Kdo chce zabít Nancy?

,,Místo abych umřela v marnosti, umřu v bolesti“.... PRO NĚKTERÉ LIDI JE KOLEM NÁS BOLESTI PŘÍLIŠ MÁLO.... O jedné uzavřené dohodě, spoustě lásky, bolesti a cestě k vysvobození. TOHLE se nedá vymyslet, to SE MUSÍ PROŽÍT! Jsem nezúčastněný pozorovatel střípků z života Nancy a ........., jejich nefungujícího manželství. Jsou mi podsouvány téměř filozofické úvahy o krvácení v koutě či o tom, CO JE SKUTEČNÁ BOLEST. A jestli vůbec někdo chce zabít Nancy, která má pocit hluboké samoty, života, kde ji nikdo neslyší. Pomůže až on, chlápek s fantastickou sbírkou videokazet, zasranej prasáckej deviant, kterej pro ni má vyčleněnou jednu (celou) poličku. Pocity. POCITY! Každý něco cítíme. Každý trochu jinak. Rozdíly mezi lidmi téměř jakoby z jiné planety. Zvláštní příběh plný utrpení jehož cílem není ohromit a těžit z násilí. Film s nálepkou NO POPCORN! nemusí uspokojit jen uchyláky či obdivovatele M.Bello, ale může i v obyčejném člověku zanechat stopu. Nejen po žiletce. 3a½! Několik důvodů, proč má smysl film vidět: 1.) Mám dobrý pocit, když mi někdo ubližuje. 2.) Nikdo mi neubližuje, musím to zvládnout sám(a). 3.) Chci se stát golfovým míčkem. 4.) Mezi mé erotické pomůcky patří pastička na myši. 5.) Pravidelně jednou týdně mě navštěvuje strejda. 6.) Zjistím, kdy je zvrhlé přát si ,,ještě do druhý nohy“. PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (03.03.2011)

Ženská na dně tak absolutním, že si vybere osud raněných Koní, co se taky střílejí. Zdá se býti plezírem, tohle sebepoškozování, ale Maria Bello předestře svou Nancy tak, že její chování, reakce na případnou náklonnost a nakonec i fatální volbu lze po všem, co jí mrzačilo, pochopit. Story i herecký výkon, že z toho běhá mráz po duši. (13.08.2010)

Co mám napsat o filmu beze slov? Co zde mám pochválit, když byla má křehká duše roztříštěna kladivem Marii Belly? Co by tu pomohlo, když je většina lidí omezena jen na svůj uzounký životní pohled? Když byste potkali postavu z tohoto filmu, co byste udělali? A mohli byste vůbec něco udělat? Otočili byste se zády (a pak se mohli podívat do své tváře v zrcadle)? Nebo byste podali pomocnou ruku... Mrzí mě tento svět. A mrzí mě, že s tím nikdo nic nedělá. 5* (01.03.2010)

9.4.2011 ~ Moderně zpracované psychologické drama o životě bez lásky a ukrutném trápení. Já se taky trápil, nudou a zpracováním. ~ Nancy byla v dětství zneužívána strýcem, ale její mysl to doteď bere jako kladné období jejího života, on jí měl rád a svou lásku jí takto vyjadřoval. V současné době žije se svým mužem, golfistou, bez dětí a bez lásky. Žije vedle něj a patnáct let tak mrhá svým životem. Na internetu si ale najde spřízněnou duši. Děj začíná ve chvíli, kdy od svého muže utíká a snaží se najít svůj život jinde a s někým jiným. ~ Sama je ale psychicky na dně, léčit se odmítá a její chování mě po krátké době začalo natolik štvát, že bych jí, být manželem, asi snad raději zfackoval, aby se probudila a když se jí takovýhle život nelíbí, ať si s manželem promluví a případně se rozvede. Hodně jsem se u toho nudil a po nějaké době začal v ději přeskakovat, hledajíc něco, co by mě zaujalo a kdy se vlastně začne něco dít. Nedočkal jsem se a v plné délce tak tímto filmem svůj život neztrácel. ~ Navíc zpracování bylo tak moderní, až to bylo nevhodné. Cool třepající se epileptická kamera skutečně nebyla cool, depresivně bezbarvý kamerový filtr místo atmosféry navozoval lacinost filmu. ~ Takže ne, hlavně že to zase sbíralo úspěchy na filmových festivalech, alespoň se tím tvůrci chlubí. Není čím. (01.05.2013)

Syrově natočené drama, které celkem umě vykresluje ženu postiženou patologickou psychopatologií provázenou chronickým sebepoškozováním. Ženu, jež svým destruktivním jednáním nepřivedla na pekelnou cestu jen sebe samu, ale i svého podobně narušeného manžela, který sice netouží po smrti, ale jediný smysl svého života spatřuje v hraní golfu na simulátoru a potencionální debaty o založení rodiny (bože chraň společnost, ať podobní psychopaté-myšleno na oba mají děti) končí u smaženého křupavého kuřete. Herecky velmi sugestivní a mrazivé. Emocionálně ovšem místy příliš laciné: "Nevíš, co máš, dokud to neztratíš." a příliš okatě hrající na city. Po mé bohaté osobní a pracovní zkušenosti si podobně postižení lidé, bez jakékoliv snahy na sobě cokoliv změnit a odmítající pomoc druhých a ještě terorizujíc své okolí, si lítost nezaslouží: "Kdo chce kam, pomožme mu tam.". Smutné či depresivní, jak se zde dočítám, ani náhodou. Jako sonda do temné duše psychopata (kritické dětství na tom nic nemění) působivé. Lepší tři i zásluhou výborné kamery. (06.10.2012)