Helen

Lehce nadprůměrný snímek s výbornou Ashley Judd, který bych zařadil do kategorie silných psychologických děl. Život je imbecil, nikdy nevíte co vás může potkat a Sandra Nettelbeck zdařile ukázala jak se úspěšný a šťastný život může změnit v peklo. Nelze popřít, že tohle má mnoho co do sebe, ale myslím, že kamenem úrazu je stopáž, díky které je ve filmu až příliš hluchých míst, což na zážitku dost ubírá. 70% (13.02.2011)

Kleopatřina úvodní slova v komentáři bych s dovolením trochu pozměnila. Když se k vám slečna Depka nakýbluje, jsou jí nějaký pozvání zcela u...kradnutý a její úvodní slova zní nějak takhle: "Čau, jmenuju se Deprese, mám tě moc ráda a budu tady s tebou bydlet. Hele, určitě ti nebude vadit, když si tady udělám takovej malinkej pokojíček jenom pro sebe a vystěhuju pár blbostí, my si přece spolu vystačíme, nemám pravdu? Takže mazej, Radosti, kdo je na tebe zvědavej! Vodprejskni, Spánku, seš beznadějně nemoderní! Naděje, ty seš taky pěkně sto let za vopicema, padej! Štěstí, stejně seš hmyz jenom pozlacenej, takový šmuky tady trpět nebudu! Energie, jestli se nevystěhuješ do zítřka sama, tak si mě nepřej! A vy, Záliby, akorát kradete čas! A ty mě tady taky neštvi, Apetite, stejně je každej s BMI nad 15 beznadějně out! Tak, to bysme měli. Co na mě tak koukáš? Že jsem ti nedala na výběr? Ale houby, se mnou máš takovejch možností! Provaz, prášky a chlast, žiletku, ruskou ruletu s šesti kulkama v zásobníku, nebo co takhle vyjít si na menší procházku? Z balkónu šestýho patra, chachacha! Ale jestli chceš jenom obyčejnou, staromódní simulaci pekla na zemi, tak si nedělej starosti a klidně jenom lež s ksichtem v polštáři, já se o všechno postarám. A tvoje okolí mi s tím pomůže, koukej, už se sem trousej a říkaj ti, jak se máš sebrat a bejt v pohodě. Kdyby ti blbci věděli, že to je jak říkat beznohýmu, aby se šel proběhnout, ale my to víme a bude to takový naše malý tajemství mezi námi děvčaty. A teď to pořádně rozjedem!" (10.10.2012)

"A teď pět nejhorších rad od lidí, kteří vůbec nevědí, o čem mluví.." - "Vezmi si volno.. Něco si přečti.." - "Zkus jógu.." - "Vymaluj byt.." - "Ostříhej se.." Mluvíte, jak je dnes moderní, o tom, že máte depresi, kterou však s největší pravděpodobností díkybohu nemáte ?? Pak tedy po seznámení s Helen snad už takhle mluvit nebudete.. A budete si vážit toho, co máte.. Alespoň v to tedy doufám, stejně jako nejspíš Sandra Nettelbeck, jejíž nesmírně silné festivalové drama, které mimo řemeslné jistoty ve zvolených prostředcích stojí na empatii vůči všem zainteresovaným stranám, nabádá k zamyšlení jako málokterý tematicky podobný snímek.. Autorka Nettelbeck vychází de facto z vlastních zkušeností, nemudruje, nezdvihá obočí, jen zvolna vypráví o bolestech bez konce, které nepochopíte, dokud se vás osobně nedotknou, nesnaží se hledat viníky, protože ti tu prostě nejsou.. Ačkoliv by role Helen snadno mohla svádět k přepjatosti a přehrávání, Nettelbeck, s přispěním nesmírně samozřejmého soundtracku Davida Darlinga, i Ashley Judd obstály se vztyčenými hlavami.. Myslíte, že byste měli dostatek sil a odvahy ustát něco podobného, ať už v jakékoliv roli ?? Ano ?? Pak vám tedy přeju, ať to nemusíte nikdy zjistit.. (16.03.2015)

Na něco takového jsem opravdu nebyl připravený, respektive nečekal jsem takto roztahaný film, kde se všechno říká jen napůl, kde se divák za celou dobu nedozví, co hlavní hrdince vlastně je, kde není jasné, jaké vztahy jsou mezi některými zúčastněnými, zkrátka tohle je film, jehož veliký nedostatek vidím v nedostatečné komunikaci s divákem. Upřímně řečeno mi bylo jedno, jak hlavní hrdinka dopadne, bylo mi jedno, jestli se vrátí k rodině, zkrátka jsem si k ní nevybudoval žádný vztah, její chování a mnohá rozhodnutí jsem nechápal a celkově mám z tohoto filmu jakési zvláštní pocity. Nebyl jsem zkrátka připraven na to, že tenhle film je svým zaměřením spíše pro náročné diváky, vědět to, tak dám asi od něj ihned ruce pryč, protože v sobotu večer jsem rozhodně neměl chuť na něco, u čeho musím jako divák vynaložit značné úsilí k přemýšlení a k tomu, abych hlavní hrdinku nějakým způsobem pochopil. Na to jsem prostě neměl chuť ani sílu. Ale naštěstí to není jen o hlavní hrdince, a jiné postavy, jako jsou její manžel nebo její dcera, tenhle film v mých očích alespoň trochu zachraňují a drží ho alespoň v těch průměrných vodách. Na rovinu tedy říkám, že tohle mi nesedlo a asi jsem od toho očekával něco jiného. Jednoznačně se jedná o veliké zklamání, uděluji tři mírně podprůměrné hvězdy. (21.11.2010)

Německá režisérka Sandra Nettelbeck zavádí diváka k trochu opomíjenému a vlastně filmovým světem spíše tabuizovanému tématu. Její sonda je hodně popisná a dělá průvodce velmi bolestivým příběhem, který je navíc dost zprofanován tím, že coby deprese je dnes označováno kdeco, téměř každý běžný spleen. Tady jde ale o depresi probíhající jako skutečně závažné onemocnění, navíc spojené se suicidními tendencemi. Pomalý nástup a průběh nemoci, jakési bezčasí propadu do nicoty, se odráží ve zvolených výrazových prostředcích - pomalé tempo, až ambientně vnímaná hudba (která je skutečně krásná a velmi mi konvenovala), barevné ladění a práce se světlem, stejně jako s hereckým výrazivem jednotlivých aktérů... Helen je skutečně vážně vnímaná výpověď o závažném psychickém onemocnění, která je navíc tak nějak žensky empatická...až mě při sledování filmu napadlo, že režisérka přesně ví, o čem točí, jako by tam byla očitá zkušenost. Vnitřní prožívání ve fázi deprese je něco, co se nedá zprostředkovat, na co se dá dívat jen zvenčí, pohled nastíněný snímkem Helen je citlivý a zneklidňující a vyplatí se ho vidět, už jen kvůli tomu zamyšlení, že cosi takového může potkat každého z nás... (26.04.2011)