Šašek a královna

Bylo to jedno z nejlepších divadelních představení, které jsem kdy viděla. Branické divadlo bylo tenkrát úplně našlapané, lidi seděli a stáli po stranách. Na tu dobu opravdu originální zjevení. Úžasná atmosféra, snové efekty se zrcadlem, fakt nás až mrazilo. Bolek a Chantal byli na hereckém vrcholu. Následující film paní Chytilové nebyl špatný, ale divadlo bylo absolutní jednička. (22.01.2014)

Miluju, miluju, miluju divadlo. Směješ se? Chechtáš? Ubližuješ někomu dalšímu? Krátíš si čas? Dáváš facky? Líbí se ti to? Chtěl bys jednu dostat? Směješ se? Pořád se směješ? Je ti do smíchu, když jsi jen šašek? A ty jím jsi, býval jsi a budeš, pořád se ještě chechtáš? Slova, slova, slova? Pcha! Nikdy to nebylo míň! Nikdy to nebude víc! Jen nuda, nuda, nuda a smích a nuda a facky a smích a nuda a zrcadla a smích a smích a smích. ♥♥♥ (14.04.2010)

Vskutku originální avantgarda. Autorem je sám Bolek Polívka a tohle představení je zcela v jeho rukou a režii. Podivná scéna, šílené zvraty a Bolkova improvizace, kterou zaskočilo i Chantal Poullain, která se kolikrát nezadržitelně směje. Chantal je velmi krásná žena a i přes její despotické chování a umrlčí nalíčení působí velmi přitažlivě. Tuhle, tehdy ještě spolu žijící dvojku, na jevišti doplňují Bolkovi posluhovači z Manéže - Barin a Fretti a jako desetiletá dívenka Petra Špalková, což byla její první divadelní role před kamerou a ten její krásný kukuč jsem ihned poznal. O dva roky později vznikl stejnojmenný film v režii Věry Chytilové, která z divadelního představení čerpá určité náměty. Obě verze mají svoji neopakovatelnou kreativitu, přičemž film je pro mě přece jen stravitelnější a mám ho od Chytilky asi nejraději. (30.07.2019)

Bolkovi Polívkovi se povedlo, co u nás málokomu – vzít téma vztahu „nás obyčejných lidiček“ k moci, spojit ho s motivem jiskření mezi mužem a ženou (a že jim to s Chantalkou tenkrát jiskřilo!) do jednoho nedělitelného celku plného barev a přesahů dráždivých politicky (což se líbilo u nás) i „eroticky“ (což zase oceňovali v kapitalistické cizině), celé to zabalit do originální formy meta-divadla a přitom udržet zcela ne-meta-divadelní magickou atmosféru. Zrovna louskám korespondenci V+W a napadá mě, že se Šaška a královny měl dožít Voskovec, silně skeptický k většině toho, co se urodilo na české poválečné scéně „divadel malých forem“ – tady by myslím dostal to, co mu chybělo u Semaforu a podobných, opravdové jevištní cítění, navíc podložené Bolkovou úctyhodnou teoretickou základnou, řemeslnou umanutostí a poctivým přemýšlením o divadle a snahou posouvat jeho hranice. Že to celé ještě ke všemu neskončilo jako odtažitá intelektuálština, ale kus dokonale přístupný „prostému diváku Manéží“ (což nemyslím nikterak hanlivě), je malý zázrak (nejen) nad Vltavou. (23.08.2013)

Tvorbu Bolka Polívku mám rád už mnoho rokov. Ale toto divadelné predstavenie je nepochybne extraktom jeho skvelého herectva. Chytilovej poňatie Šaška a kráľovnej som videl pred mnohými rokmi, divadelnú verziu z Braníckeho divadla až dnes. Bolek dve hodiny nezíde z javiska a každú chvíľu divákov prekvapuje novými a novými nápadmi. Je úžasné, aké predstavenie sa dá vytvoriť v minimálnom priestore a obsadení. (29.07.2019)