V jednom ohni

Úryvek z filmu: OSOBA A: ´´Rád bych si s tebou promluvil, o tvé víře´´____OSOBA B: ´´mé víře?´´____A: ´´ano´´_____B: ´´co je s ní?´´_____A: ´´no, věřím´´_____B: ´´ty věříš?´´_____A: ´´ano, věřím´´_____B: ´´vážně věříš? protože nemůžeš věřit napůl a myslet si, že věříš!´´_____A: ´´opravdu věřím´´_____B: ´´supeer, nemůžu tomu uvěřit, teď jsi můj bratr, od jiné matky, ale máme stejného otce´´_____A: ´´cože???´´..........:-)............Každému ateistovi doporučuji na pobavení. Ale k samotnému filmu: dramatické scény jsou natočeny výborně a hudba si zaslouží jenom superlativy. Pro romantiky je tu i hezký emotivní konec, ale pořád je to film plný paradoxů a věřte mi, že se jich tam dá napočítat docela hodně, ale nechci tu spoilovat, jen se koukněte sami. Hodit tenhle film do odpadu mi přijde příliš laciné, stejně jako nemůžu přehlížet jeho naivitu, kýčovitost a to, že film moralizuje prostřednictvím náboženství, přitom na to, abych se choval hezky k druhým lidem, naslouchal jim a odpouštěl, nepotřebuju žádný Boha, ale slušné vychování. 60% (04.02.2011)

Podľa mňa to nie je o mužovi, ktorý sa zázrakom obrátil a odrazu len vďaka nejakej knihe od otca našiel vieru v Boha, pričom takisto objavil cestu k vlastnej žene...je to skor o mužovi, ktorý v to všetko niekedy veril, len pod vplyvom každodenného žitia v modernom svete znecitlivel k sebe samému a takisto i svojím najbližším...jeho otec a kniha už len boli prostriedkom, aby to všetko oprášil a urobil si v živote jasno...film je veľmi reálny, poučný, napriek kliše scénam a celkovému jednoduchému dojmu je určite hodnotnejší, ako mnoho veľkolepých amerických projektov, ktoré som poslednú dobu videl... (28.02.2010)

Romantické drama s náboženským podtextem... no, a právě důležitost podtextu, jenž si musel uzurpovat většinu času, způsobila uspěchanost prologu, kdy důvody manželského rozkolu působily značně zkratkovitě, uměle, téměř dětsky (vyštěkávání stále stejných výčitek bez jakéhokoliv úvodu, rozuměj - například pozdravu, což je u snímku americké provenience, kde na sebe blafnou "ahoj" co pět minut, minimálně nepřirozené). Neobratným manévrem se ukázal být už titulkový rozhovor matky s dítětem, po kterém jsem následně zhruba do poloviny projekce neúspěšně slídila, než mně doklaplo, že je součástí pointy... to už jsem byla trošičku vzteklá. K osobám a obsazení - sympatie pro Caleba, jednoznačně. Trochu nerv, jinak pohodář s příjemným hlasem, který svou ženu nikdy nepřestal milovat, což protějšek nevykazoval ani náznakem - chladný, úřednický typ v uhlazeném kostýmku, co do domova nakráčí jak z jiného světa, co koupí, to sama zfutruje a úsměv snad nezná jiný, než profesionální... a navíc nemá vkus, proto se vtírá otázka, zda za ni vůbec stojí bojovat. A Erin Bethea, vzhledem k obsazení ansámblu rodinnými příslušníky režiséra, jakož i sebou samým, měla být patrně za hvězdu... nóó, tak špatně, a zrovna se může chytit za ruce s Harrisem Malcomem, hercem z leknutí, jehož ušlechtilý mentoring by se v reálu nemohl ujmout. Zbylé křoví nevykazovalo žádnou užitnou hodnotu, proto je bezpředmětné jej komentovat. Takže snímek jako takový určitě žádný klenot, uchýlil se k návodu, byť zajímavému a motivačnímu, jenže mu chybí duše nebo tah na bránu, chcete-li. Ale pozor, pro rozjímavé vytahuje z rukávu nejedno téma s nejistým vyústěním trefných přirovnání i prozření (třeba to o stálém odmítání a nezájmu na jedné straně a permanentně otevřené náruči na straně druhé, ano, myslím ono "over and over and over") i zavádějících mínění o nás samých... jsme dobří - v práci, odvádíme daně, splácíme hypotéku, staráme se o rodinu - proč bychom jako měli skončit v pekle? Protože tak plníme jen přednastavené, zvenčí viditelné a průkazné společenské funkce, když selžeme, následuje trest v různých formách, s Božím zákonem se to má podobně, jen si ty skryté přečiny, které rády metastázují do zjevných, musíme vydolovat z nitra, pojmenovat, zkrotit a především vytrvat, protože ta dlouhá čekací doba je záludná a Bůh je akurátní - když tě zastaví v překročené rychlosti, nebude ho zrovna zajímat, žes celý rok jezdil předpisově... Podstatné je, že nabízí prevenci - tomu, kdo ji chce přijmout. Tak ale v našem případě konec dobrý, všechno dobré. Akorát... nechci vyrypovat (a kazit jim radost), ale podle mě veselka neplatí - kněz nějaký sprostý civil, nebeská báň místo kostela a pochybný ceremoniál... Jinak jsem se dnes komentátorsky vyřádila, jak už dlouho ne :-). (16.04.2016)

Je škoda, že Kendrick nedokáže odhlédnout od své víry alespoň při filmování. No, už to tak bývá, zatímco ateisti o své pravdě nikoho nepřesvědčují, křesťané mají nutkání neustále "hlásat". Křesťanská laskavost je všudypřítomná. To však tento film špatným nedělá. Co se mi ale opravdu nelíbilo, je Kendrickova vize mezilidských vztahů. Proč bychom měli lézt někomu do prdele? Někomu, kdo o nás nestojí? Doufal jsem, že den 40. bude: Vyser se na ženskou, která o tebe nestojí, jsi chlap a hrdina, co zachraňuje životy, ne ukňouraná baba, to je život. Hm, tak snad někdy příště. (31.01.2012)

Film, který si získal mou pozornost i když na začátku jsem byl skeptický. Je zde ukázán poměrně klasický příběh o rozpadajícím se manželství, avšak už ne s typickým koncem - rozvodem. Je to příběh , který ukazuje, že partnerské krize se dají řešit i jiným způsobem než rozvodem. Velmi mě zaujal styl jakým je to natočené, čekal jsem, že to bude nuda, tak jako to u podobných filmů bývá. Ale opak je pravdou, zaujal mě už od prvních okamžiků a udržel si mou pozornost až do konce. Mohu doporučit všem, kteří nemají problém dívat se na filmy s duchovním podtextem. (03.03.2010)