Baader Meinhof Komplex

Z hlediska filmařiny nemám prakticky co vytknout. Němci skutečně zamachrovali a natočili perfektní historické drama mapující vznik a akce RAF (Neplést s Royal Air Force .-) ! Bohužel a to je čistě můj problém, ta banda neměla mé sympatie a ani pochopení pro jejich akce. Chápu, že doba byla divná, plná revolucí a válek a když si někdo myslí, že konec šedesátejch a sedmdesátky byl odvaz, tak možná jen pro někoho... Pro mne jsou RAF teroristickou skupinou ať už jejich pohnutky byly jakékoliv. Protestovat proti válce terorismem je zkrátka dost divná forma protestu. Film rozhodně stojí za vidění jako jakýsi otisk doby a zejména moderních dějin Německa, při sledování vás vůbec nenapadne, že to bylo točeno v roce 2008. Myslím, že jeho vznik je důležitý zejména pro Němce a jejich omladinu. Tu hvězdu navíc nedávám za lehce přepálenou stopáž. I tak je to ale za 4 balíčky TNT. * * * * (16.12.2015)

║Rozpočet €20miliónov(približne $28miliónov)║Tržby USA $130,054║Tržby Celosvetovo $26,573,159║ Niekedy sa až čudujem aké protivládne organizácie vo svete existujú a v správach o nich nie je moc alebo vôbec počuť. Takto aspoň vznikajú filmy ktoré sa ich snažia priblížiť a týmto pádom chcem povedať že tento Nemecký koprodukčný projekt ma veľmi prekvapil svojím prevedeným a pripomenul mi podobne ladení film ako Verejný nepriateľ č. 1. Prvá polovica filmu priblíži fungovanie a vznik skupiny RAF protestujúcej proti Amerikanizácii v Nemecku, príbeh v tejto etape má čo ponúknuť a naplno si vypýta pozornosť diváka, vďaka veciam z týchto Nemeckých končín nepoznaných. Lenže pri premiestnení deja za mreže vezenia začne postupne opadať umne vybudovaná zaujímavá téma a film sa začína potácať v rozvláčnosti, samozrejme príde tam ešte zopár strhujúcich scén ale dojem z druhej polovice nechajú dosť chladným. V každom prípade sa jedná o ďalší strhujúci pohľad do nedávnej minulosti, kde vtedajšiu dobu v rozmedzí 70.-80.rokov dobre dokreslia aj skutočné zábery(napr. Olympiáda Mníchov 1972). Jeden z najlepších Nemeckých filmov čo som doteraz videl. /videl v kine: 80%/ (videl na festivale Cinematik 2009) (16.09.2009)

