Helen

Pre mňa veľmi osobný film. No aj keď viem, aké ťažké je popísať pocity, ktoré prežíva človek postihnutý touto chorobou, nie to ešte preniesť ich na plátno, niečo mi bráni dať plné hodnotenie. K dokonalosti tu predsa len niečo chýbalo a také hodnotenie by bolo výrazne ovplyvnené mojimi osobnými subjektívnymi pocitmi. Každopádne Ashley som tak dobre nevidel hrať už veľmi dlho. (22.08.2010)

"A teď pět nejhorších rad od lidí, kteří vůbec nevědí, o čem mluví.." - "Vezmi si volno.. Něco si přečti.." - "Zkus jógu.." - "Vymaluj byt.." - "Ostříhej se.." Mluvíte, jak je dnes moderní, o tom, že máte depresi, kterou však s největší pravděpodobností díkybohu nemáte ?? Pak tedy po seznámení s Helen snad už takhle mluvit nebudete.. A budete si vážit toho, co máte.. Alespoň v to tedy doufám, stejně jako nejspíš Sandra Nettelbeck, jejíž nesmírně silné festivalové drama, které mimo řemeslné jistoty ve zvolených prostředcích stojí na empatii vůči všem zainteresovaným stranám, nabádá k zamyšlení jako málokterý tematicky podobný snímek.. Autorka Nettelbeck vychází de facto z vlastních zkušeností, nemudruje, nezdvihá obočí, jen zvolna vypráví o bolestech bez konce, které nepochopíte, dokud se vás osobně nedotknou, nesnaží se hledat viníky, protože ti tu prostě nejsou.. Ačkoliv by role Helen snadno mohla svádět k přepjatosti a přehrávání, Nettelbeck, s přispěním nesmírně samozřejmého soundtracku Davida Darlinga, i Ashley Judd obstály se vztyčenými hlavami.. Myslíte, že byste měli dostatek sil a odvahy ustát něco podobného, ať už v jakékoliv roli ?? Ano ?? Pak vám tedy přeju, ať to nemusíte nikdy zjistit.. (16.03.2015)

Obživlá ilustrace k slovníkovému heslu "klinická deprese", spíš než originální životní příběh. Film je postaven na modelových situacích a modelovém chování postav, navíc Ashley Judd svou roli ždímá až otravně vlezlým způsobem, který svědčí o její snaze vyniknout, nikoli o sžití se s postavou. Poctivě zahrané emoce do filmu přináší až postava depresivní studentky, která se svou nemocnou učitelkou naváže vztah, založený na vzájemném pochopení dvou stejně postižených bytostí. Tam kde citová vyděračka Ashley Judd diváka brutálně atakuje hysterickým fňukáním a červenýma očima, vystačí si Lee Smithová se zdrženlivými gesty a plachými pohledy. (19.08.2010)

Ano je to uvěřitelné, nepůsobí to umělohmotně ani vyumělkovaně ale prostě ne každý příběh se dá pojmout takhle, když ten samotný obsah není natolik řekněme poutavý aby se člověk nezačal nudit. Nechci tvrdit, že příběh není silný, protože tak to není. Jen to na mě působilo rozvlekle, bez spádu, všechno se pořád točilo dokola a dokola nic nikam neposouvalo. Jasně, že takhle nějak by třeba vypadala reálná situace, ale tady to pro mě (z divácké strany) nefungovalo prostě. Ale taky je pravda, že některé scény jsou vážně povedené a celková myšlenka je podle mě taky hodně vydařená. Tenhle film vám prostě ukáže jaké to je trpět záchvaty deprese, co všechno to může způsobit, co všechno se může stát. Líbily se mi prostřihy s Heleniným vyprávěním, líbili se mi taky herci a hudba.. Nechci nikoho od tohohle filmu odrazovat jen říkám, vybavte se trpělivostí a nečekejte zázraky.Za mě je hodnocení někde mezi dvěma a třemi hvězdičkami. (14.02.2016)

Německá režisérka Sandra Nettelbeck zavádí diváka k trochu opomíjenému a vlastně filmovým světem spíše tabuizovanému tématu. Její sonda je hodně popisná a dělá průvodce velmi bolestivým příběhem, který je navíc dost zprofanován tím, že coby deprese je dnes označováno kdeco, téměř každý běžný spleen. Tady jde ale o depresi probíhající jako skutečně závažné onemocnění, navíc spojené se suicidními tendencemi. Pomalý nástup a průběh nemoci, jakési bezčasí propadu do nicoty, se odráží ve zvolených výrazových prostředcích - pomalé tempo, až ambientně vnímaná hudba (která je skutečně krásná a velmi mi konvenovala), barevné ladění a práce se světlem, stejně jako s hereckým výrazivem jednotlivých aktérů... Helen je skutečně vážně vnímaná výpověď o závažném psychickém onemocnění, která je navíc tak nějak žensky empatická...až mě při sledování filmu napadlo, že režisérka přesně ví, o čem točí, jako by tam byla očitá zkušenost. Vnitřní prožívání ve fázi deprese je něco, co se nedá zprostředkovat, na co se dá dívat jen zvenčí, pohled nastíněný snímkem Helen je citlivý a zneklidňující a vyplatí se ho vidět, už jen kvůli tomu zamyšlení, že cosi takového může potkat každého z nás... (26.04.2011)