Arn - Riket vid vägens slut

Príbeh ani historický ani romantický, len taký šedý priemer. Bojové taktiky niektorých vodcov sú smiešne a postavy vyzerajú rovnako ako pred 20 rokmi, či ide o hlavnú dvojicu alebo Stellana Skarsgarda, ktorý vyzeral na 60 na začiatku a vyzerá tak aj po 36 rokoch. Arnov verný kôň, ktorého dostal ako dieťa je v plnej kondícii aj po 30 rokoch a nebyť tragickej smrti, tak by v pohode prežil aj svojho pána... Postavy si ma príliš nezískali a tak ma koniec nechal chladným. 50% (08.09.2019)

Hneď na úvode budete trošku stratení, lebo je tu skok v čase o tých 20 rokov. Len škoda, že herci vyzerajú rovnako. Koniec prvej časti končil tak, že Arn sa bude asi musieť prebiť až domov, ale nestalo sa tak. Opäť kecy a keď už bol nádych na tú poslednú križiacku bitku, tak sa to úplne strihlo niekam inam. Nie som zvyknutý na takéto rozprávanie príbehu, ktorý zo svojho akciou nabitého potenciálu nevyužuje takmer nič, a svoje oporné piliere príbehu hľadá úplne inde. Ale hodnotím to veľmi kľadne, lebo od tých kasových trhákov sme zabudli na to, že čaro historického veľkofilmu nemusí byť len bojovom poli. (05.05.2009)

Dúfam, že film, ktorý som videl bol práve tento. Ten takzvaný sequel je pre mňa záhadou, prečo, no keďže aj tento film mal nejaké hluché miesta, tak chápem že možno tamten nudil ešte viac, Videl som film so stopážou okolo 128 minút, kde v záverečných titulkoch sa objavil malým písmom rok 2008, tak snáď to bolo toto. Inak ako už bolo spomínané, zrejme inšpirované Kráľovstvom nebeským a záver urobený na štýl Statočného srdca, všetko s hudbou akoby naozaj z Pána prsteňov. Taká jednoduchá historická povesť, veľmi hrdinsky a veľmi cukrovo natočená. Z matky predstavenej tam bola akási uctievačka zla, aspoň z chovania, ale ten záverečný boj, to bolo také primitívne, neviem veru. Scénu so smutným Arnom na koni v daždi si mohli odpustiť. Príbeh o exkomunikovanom Švédovi, z ktorého sa stal templár, spriatelil sa so Saladinom a ktorý zjednotil Švédsko mi prišiel taký mierne od srdca vzdialený, priznávam, že by som to asi nechcel vzhliadnuť znova. (18.06.2013)

Slušný severský epos z 12. století, vlastně jeho druhá část, tu první jsem v dočasném poblouzění mysli jaksi minul kurzorem a mám z toho další šťavnatý restík na seznamu. Jak všichni jistě víme, tématiku již zfilmoval mnohem zručněji stýček Ridley ve svém Království nebeském, pouze rozmáchlý režisérský sestřih se počítá. Nejde ani tak o to, že nás chudé Evropany převálcoval výškou kapesného jako spíše precizností většiny filmových složek a zejména pak množstvím klišé a patetických proslovů, kterými švédská obdoba doslova přetéká. Jediné, v čem seveřané skórovali, byl výběr hlavního hrdiny, který se striktně heterosexuálními manýry zručně užívá mimické svaly a v jiné poloze zase mužně kouzlí prodlouženým údem. Ale ať se jde ta zaoceánská verbež se svými macatými korporátními čůráky zaraženými hluboko mezi půlkami vycpat, u nás veprostřed se místo pro pořádný multijazyčný historický flák vždycky najde, zvlášť když pod náporem slavných severských ksichtů praská ve švech a navíc se neštítí tradiční lásky k urozené ženě a epických bitev. A co víc, ona je to dokonce zábava. (05.05.2013)

Ještě o level lepší, než první díl. Dohromady více jak čtyřhodinová délka obou filmů se zde zúročila a ten příběh mne opravdu pohltil. Maximální respekt skandinávské kinematografii za to že stvořila takovýto historický epos. Perfektní herci, pěkná výprava a hudba, no prostě libůstka. Rytířská romantika, jak má být. (21.07.2011)