Daleko od hlučícího davu

Důstojný remake verze z roku 1967 od Johna Schlesingera. Podání je trochu jemnější a křehčí, což je dáno už samotnou hlavní hrdinkou, která je něžnější a útlejší než byla Julie Christie. Ale i toto zpracování se mi moc líbilo. Je kratší, stručnější, ale hlavní momenty vystihne dobře. Za mně plný počet hvězd. (08.07.2020)

Neviděl jsem dřívější adaptace ani nečetl knížku, takže mě docela bavil příběh filmu, což by zrovna s tímhle tématem asi tak nebylo, pokud bych věděl o všech zápletkách i jejich vyústění, ale takhle šlo o kvalitní film, který mě nějak výjimečně nedostal, ale jednoduše mě bavil. Akorát si myslím, že to celé je takové šablonkové, nic extra, nic nového. Jako z příručky "Jak nezklamat diváka" kapitola "Stá adaptace toho samého." (20.07.2015)

Pipulinda přelétavá to nemá v hlavě citově srovnané a tak hraje na všechny strany, díky čemuž působí zmatek nejen sobě, ale i v hlavě nejednoho nápadníka. Nejhorší je, že v reálu bych za ní nejspíš běhala i já, jak se znám. Pěkně natočené, Carey jsem nesnášela, ale od Velkého Gatsbyho jí vidím čím dál raději. Na tyhle austenovské harlequinky ale zas tak nejsem, takže ve výsledku mě to nechalo celkem chladnou, přece jen jde zpracovat dobovou romanci daleko více epicky (Navždy a daleko, Cold Mountain atd), tady se trčí až moc na jednom místě. (25.07.2015)

Vesměs souhlasím s úvodem Mattyho komentáře: ten film je zároveň feminní i feministický, a v obou případech zhruba stejně nedostačuje. Nevím, jestli jsem během pokrývání fotbalového mistrovství světa žen chytil až moc hutnou feministickou slinu, každopádně moje skromně emancipované já tu prostě zůstalo neukojeno. Bathsheba jako postava nezávislá? Dejme tomu. Ale k tomu i silná osobnost? Ani omylem. Snad veškeré silné ženské repliky zněly, jako by se psaly a nahrávaly čistě pro potřeby traileru (hlavně teda ta jedna, všichni víme...), a prvotní scéna s vyhazovem nakonec bohužel vůbec nebyla slibným warm-upem, za jaký jsem ji naivně pokládal, nýbrž obyčejným vrcholem hrdinčiny zarputilosti. Zbytek byl v jejím podání hlavně o nerozhodnosti, nevděčnosti a rezignovanosti na cokoliv víc než platonické něco. Takhle jsem to teda aspoň vnímal já osobně, ale budiž, beru (resp. hádám), že Bathsheba diváctvo rozdělovat měla, a v tomhle zase na druhou stranu Carey odvedla obrovský kus práce, když se její nesmělé úsměvy na všechny strany opětovně rovnaly univerzálně odzbrojujícím argumentům. --- S kým mám ještě větší problém než s hlavní postavou, to je pan režisér. Ten zaprvé vůbec neukormidloval proces sesekávání materiálu, ale opravdu vůbec. Zadruhé jeho vrchní záporák znovu působil hystericky, až nepříjemnym způsobem absurdně a zatraceně neuvěřitelně (stejně jako ta babka ze školky v Jagten). A konečně s předešlým bodem související zatřetí: připomeňte mi prosím ještě jednou, kde že se vzala ta Vinterbergova stěží opodstatněná aura "režiséra pravdy"...? --- PS. Armstrongova hudba je tady fakt *překrásná* a už teď mám dojem, že si v klidu rezervovala místo v top3 za letošní rok. --- PPS. Hodnocení dodatečně zvyšuju potom, co jsem se zamiloval do Let No Man Steal Your Thyme. Prostě Carey >>>>> (07.07.2015)

Far from the Great Movie. Vinterberg je skvelý režisér, ale nechápem čo ho po vynikajúcom The Hunt viedlo k réžii Far from the Madding Crowd. Je to síce krásne natočená, ale až priveľmi tradičná kostýmová dráma/romanca s peknými kostýmami, prírodou, ale bez jediného prekvapenia. Bohužiaľ ani úchvatná kamera, citlivá hudba, príjemné herecké výkony (hlavne krehká Carey Mulligan ktorú mám film od filmu radšej) nedokážu zachrániť fakt, že Far from the Madding Crowd je iba klasická kostýmová dráma, ktorých sa už urodili tisíce. V takom prípade nepomôže ani to, že Vinterberg má remeslo v malíčku, keď divák dve hodiny sleduje tradičný príbeh, v ktorom sa postavy nijako nevyvíjajú. Dobré zrežírovaná stávka na istotu? To áno. Je to málo? To si píšte! CELKOVO: 3* (6/10) (11.09.2015)