Kdo chce zabít Nancy?

Emočně a psychicky labilní Nancy, trpící sebeubližováním, poznamenaná z dětství zneužíváním od svého strýce vede vyprázdněný život, způsobený netečností jejího manžela Alberta, který žije pouze golfem. Chce tomu učinit přítrž a po netu si najde Louise, vyšinutého týpka se kterým se dohodne, že s ní Louis skoncuje a přivede ji tak do konečného vysvobození od celoživotní prázdnoty a samoty. Docela hodně silné téma, které je v tomto psychologickém dramatu (nebo možná psychothrilleru, whatever) i velice silně zpracováno mimořádně naléhavou fomou. Film má dvě neskutečně silné stránky, a to je naprosto úžasný herecký výkon Marii Bello a dokonalá kamera, spolu s celou vizuální stránkou. To co tady Maria Bello předvedla je mazec, opravdu mi místy přišlo že se snad s rolí zlomené Nancy v ledasčem identifikuje. Kamera a celé zpracování na diváka svojí naléhavostí vyvíjejí mimořádný tlak, vedený trochu podobně jako tomu bylo v Requiem za sen. Kamera ve velkém množství záběrů sleduje děj odkudsi z úkrytu, z vedlejší místnosti, vykukuje schovaná za postelí a diváka tak přímo přivádí do děje a vytváří dojem jeho zúčastněné nezúčastněnosti, kdy všemu co se zde děje přihlíží, ale sám se bojí ze svého úkrytu vystoupit kvůli tomu co vidí. Nechtěl vidět to, k čemu došlo, protože má obavu že nahlédl do něčeho co se děje ve spoustě domácností a ložnic, ale navenek to zůstává klidně i po dlouhý čas skryto. Ale sleduje dál. Na plný počet bodů to ale s tímhle filmem nevidím, protože přece jen mi ve druhé části přišlo až trochu zbytečné přinášet do děje ještě zpětnou konfrontaci s Albertem poté, co jej Nancy opustila, což už zase vytváří další dějovou linii. Ale budiž, toť můj názor, určitě to může spousta dalších vidět jinak. Nejsilnější je film právě ve scénách sledování zvrácených společných chvil Nancy a Louise, tady to místy fakt hraničí s nezapomenutelností (jen třeba krátce po prvním setkání u Louise v bytě u počítače, kdy se Nancy opře o stůl o řekne "Grab my ass" a celá následující scéna, nebo některé rozhovory - "Můžu mít speciální přání?" - "Záleží jaká zvrácenost to bude" - "Políbíš mne?") a je možná škoda že téhle linii nebyl věnován ještě větší prostor na úkor jiných. Každopádně silný filmový zážitek, velice smutný a osamělý, nedodávající téměř žádnou naději, s tím se divák už potom musí poprat sám. 8/10 (28.03.2011)

Nič je lepšie nevymyslím len treba súhlasiť s môjho pohľadu presnou definíciou recenzie od "pm" . Réžia aj strih je slabučká. Tam kde netreba obrázky tam sú , a kde netreba slová tam sú nedôverihodné. Rufus Sewell nehrá ,ale pozerá či ho vidí kamera a ďalšie chybičky. Skutočný príbeh je možné ťažko zfilmovať, vystriedajte aspoň niekto režiséra čo vie citlivo odviesť prácu... (21.08.2010)

Námet kopíruje KAURISMäKIHO klasiku, spracovanie je iné. V nelineárnom príbehu sledujeme ne(u)spokoj(e)nú manželku (v mnohých styčných bodoch podobnú PIANISTKE), ktorá svoje depresie vyrieši načisto nepravdepodobným, ale dosť možno (podľa nej) najjednoduchším spôsobom. Pritom namiesto pokecu so psychologičkou by možno pomohol rozhovor s manželom. Celkom by ma zaujímal postoj feministiek k tejto téme. Za odvážnu a prirodzenú MARIU BELLO udeľujem 3*. Inak je to vykonštruovaný paškvil. A thriller ani omylom. (21.5.2009) (21.05.2009)

Pomalé, nezáživné, smrtelně nudné. Vhodné pro duševně nalomené jedince, nebo skutečné EMA. Jestli mě něco nebaví, tak sledovat 100 minut nezáživné vyprávění o bolesti, sebepoškozování a těšení se na smrt. Tohle nebylo ani depresivní, spíš sebekarikaturní, něco tak bezvýznamného a pseudopsychologického jsem už dlouho neviděl. 20% 29.09. 2010 (29.09.2010)

Drama s příběhem, který je spíše smutný než depresivní. Kupodivu mě to ani zvlášť nedojalo, jen mi bylo ohromně líto, na jak velké dno se dá až spadnout. Herecké výkony jsou opravdu vynikající. Maria Bello je jedna z mála hereček, které mají na tyhle role odvahu. Bohužel film docela sráží neustále zdůrazňovaná depresivní atmosféra, která místo aby na realističnosti přidávala, tak jí spíše ubírá. (11.08.2010)