Milý Johne

24.4.2010 ~ Na tenhle film se dost plive, ale zas až tak špatné mi to nepřišlo. ~ Tenhle film není nelogický, jen je to červená knihovna, zasazená do "současné" Ameriky, hodně přitažená za vlasy. Channing Tatum, vycházející hvězda vypracovaného těla a neobvyklého jména, tu upoutá pozornost jedné blondýnky heroickým skokem do klidných vod přístavního mola, kde se dlouze a hluboce potápí pro její smáčenou kabelku, aby ji mohl na dně uchopit a jak Perseus Medusinu hlavu třímat tento smáčený kousek látky vítězoslavně nad hlavou, zatímco jej bičuje klidná hladina (stopro mi tam někde chybí čárka). Slovo dá slovo a je z toho láska jako trám i když jen na dva týdny. Channing je příslušník speciálních jednotek US Army a je tu jen na dovolené, musí zpátky. A tak si oba slíbí věčnou lásku, ona jede zpět na školu (taky má jen prázdniny), on zpátky do služby, ale stále si píší. ~ Channingovi se blíží konec služby a všechno by bylo slaďácky zakončeno, kdyby si to v tu dobu nerozmyslelo napálit do dvou mrakodrapů několik vypatlanců z liščí nory a Channing tak nemusel (vážně musel?) službu prodlužovat. Na jedné z návštěv to ona nenese zrovna s nadšením (no bodejť) a po návratu zpět na bojiště netrvá dlouho a Channing dostává košem, přičemž ona si bere někoho jiného. Do toho umírá Channingův otec, částečný autista, pomalu umírá i její nový manžel, Channing se zachová jako pravý americký hrdina a nezištně pomáhá, načež uběhne nějaká doba a jejich pohledy se znovu střetnou. Takový happy-end nehappy-end, domýšlet si musí divák sám. ~ Ono to není úplně špatné, ale sráží to ta, až přespříliš do očí bijící potřeba být filmem dojemným, až z morku kosti dloubajícím jakékoliv city. Tolik prvoplánově dojemných zvratů a záběrů a dialogů se vidí málokde. Nelehký úděl amerického vojáka, nelehký úděl osamělé americké ženy, oba za pomoci vnitřní síly překonávajíc nástrahy podlého osudu, oba po americku odměněni za výdrž a píli. Prostě taková moderní červená knihovna. Ne úplně pitomá, ale také ne úplně nezapomenutelná. (19.03.2013)

L. Hallstrom robí príjemné filmy. Občas stvorí niečo skvelé ako napr. Pravidlá moštárny, ale takmer všetky jeho filmy sú tak trochu sladké a plné citov. Drahý John, hlavne jeho prvá romanticky ladená polovica bola na môj vkus presladená až dosť a prakticky sa ničím neodlišuje od romantických filmov, ktoré hollywood chrlí ako na bežiacom páse. Vlastne som istý čas zvažoval, či to vôbec pozerať. Presvedčilo ma vojenské prostredie, v ktorom sa príbeh čiastočne odohráva a R. Jenkins v roli otca, čo sa nakoniec ukázalo ako dobré rozhodnutie, lebo práve vzťah Johna a otca dáva filmu niečo navyše a aj tým trochu vybočuje z koľají čistokrvného romantického filmu. Druhá polovica filmu a R. Jenkins ma presvedčili prikloniť sa k slabším štyrom hviezdam. Hej, a tá Amanda, tá nie je môj typ... 70%. (11.09.2013)

Lasse Hallström se tu teda pořádně vyřádil, sice se to tváří jako obyčejný romantický drama, ale Hallström z toho teda udělal fakt výživnou záležitost a strká divákovi stále víc stupidnější a vykonstruovanější zvraty nebo jestli chcete, zvratky, až ho totálně znechutí. Nemůžu sice říct, že by to bylo horší než německý doktorský lahůdky z hor, ale Hallström by se s tim radši chlubit neměl (18.04.2010)

Milý John má v mojich očiach jednu veľkú výhodu. Tatum aj Seyfriedová hrajú pomerne uveriteľné postavy a hrajú ich pomerne prirodzene. Takto nejako sa ich vzťah mohol vyvíjať aj v skutočnosti. Lenže sme vo filme a ten potrebuje nejaký zaujímavejší konflikt. Jeho absenciu Hallstrom nahradzuje kvázi puzzle hrou, keďže sa dej odohráva behom niekoľkých rokov a tak môžeme trochu aj skákať v čase. Bohužiaľ to filmu nijako zvlášť nepomáha. Ďalším dôvodom krčenia pliec je samotný Hallstrom, ktorý posledných pár rokov (s výnimkou Hačika) točí na autopilota a akoby ho ani nezaujímalo, akú látku. Jeho filmy tak strácajú jeho ľahko charakterizovateľný rukopis a stal sa z neho remeselník. Dear John je celkom fajn filmík, ale viac mu svedčí televízia ako plátno a neviem si predstaviť, že by som ho mal celý vydržať v kine. 50%. (05.07.2015)

Soundtrack Deborah Lurie: 1. Paperweight - Schuyler Fisk/Joshua Radin [3:22] ,2. The Moon - The Swell Season [4:39] ,3. Amber - 311 [3:27] ,4. Excelsior Lady - The Donkeys [3:33] ,5. Things & Time - Wailing Souls [3:21] ,6. Little House - Amanda Seyfried [3:16] ,7. This Is The Thing - Fink [4:25] ,8. Think of Me - Rosi Golan [3:09] ,9. You Take My Troubles Away - Rachael Yamagata/Dan Wilson [3:39] ,10. Dear John Theme - Deborah Lurie [1:52], (10.06.2011)