Filmy o násilí, které ohrožuje nebo ohrožovalo lidskou civilizaci, bývají někdy absurdní, ale zde je to jiné. Protože tady se reálně vystupuje násilnicky ve jménu své pravdy vůči jiným lidem. Přesněji řečeno, zde se násilí představuje provázené silným pocitem v duši jakýchsi odvetných legitimních metod uvnitř občanské společnosti proti policejní zvůli a brutalitě páchané na běžném občanovi, které jsme si užili i u nás dost v Česku, třeba jak vzpomínají pamětníci na rok 1969 a poté, tak že nic nového pod sluncem. Na to, že se zde vychází z dobového materiálu, který křísí a obráží bouřlivé události šedesátých let v tehdejším západním Německu, které tehdy plnily stránky novin celé Evropy, a vířily veřejné mínění, se mírně vymyká běžným filmovým schématům tohoto typu. Film má téměř reálně vypointovanou syrovost atmosféry a hlavně se snaživě soustřeďuje na hlavní aktéry levicové teroristické skupiny RAF a jejich osobní vztahy. Je zajímavé, že heslo (Boj a síla je otcem spravedlnosti), vzešlo právě z Německa již v 19. století, kde se považovala alternativní tradice násilí za zcela přirozený projev politického lidského ducha a tato tradice se samozřejmě přenesla i jinam. Vysokoškolsky vzdělaná Ulrika Meinhofová byla určitě větším ideologickým mozkem a tahounem této teroristické skupiny než jí vylíčil film, která se snažila o převrat a totální krach tehdejší západoněmecké Spolkové republiky. Vlastně se také mlží ve filmu o významné finanční a materiální pomoci tajných služeb východních zemí, jestli se nemýlím, tak je zmíněná pouze Stasi, která byla hlavní tajnou službou a rozvědkou Německé demokratické republiky. Tento film není určitě žádné převratné dílo, víc než o hloubku jde o obraz gradace teroristických událostí a jednání lidí v dobově podmíněných situacích a odtud je jenom krůček k povrchnímu zobecnění pohledu na ně vykonavatelů msty na mocných a bohatých. A je zde také vidět jakási levicová propaganda, která podněcuje studentský lid k revoltě a třeba jejich krédo, že za utrpení vietnamského lidu nese odpovědnost americký imperialismus a jiné. To je pro mě vada na kráse, není zde vůbec žádný důraz na psychologickou analýzu, který by mohl říci více o vnitřních pochodech a prožitcích těchto temně smutných aktérů? Ke škodě věci je také, druhá polovina filmu, místo toho aby došlo k vyvrcholení snahy udržet diváka v napětí tak se začal děj zbytečně zjednodušovat do ilustrativnosti dalších generací RAF. Je jasné, že před takovými dvaceti lety by film byl asi aktuálnější, ale dnes už událost Baader Meinhof trochu zvětrala v dnešních hrůzách terorismu. Myslím, že film tlumočil jasně, že tito lidé nikdy nehledali objektivní pravdy, ale hlavně jim šlo jen o destabilizaci společenského řádu a útok na svobodu lidstva. Pro úplnost ještě dodám, že herecké obsazení je zde opravdu perfektní a film rozhodně stojí za vidění pro ty, kteří vyhledávají tuto tématiku. (11.04.2009)

Fantazia. Nemci opat prekvapili, tak ako sa im to raz za cas podari, a natocili vynikajuce spracovanie jednej krvavej ery nielen, nemeckych dejin. Co sa tyka teroristov RAF, koniec vsetko krasne vystihuje. Nebudem spoilerovat, ale vsetky idealy raz skoncia a pochopili to aj povodni zakladatelia RAF, ako aj tie "ubohe" dietky, ktore im na to naleteli. Pocnuc Grundun a konciac Andreasom to boli vsetko komunisticke svine, ktore maskovali svoj boj za "spravodlivost" tym, ze zabijali nevinnych ludi. Skoda, ze si nakoniec zivot zobrali sami, mali sediet v kresle. Aspon raz by o niecom sami nerozhodovali. (26.03.2009)

Jsou filmy, které jsou prostě "jen" velmi dobré. A pak jsou filmy, které s vámi trhnou, navždy vámi pohnou. Právě do té druhé škatulky patří Der Baader Meinhof Komplex. Zatímco Andreas Baader byl pouhý primitivní násilník a k jeho postavě nešlo od počátku cítit špetku sympatie, Ulrike Meinhof byla (nevím jak ve skutečnosti, ale ve filmu určitě) obětí ideálů, katalyzátorem tragédie, vrahem a zavražděným zároveň. Většinou to u mě s hrdiny bývá tak - buďto se s nimi ztotožním a hned od počátku jim držím palce, a nebo (třeba i záměrem tvůrce) mi sympatiční nejsou, a pak mám od nich odstup. Ale režisér Uli Edel na to šel od lesa - Ulrike Meinhof je postava, která vás na začátku uhrane a vy s ní chtě nechtě musíte v lecčems souhlasit. Jak se postupně radikalizuje její okolí, radikalizuje se i Ulrike - a vás prvně napadá, jak by to bývalo mohlo skončit, kdyby... A pak nastane zlom - a vy už jí prostě nemůžete dál odpouštět a omlouvat činy, které spolu s dalšími páchá... Posledních 30 minut snímku je pak už jen smutným dovětkem. Ještě jednu zásluhu tenhle film má - právě proto, že jej natočili Němci (a určitě v tom bylo i hodně osobních vzpomínek), máme jedinečnou šanci nahlédnout přímo pod povrch a pochopit, jak nevyhnutelný dějinný vývoj bývá. (18.05.2009)