Fame - cesta za slávou

Neviděla jsem původní Fame, ale musím uznat, že něco na tom, co tady napsal kiddo, asi bude. Přece jen, postavy se při své cestě za slávou nesetkaly s nijak většími problémy, než jsou běžné pro jakéhokoliv jiného člověka. Zrádci v byznysu? Běžná věc. Nesouhlas rodičů? Taktéž běžná věc. Krom toho, zdá se mi, že rodiče, kteří dítě nepodpoří, i když vidí, že má talent, jsou už v dnešní době trochu pasé. Fame je tak spíše jen zábavnou podívanou, plnou tanečních čísel a pěveckých výkonů... Ale proč vlastně ne? Nic víc jsem od toho taky nečekala, když jsem šla do kina. A proto jsem nakonec úplně spokojená - Ať žije umění! Nebo lépe řečeno "umění v umění", jelikož samotné filmové umění u tohoto snímku za moc nestálo. Ale onen tanec a zpěv mě dostaly. Zkrátka radost pro oči a sluch. Čisté čtyři hvězdy. ~(4,0★)~ (14.01.2010)

High School Musical pro ty, kteří rádi o trochu méně cukru a mnohem více talentu v typickém příběhu o americkém snu, krásných lidech a zlomených srdcích na několik způsobů. Je to povrchní, scénáři by prospěla razantní čistka od postav (deset je příliš mnoho) a klišé (problémy s rodiči zase příliš málo), ale solidní forma, slušní herci (kouzelná Kay Panabaker!) a výtečná tanečně-hudební čísla dělají divy. Proto trochu provinilých 7/10. (06.01.2010)

Docela slušný remake. 1) Moc nechápu, proč se tolik tvůrců pokouší o remaky. Snad nedostatek kvalitních scénářů, snad jen příliš zbytnělá ega režisérů a producentů? Většina takových pokusů je horší než originály; není divu, když často jde o slavná a kvalitní díla. 2) I v našem případě nahradili tvůrci kvalitní dílo jakousi filmovou břečkou s postavami bez jasných kontur, bez osobitosti a vcelku i bez výrazné snahy se prosadit. Výstižný koment k věci: kiddo. 3) Přesto se mi nakonec film docela líbil, a to díky pěkným zejména tanečním číslům. Není to snímek, který bych si zařadil doma do filmotéky, ale strávil jsem s ním příjemné téměř dvě hodiny, a to se taky počítá. 4) Zaujal mě 21letý otevřeně homosexuální Paul Iacono (Neil, který shání peníze na film). (30.10.2014)

Stručné vysvětlení, proč postavy a drama v remaku nesahají původnímu filmu ani po puchýře po piškotech: Fame měla homosexualitu, chudobu, pochyby o vlastních schopnostech, bezdomovectví, negramotnost - remake se zmůže jen na nechápající rodiče, kteří se na promočním představení dojetím rozpláčou. Fame pracovala s vyhraněnými charakterovými typy, v remaku se jde cestou nejmenšího společného jmenovatele, aby se divák mohl ztotožnit s každou slizce líbivou postavou, což ovšem má za následek to, že postavy splývají do jedné šmouhy. Fame spoléhala na neotřelost a detaily, remake zase na stokrát omletý patos a klišé. Ve Fame byla volba následovat náročný sen vyvážena nelidskou dřinou, nejistou budoucností a ztrátou iluzí, v remaku nemusí nikdo obětovat vůbec nic, páč k dosažení hvězdného statusu stačí spoléhat na talent. A především, ve Fame šlo o umění, v remaku jde právě a jen o tu snadno nabytou slávu. Když se ovšem smířím s tím, že nejvyšší ambicí tanečníků je očividně být v doprovodu ke koncertům Justina Timberlakea, že laciný namachrovaný rap je synonymem pro moderní hudbu a že publikum původního filmu bylo vyměněno za děti obdivující HSM, pak se nejedná o sračku, na kterou by se při troše dobré vůle a zavřeném kuřím oku nedalo dívat. PS: ať si jsem za primitiva, ale cover titulní skladby v podání Naturi Naughton, ač obohacen o trendové melismatické vycpávky (hnusu tohohle vokalického blití se může vyrovnat snad jen jódlování a každá zpěvačka, která to dělá, by měla být umlácena kladivem), má o dost víc energie než originál od Irene Cary. (02.01.2010)

Původní film neznám, remake je ale celkem povedeným, hudebně laděným filmem ze střední, kam všechny ty písně zapadají mnohem přirozeněji než do takového High School Musical. A který je i po vizuální stránce velmi sympatický, takže jako celek utíká velmi rychle. Tolik k pozitivům, jsou tu totiž ještě obrovské "ale". Narvat osudy asi deseti postav do příběhu, který se odehrává během čtyř let, není zrovna nejchytřejší. Než jsem se stačila zorientovat v postavách, dějová linka už se přenesla do druháku, a když v posledním ročníku všichni školu opouštěli, měla jsem pocit, že jsem si z filmu neodnesla prakticky vůbec nic. Postavy jsou totiž docela běžné, některé talentované více a některé méně, v souhrnu však všichni působí dojmem kluka odvedle z běžné čtvrti americké nižší střední třídy. Což vás na jednu stranu nutí se všemi sympatizovat, na tu druhou to ale znamená, že nikdo není skutečně vyhrocený; a pokud náhodou je, v minimálním prostoru, který mu dovolí maximálně jednu osobní scénu za školní rok, se to divák nikdy nedozví. (Kdyby se film více věnoval konfliktu mezi mladou pianistkou a jejím otcem, případně se také více zaměřil na příběh tanečníka a ukázal, co pro něj balet znamená, na škodu by to rozhodně nebylo.) Kolem a kolem z Fame tak vychází možná nejsympatičtější americký hudební film točící se kolem teenagerů za posledních několik let, i kdyby už jen tím, že postavy nevypadají jako vystřižené z titulních stran časopisů, mají větší dávku talentu a jejich život nenabízí jen příjemné chvilky. Více oné dřiny, kterou paní ředitelka v úvodu slibovala a která by mi asi jednotlivé postavy zaryla více pod kůži, by ale na škodu vůbec nebylo. (20.06.2011)