Přežít svůj život

nostalgické -4* pamatuji si, že na tento film jsem si tenkrát vyrazil do kina. I když je plný Švankmajerových surrealistických výjevů, tak asi patří k jeho nejnormalnějším filmům a navíc komedie, Já se bavil, ale určitě by to stálo taky časem na zopakování. Takže zatím raději nedoporučuji a nechám si čas na rozmyšlenou. [ PŘÍBĚH: 1 /// SMYSL: 1 /// ATMOSFÉRA: 1 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 2 /// ART: /// STYL: 2 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] (30.01.2020)

Spiklenci slasti to sice nejsou, ale i pozdní Švankmajer vyčnívá nad cokoli, co se v místních luzích a hájích běžně urodí. Plošková animace, surrealismus, starý známý Sigi Freud, montáže podle Maxe Ernsta a Klára Issová jako dokonalá anima. Já jsem spokojená. Jen příště by to chtělo více hereckých osobností a nikoli jen modelů a modelek. (09.12.2019)

S filmy Jana Svankmajera je potiz a s nekterymi obzvlast.Ani tenhle neni vyjimkou.Ke svemu vypraveni tentokrat pouzil techniku rozpohybovani fotek,coz nemusi kazdy skousnout.Film je jakousi psychoanalitickou sondou nasich zivotu a nasich snu.Psychoanalyza a jeji nastroje jsou dost zjednodusene,aby byli stravitelne pro co nejsirsi okruh divaku.Originalitu ani vtip"ala"Svankmajer snimku nelze uprit.Potiz je v tom,ze u filmu Jana Svankmajera si clovek mysli,ze neco pochopil hned-ono se pak ukaze,ze je to uplne jinak,neco ze pochopil pozdeji a neco nepochopi vubec.Zalezi do jake kategorie proste spadate.Ja dlouho s hodnocenim vahal,protoze psychareni snimku je patricne psychoticke a misty vtipne.Technika celeho snimku a vypraveni mi nejdrive vadila,pak jsem si na ni zvyknul.Herci se snazili a animatori tez,takze jsem nakonec skoncil u slusnych 55%. (04.11.2010)

Švankmajerova sonda do světa podvědomí, vědomí i svědomí. Kolážová animace je mi sympatická, dialogy vtipné a výstižné. Hlavní hrdina je takový standartní člověk, který má problém s minulostí a když nalezne řešení, tak se ho chytne a nepustí. Stopáž tak na hraně, ale klidně bych 15 minut zkrouhnul. Celkově spokojenost. Už se těším na další zajímavou podívanou. 85% (04.12.2010)

Banalita prežívania. Banálne nie sú len naše sny, ale aj ich interpretácia. Za hlavy sa chytajú otcovia psychoanalýzy. Ale ako ukazuje i tento film - psychoanalýza nikdy žiadnou vedou ani liečebným postupom nebola. Zato predstavovala silný umelecký smer s viacerými skvelými spisovateľmi a esejistami (napr. Reich, Freud, Jung a Ferencsi), ktorých lekárske diplomy predurčili k literatúre. Preto tá blízkosť surrealizmu a psychoanalýzy. V liečbe sa však skvele hodí ako súčasť terapie (biblioterapia). Na totálne uletenú a švihlú predstavu, že za všetko môžu oidipovské utkvelé predstavy a traumy sú len libidóznymi nenaplneniami z detstva sú úžasne zaujímavými, no stále len beletristickými či poetickými fantáziami aj so všetkými kazuistikami, koľko ich bolo, je a bude. Samotný film trpí typickou vadou Švankmajerových celovečerákov: explozívne animačné nápady sú skvelé, no dochádza k ich príliš častému opakovaniu. Myšlienka filmu je originálna - plytké a banálne prežívanie preniká i do snov a dávno je súčasťou medicínskej dušoliečebnej praxe - no jej spracovanie trpí prílišnou dĺžkou s redučkým dejom, čím dochádza k jemnému otupeniu mysle. Myseľ sa tak nachádza na pohovke a zveruje sa doktorke so snami - ktoré sa prisnili uprostred zaspávania pri tomto skvelom a nezameniteľne originálnom kúsku. (09.09.2014)