Milý Johne

S Hallströmem máme poněkud chladný vztah. Jeho filmy považuji za řemeslně zručně natočená, ale dějově ne moc odvážná melodramata. Ne jinak je tomu i v případě Milý Johne. Příběh se odvíjí v rámci žánru poměrně otevřeně a vždy je několik možných variant, jak se bude vyvíjet dál, ale zkušený divák je všechny zná předem a ani jednou není překvapen. Hallström to jako šikovný režisér mohl jistit určitou nadsázkou, bohužel ale svůj film byl nucen natočit pro americké diváky, a tak vše bere nesmírně vážně, ale přitom povrchně. Napadlo mě, jak by asi vypadala verze, kterou by natočil ve Švedsku - hutné drama o lásce, jejíž štěstí ústřední pár tak dlouho pokouší. Jako film pro příjemný večer s vaší drahou polovičkou ovšem můžu patálie prkeného Tatuma a zastydle pubertální Seyfriedové doporučit. (09.03.2010)

Je dobré dať tomuto snímku šancu. Nejedná sa o nič svetoborného, podľa mnohých si režisér vzal time out, keď sa podujal natočiť túto romancu, ale už Hachiko naznačoval určité smerovanie. Mne sa napriek určitým chybám táto melodráma páčila a to pekné a sladké som si vychutnal. (07.05.2010)

Amandu Seyfried moc nemusím, z jejího kukuče mám noční můry. A tak jsem se zaměřil spíše na Channinga Tatuma a musím říci, že ten kluk se lepší s každým filmem. V Dear John předvádí zatím to nejlepší, co je od něj možno vidět. To však nic nemění na tom, že se k Amandě nehodí a chemii mezi hlavní dvojicí jsem po celých sto a osm minut hledal marně. Film nefunguje ani jako válečný, ani jako romantický. Drama je to obstojné, zejména když se do záběru dostane Richard Jenkins či Henry Thomas, těch je pro podobné filmy škoda (snad si jen zvedají sebevědomí s vědomím, že všechny hravě strčí do kapsy). Navíc se nedá čekat ani žádný velký zvrat, už samotný název vyzrazuje příliš mnoho (Dear John letter). Na rande je film nejspíš jako stvořený, jinak ale nevidím žádný jiný důvod si ho znovu pouštět. (13.09.2010)

Nicholas Sparks je král kýčařů mezi ženskými romány a přesně takové jsou i jeho adaptace. Tuto alespoň trochu pozvedává vcelku schopná Amanda Seyfried, ale Channing Tatum zřejmě nedokáže pracovat s mimickými svaly ve svém obličeji a chodí celý film jako panák. Na papíře to může být asi méně otřesné, ačkoli ani tomu příliš nevěřím. Nevěrohodná přepálená historka s tolika slzopudnými vějičkami... (01.02.2020)

Řekl bych, že rozhodně nadprůměrné drama zabarvené událostmi kolem bushovské agresivní politiky, nicméně to v tomto filmu představuje pouze zátiší (kdo ví, co by s nimi bylo, kdyby "bushovská doktrína" neexistovala), které napomáhá jisté věci vysvětlit. Jde tu spíše o volbu a pohled na vlastní rozhodnutí a možná i o druhou šanci. Ústřední dvojice má mezi sebou chemii, které je snadné uvěřit a podlehnout. Báječný je výkon Richarda Jenkinse (a kdy není, že?). Celkově se dá říct, že první polovina filmu je dosti sladká a líbivá, ovšem to kvalitní přináší až druhá půle, kde se naplno projevuje dobře odvedená práce Lasse Hallstroma, který mě rozsekal po druhé v řadě (Hachiko to je prostě peklo!!). Rozhodně to není povrchní, rozhodně to není banální a rozhodně to není ani tak lehce průhledné, jak se může zdát. 9/10! (25.09.2010)