Baaria

Tornatoreho filmy sú úžasné svojou živou atmosférou, ktorá dokáže dokonale vystihnúť zobrazené prostredie a udalosti. ALE málo je v tomto prípade naozaj viac - lebo zobraziť historickú epochu 60tich rokov, ktoré so sebou v Taliansku priniesli rôzne zmeny (politické, sociálne a ekonomické), tak to je úloha dosť odvážna. Nehovorím, že by Tornatore túto úlohu nesplnil, ale tých skokov v deji bolo až príliš a domýšľať si každú medzeru bez úplnej znalosti historických súvislostí bolo dosť náročné. Aj keď to som určite nevnímal ako najväčší problém - ten som videl skôr v tom, že príbeh nepôsobil až tak dramaticky ako by som očakával. Ten realizmus bol síce krásny, ale obohatiť ho nejakou lepšou zápletkou by bolo podľa mňa veľmi prínosné. Ale teraz aj pozitíva (a tých bolo isto viacej ako negatív): skvelo vystihnutá atmosféra sicílskeho malomesta počas rôznych historických epoch, skvelá práca s kamerou, výborná hudba majstra Morriconeho, niekoľko odľahčujúcich komických dialógov (napriek ťažkým časom) a svojim spôsobom aj vydarený a odvážny námet. (14.09.2013)

Giuseppe Tornatore je skvělý režisér, který dokáže výtečně zachytit postavy, ale i prostředí a vlastně také dobu. To se mu daří i ve filmu "Baaria", kterým vlastně navazuje na svůj film "Bio Ráj". Jenže mám pocit, že si vzal schéma a akorát do něj zkusil napasovat nové postavy a osudy, což tentokrát tak skvěle nevyšlo. (22.06.2016)

Neznatelně se přeléva z komediální stránky (válka, komunismus) k dramatické (život a smrt), ale nějak jsem nepochopil, proč bych měl tenhle životopis sledovat, i když by měl svým metafyzickým koncem vypovídat něco o bludném kruhu života a o tom, jak snadno nám proklouzne prsty a jak se svět kolem nás neustále proměňuje a věci, které máme rádi, jsou bez milosti bourány. (12.05.2010)

Hned poznáte, že film dělal Tornatore. Zase pohledy zpět, zase metafory. Zase je tu malý kluk, který za něčím běží nebo jen tak se někam žene, je tu despotická škola, je tu Sicílie, je tu chudoba, je tu Duce, je tu válka! Příběh je bohužel postaven příliš autobiograficky a věřím, že na Sicílii se líbil. Proti Maleně je to velmi slabé, spousta zbytečných scén, někdy to zachází až do nesrozumitelnosti. Vypíchl bych ale závěrečnou scénu, kterou si nenechte ujít. Hudba Morriconeho je skvělá, kamera taktéž a filmu neškodí zvýšený kontrast a přídavek žluté. Vůbec mi naopak nevadilo, že film je o komunistech. Chátra momentálně vládnoucí by si to měla vzít jako školní představení. Čím více je národ zbídačelý, tím více inklinuje ke komunismu. Pendrek záleží na tom, zda jsou to Češi nebo Italové. (07.07.2010)

Velkolepý obrazově krásný film jako pocta režisérovu rodnému městečku Bagheria a životě na Sicílii. Historie a obrazy života oblasti ve dvacátém století, se svojí tvrdostí a syrovostí, fašistickým okouzlením mocí, prolomováním složitých bariér mezi mužskou a ženskou částí, komunistickou ideologickou snahou o zrovnoprávnění nejchudších vrstev i mafiánskou podstatou fungování společnosti. Těžkosti i radosti zalité příjemným slunečním svitem. Vše se točí kolem postavy Peppina Torrenuovy (gereovsky vypadající Francesco Scianna, jako nejmenší Giovanni Gambino, jako malý Davide Viviani), který se z chudých poměrů stává charakterově čestným člověkem, který se s čistou ideologickou snahou komunistických myšlenek snaží změnit život chudých a zlepšovat kvalitu života a bojovat proti všem nešvarům společnosti. Z dalších postav: Peppinova oddaná žena Mannina (Margareth Madè a jako malá Mariangela Di Cristina), její přísná a milující matka Sarina (Ángela Molina, jako mladší Nicole Grimaudo), Peppinův bratr Nino (Salvo Ficarra), Peppinův prostý a čestný otec Ciccio (Gaetano Aronica, jako mladý Alfio Sorbello), a velká hromada dalších a dalších v tom velkém a nepřeberném mraveništi a v průběhu několika desítek let. Líbivé, velkolepé, a přesto svým způsobem povrchní pro svoji překotnou snahu zachytit vše. Ale přesto jde o zdařilou poctu své rodné oblasti a jistému romantickému způsobu života, který je již bohužel pouhou minulostí. (21.04.2012)