Kdo chce zabít Nancy?

Pomalé, nezáživné, smrtelně nudné. Vhodné pro duševně nalomené jedince, nebo skutečné EMA. Jestli mě něco nebaví, tak sledovat 100 minut nezáživné vyprávění o bolesti, sebepoškozování a těšení se na smrt. Tohle nebylo ani depresivní, spíš sebekarikaturní, něco tak bezvýznamného a pseudopsychologického jsem už dlouho neviděl. 20% 29.09. 2010 (29.09.2010)

Mám rád když ve mě film vyvolá nějaké pocity ať jsou jakékoli (strach, smích, hnus, klid, nasranost, vzrušení, pohodu . . . ) a tento duševně špinavý film ve mě zanechal tučnej pocit osobní nervozity. Psychicky labilní ženština řešící existenční problémy v dobře vyhrocené psychárně typu Naboer nebo El Maquinista. Není to na plný počet, ale i tak velmi dobré. (13.01.2011)

Co mám napsat o filmu beze slov? Co zde mám pochválit, když byla má křehká duše roztříštěna kladivem Marii Belly? Co by tu pomohlo, když je většina lidí omezena jen na svůj uzounký životní pohled? Když byste potkali postavu z tohoto filmu, co byste udělali? A mohli byste vůbec něco udělat? Otočili byste se zády (a pak se mohli podívat do své tváře v zrcadle)? Nebo byste podali pomocnou ruku... Mrzí mě tento svět. A mrzí mě, že s tím nikdo nic nedělá. 5* (01.03.2010)

"Downloanding Nancy" aneb důvod, proč nemám ráda současné americké filmy, které si snažně hrají na umění, ale nejsou ani zajímavé. Milý Johane Rencku, není to vůbec jednoduché! Ono nestačí vzít pohlednou a schopnou herečku, počkat, až bude mít solidní odrost, obléct ji jako outsiderku a nechat ji šmatlat. Přidat jednoho velmi nudného Američana, vykřesat z něj nečekaný herecký výkon a jednoho velmi zajímavého Brita a tomu pro změnu nedat šanci hrát. Zapomněl jsi na dramaturga, celé jsi to zabalil tak, že ačkoliv se příběh stal a další podobné se někde jistě dějí, mě přesvědčíš jen stěží. Po španělských "Něžnostech", rakouských "Antares" a thajské vysoce umělecké nudě "Sud sanaeha" si začínám myslet, že jsem masochistka já. Není možné, abych se během pár dnů nechala trápit tolika vykonstruovanými nebo vyprázdněnými vztahovými pseudodramaty. Tak mne někdo zatraceně šokujte! (03.08.2010)

Veticka na konci filmu: "Inspirovane skutocnymi udalostami" vas zabije z fleku, ako keby ste toho uz nemali za hodinu a pol tohto skveleho filmu dost. Atmosfera, ktora z neho srsi, ta depresia, zufalost, bolest sa vam dostane pod kozu a myslim, ze len tak nepusti. A mimochodom, vie mi niekto vysvetlit, kde maju akademici oci, ked Mariu Bello za tento film minimalne nenominovali? Vsetci traja hlavni herci su absolutne dokonali, bola radost sa pozerat na tento herecky koncert. Kazdopadne, film patri rozhodne medzi to najdepresivnejsie a najpamatnejsie, co som kedy videla. (25.06.2010)