Deník nymfomanky

Nymfomanii si vymysleli muži, aby se ženy cítily špatně, když překročí hranice. Zajímavé, stejně jako film sám. První půlka není o ničem jiném, než šukání. Naštěstí ta druhá je už lepší, takže se film stává snesitelným. Připomnělo mi to Deník sexuálních obětí, akorát je zde více feminismu. Kámoška mi to doporučila s tím, že tam nejde jen o TO, ale má to i myšlenku. Škoda je, že až od té druhé půlky... (27.05.2009)

Má povinnost před očekávaným snímkem Nymphomaniac od démonického režiséra Lars von Triera. Deník nymfomanky je televizní erotický film, nic víc. Ale co mě překvapilo, že posledních dvacet minut filmu je jiný, připadá mi, že to točil jiný režisér, daleko lepší záběry i chování postav. Deník nymfomanky je nefunkční porníčko. (26.11.2013)

Atmosférou je film tak blízký libovolné telenovele, že si člověk skoro myslí, že jde o celovečerní verzi některé z nich. Erotický nádech, kterým se tento nepodarek pyšní, spočívá v nudných záběrech, v drtivé většině působící až asexuálně, protože představitelka hlavní role neumí nebo nedokáže hrát (čistá exhibice většinou nestačí). Neustálé střídání tří výrazů (nebo pokusů o ně) je po několika cyklech dokonale otravné. Orgasmus - dojetí - zoufalství, pořád dokola. Jediné, co mě mírně zaujalo, byla hudba (Roque Baños), ale sledování filmu mě při poslechu tolik rušilo, že ani nejsem schopen říct, jestli bych ji chtěl ještě někdy slyšet. Úhrnem jde tedy o nezáživné softko, které je svou podstatou naprosto zbytečné a doporučení nehodné. 15% (17.03.2009)

Čekat drama, které by nabídlo vhled do těžkého života člověka s psychickou poruchou hypersexuality, bylo naivní. Stejně jako čekat romantické drama o hledání lásky komplikované nepříjemným handicapem. Teď už to vím. Ale asi mě zmátla ta Geraldine Chaplin na začátku. Nečekal jsem, že ji uvidím v regulérním, béčkově plytkém softpornu plném krásných prázdných figurín a samoúčelných koitálních poloh. A přitom tu bylo několik situací, ze kterých by se dalo i tady odpíchnout. Jenže nic z toho. Je to jen 100+1 variací na Ahoj. Chceš si se mnou zašukat? Možná by bylo zajímavější číst si v deníku nymfomanky, která by nebyla atraktivní a krásná. Nebo obyčejného třeba nesmělého chlápka, který trpí hypersexualitou. A když na to přijde tak i postava sexuálně hyperaktivní Val toužící po lásce, nabízela mnoho možností jak její příběh vyprávět poutavě. Pokud to shrnu, nebyl jsem pohoršen jako člověk, ale zklamán jako divák, tedy jako filmový divák nikoli voyeur. Z podobných deníkových filmů tak byla lepší třeba italská Melissa P. mimochodem také s Geraldinou Chaplin v podobné roli. (26.12.2014)

V rámci genderu: nepovažuju holku spící se spoustou kluků za děvku, čímž bych ji v opačném případě odlišil od obyčejně bodrého moravského kurevníka. I když je smutný (nebo možná ani ne), že hlavní hrdinka se jí nakonec vlastně stejně dobrovolně stane (aha, právě proto to moc smutný není). Tomuhle soft pornu ale bez přihlédnutí ke všemu ostatnímu vytýkám dost podstatnou věc - je to o ničem, nuda, postavy jsou šeredný a nedozvěděl jsem se o anatomii nic novýho. Hvězda navíc za fakt, že jsem hulvát, a při sledování jsem totálně "vypnul", aniž bych se soustředil, co tím ty ženy (možná) chtěly říct. (31.10.2013)