Užívej si, co to jde

Píše-li se rok 2009 a vy jste se narodili v roce 1935, znamená to vzhledem k průměrné délce života jediné: smrt klepe na dveře a je na čase bilancovat. Máte-li majetek, znamená to sepsat závěť, máte-li jako Woody Allen co říct, znamená to vydat memoáry. Takovým memoárem, či předčasným nekrologem, je i Whatever Works. A byť všechna ta rekapitulace a vzpomínky na život místo života samého – atmosféra přípravy na smrt – a zcizující prvky v podobě zásahů autorského já do plynutí příběhu mohou leckoho od filmu odradit, berme na vědomí, že když sedíte v čekárně na urologii s prostatou velkou jak ovčí mozek, to se pak těžko tváří, že jste pořád rock’n’roll. Zvlášť pokud k tomu připočteme břemeno židovské identity ve světě latentního antisemitismus, v němž výčitky svědomí a strach zatěžují každý čin i myšlenku jednotlivce. To vše nicméně ustupuje tématu stařectví, které film ze všech sil rozehrává. Stařectví znamená opravdovost, znamená konec s lhaním a popření všech falešných hodnot, nebo alespoň většiny z nich. Znamená přidat se k těm, kdo každodenně naplňují slova Merleau-Pontyho „nikdy se necítit zcela pohodlně ve svých vlastních pravdách.“ To měl na mysli Pavel Eisner, když říkal, že není žena nejkrásnějším tvorem Stvoření, je jím stárnoucí muž nebo stařec - ovšem vydaří-li se! I postava Borise Yellnikoffa se prostřednictvím nové upřímnosti snaží napojit na ztracenou autenticitu a cestu ke svému autentickému já obnovuje přes misantropii, perverzi a stařeckou prudérii. Na tomtéž „autentickém bručení“ postavil bezmála osmdesátiletý Eastwood postavu Kowalského v Gran Torinu. Je tomu tak proto, že normální život podléhá konformním tlakům, kdežto stařecký život je apriori non-konformní; je vyňat z dosahu působení norem a konformity. Znovunalezení vztahu s vlastní perverzní stránkou tedy může být paradoxně cestou k regeneraci duševního zdraví. Radikální potenciál stařectví konečně leží v obnažení lživé otázky „Kdo jsme, odkud přicházíme a kam kráčíme?“ a v nastolení hrozivě pravdivé „Proč jednou nebudeme, sotva někam patříme a jaktěživ nikam nedojdeme?“ A platí to pro nás všechny bez výjimky: V jakémsi vzdáleném koutu vesmíru byla jednou jedna hvězda, na které zvířata nabyla rozumu. Jen co se příroda několikrát nadechla, hvězda ztuhla a rozumná zvířata musela zemřít. Tak by si mohl každý vymyslet nějakou bajku, a přesto by tím dostatečně nevyjádřil, jak ubohým, prchlavým, prázdným, bezúčelným a svévolným se ve vesmíru jeví lidský život. Je na stařectví, aby nám klam života připomínalo, neboť mladická duše toho schopna není. Člověk je prostá, dětinská mysl, ale stařecká moudrost je nám tajemným zjevením nejvyšších poznatků, bohoslužbou, a poctivé naslouchání seniorům je úřadem kněžským. (01.01.2010)

Woody Allen je stejně týpek. Podle mě ušil roli ne pro Larry Davida, ale pro sebe. Je to vše sestaveno geniálním způsobem mrzutého génia. Já jsem se bavila po celou dobu snímku. Je to sice trošku předvídatelné, ale to k romantickým filmům patří. Rozhodně to není tuctové ani ohrané. Vynikající atmosféra! Rozhodně nenudí. (12.10.2012)

Zvyknutý na allenovský vysoký štandard som sa s radosťou pustil do jeho najnovšieho filmu. Avšak to, že dostanem (z môjho subjektívneho hľadiska) extra nadštandard, ktorý som Allenovým filmom prideľoval naposledy pred 20.rokmi, som naozaj nečakal. Po zaujímavých žánrových odbočkách ku príbehom s krimi zápletkou, romantickým drámam, či dokonca serióznym thrillerom, ktoré všetky dosiahli veľmi slušnú hranicu kvality, prichádza komédia, ktorá mi pripomenula Allenove najväčšie päťhviezdičkové skvosty ako 'Crimes and Misdemeanors', 'Radio Days' či 'Love and Death'. Hlavnou zbraňou sú, ako inak, dialógy. V tomto prípade sú však priam zbraňou hromadného ničenia. Vtipy, fóry a hlášky, ktoré smerujú snáď do každej oblasti nášho života, vyťahuje Woody od začiatku s neuveriteľnou frekvenciu. Až s takou, že som si každú chvíľu hovoril, že to tak jednoducho nemôže pokračovať do konca, že také tempo starý pán nemôže ustáť. A mal som pravdu. Našťastie to platilo len na posledných 10-15minút, takže zvyšok bol absolútne skvelá a úderná kanonáda útokov na moju bránicu. A keď ešte spomeniem príjemných hercov a tradičný allenovský hudobný doprovod, nezostáva mi nič iné len konečne po dvoch dekádach prideliť aj piatu hviezdičku. Zaslúžene. 95%. (24.11.2009)

Prvně bych rád poděkoval Larelay za titulky, bez kterých bych to určitě nedal :-) a za druhé, už jsem na to přišel! K tomu, abych našel štěstí, musím vyskočit z okna. Proč mě to jen nenapadlo dřív? :-) Ikdyž se zde více mluví než jedná, právě ta mluva, která je mimochodem velmi inteligentní a né, že bych já byl nějak inteligentní, ta mluva, všechny ty slova dávají určitý smysl a jsou pravdivá. Jo, jo, užívej si, co to jde... :-) 70% (16.11.2009)

S mnohými z vás je to těžké. Když v následujícím filmu You Will Meet a Tall Dark Stranger Woody zvolil velmi otevřené konce všech dějových linek, nelíbilo se vám to. Když tady naopak končí ve velmi smířlivém duchu, taky se vám to nelíbí. A to je základní premisa stejná - všechno závisí na štěstí, nic není jisté... Tak co s vámi. - Ale dost hudrování. Boris Yellnikoff je neurotický intelektuál Woodyho typu, i když v lecčems jiný - je nekompromisnější, naštvanější a misantropičtější než Allen ve svých klasických kreacích. Za sebe tvrdím, že je to dobře - nenávist k lidem s Larry Davidem sdílím úplně stejnou, a to ani nemusím mít IQ 200. Ostatní postavy se ale mění až příliš snadno: "všichni ti jižanští pánbíčkáři, co se přijdou modlit k Borisovým dveřím", se jako zázrakem změní, stačí mávnout kouzelným proutkem. Přece jen, aby se konzervativní militantní fundamentalistický křesťan změnil v citlivého gaye tak snadno...no, nevím nevím. A u Henryho Cavilla jsem jen litoval, že mu v Tudorovcích neusekli hlavu. Zato u rozkošně pitomoučké Evan Rachel Woodové si dokážu představit, že by pobláznila ne jen jednoho dědka a neúspěšnýho herce. Zkrátka a dobře, další Woodyho vztahová variace opět dokazuje, že vztahy, to je jen o štěstí. O ničem jiném. (06.02.2013)