Užívej si, co to jde

Woodyho divadlo, zase trochu inak. Rozporuplný scenár, zaujímavé postupy: Boris akoby celý príbeh rozpráva do hladiska kina, naväzujúc kontakt s divákmi aj počas filmového deja. Mladá a pôvabná Melody krásne dofarbuje až nereálne vyzerajúci, rozprávkovitý vzťach s Borisom. Nikdy by som bol nepovedal, že takéto dievča môže byť tak mnohostranné, že chodí s Marilynom Mansonom, a lineárne stým je schopná stvárniť takúto náturu... :) Viac, než príjemná zábava. (18.10.2010)

Jednu velkou mezeru v mém filmovém "vzdělání" tvoří neznalost Woodyho Allena. Užívej si, co to jde je teprve jeho druhý snímek, který jsem viděl, ale když to vezmu kolem a kolem, možná je to tak lepší. Nemusím ho porovnávat s Allenovými staršími díly, rozebírat, nakolik vykrádá sám sebe a kolikrát jsme už tohle viděli, ale rovnou můžu dát pět hvězd za nejvtipnější a nejinteligentnější komediálně-romantickou podívanou (minimálně) od dob Lásky nebeské. Vskutku paráda s neodolatelným hlavním hrdinou. Víc takových Borisů Yellnikoffů! (17.08.2011)

Beru to tak, že Larry David zde zaskočil v hlavní roli za Woodyho Allena - ne ovšem náhodou, ale zcela právem a režisér si za to vyslouží pochvalu. Ztvárnil zde postavu Borise Yellnikoffa, člověka téměř nominovaného na Nobelovu cenu, který - jak jinak - trpí neurózami všeho druhu a "tak trochu" opovrhuje světem, tedy především lidmi v něm. Tato postava je sice stejně jako většina postav ve filmech od Allena neskutečně ukecaná (režisér si ji dokonce dovoluje nechat konfrontovat s divákem), ale je o něco agresivnější, než ty předchozí, proto si myslím, že Larry David byl výbornou volbou. Sekunduje mu Evan Rachel Wood v roli Melodie, ale ta je zde téměř jen od toho, aby Borisovi nadhazovala narážky (Scarlett to není:). Přesto se jedná o výbornou neurotickou komedii, na kterou se rád někdy podívám znovu. (07.01.2010)

S mnohými z vás je to těžké. Když v následujícím filmu You Will Meet a Tall Dark Stranger Woody zvolil velmi otevřené konce všech dějových linek, nelíbilo se vám to. Když tady naopak končí ve velmi smířlivém duchu, taky se vám to nelíbí. A to je základní premisa stejná - všechno závisí na štěstí, nic není jisté... Tak co s vámi. - Ale dost hudrování. Boris Yellnikoff je neurotický intelektuál Woodyho typu, i když v lecčems jiný - je nekompromisnější, naštvanější a misantropičtější než Allen ve svých klasických kreacích. Za sebe tvrdím, že je to dobře - nenávist k lidem s Larry Davidem sdílím úplně stejnou, a to ani nemusím mít IQ 200. Ostatní postavy se ale mění až příliš snadno: "všichni ti jižanští pánbíčkáři, co se přijdou modlit k Borisovým dveřím", se jako zázrakem změní, stačí mávnout kouzelným proutkem. Přece jen, aby se konzervativní militantní fundamentalistický křesťan změnil v citlivého gaye tak snadno...no, nevím nevím. A u Henryho Cavilla jsem jen litoval, že mu v Tudorovcích neusekli hlavu. Zato u rozkošně pitomoučké Evan Rachel Woodové si dokážu představit, že by pobláznila ne jen jednoho dědka a neúspěšnýho herce. Zkrátka a dobře, další Woodyho vztahová variace opět dokazuje, že vztahy, to je jen o štěstí. O ničem jiném. (06.02.2013)

Woody Allen se po pár vedlejších štací vrací do New Yorku a je pořád ve formě. Tentokrát nám předvádí klasickou komedii, na jakou jsme od něj zvyklí. Hlavní postava je plná negativismu, ale také plná bonmotů a výbornejch hlášek. Prostě přesná role pro samotného Woodyho. O to větší překvapení je, že Woody zde tentokrát nehraje. Larry David je ovšem excelentní náhrada a sympatická Evan Rachel Wood také hodně potěší. Prostě klasický příjemný Woody Allen, co víc si přát. (18.11.2009)