Jezero smrti

Šokující žaloba chování dospívajících a lhostejnost jejich rodičů. Snímek debutujícího Brita Jamese Watkinse nedává divákovi pranic zadarmo. Prodlužuje utrpení obětí a na nějaké ohlédnutí či lepší rozhodnutí není čas – je třeba to s hlavní dvojicí protrpět až do závěrečných titulků. Totální bezmoc a beznaděj dvakrát podtrhuje neskutečná finální pointa. Eden Lake je ukázkovým příkladem vývoje dnešní společnosti, ve které mladí lidé prakticky neodlišují virtuální a skutečný svět – reprodukce vlastních negativních zážitků z dětství, vliv televize, internetu, extrémně násilných počítačových her (téměř každý třetí patnáctiletý školák stráví nejméně tři hodiny denně právě hraním počítačových her – březen 2009) a pak jsou z toho masakry ve školách jako již nedílná součást dnešního dění. Ale k ději... Sympatický mladý pár si vyrazí na víkendový výlet k jezeru, kde vedle utajených zásnub půjde doslova o holý život. Skupinka nevychovaných smradů nejen, že nereaguje na „přátelské“ domluvy, nýbrž svým budoucím chováním nahlodává doposud tabuizované otázky!! O přehnanosti bych rozhodně nemluvil, i když netvrdím, že se to děje den co den. Nicméně pár zádrhelů se tu najde (i sebevětší strašpytel by jen tak nesledoval bodající „rituál“ svého milého, ale vzal by cokoliv do ruky a začal by se bít hlava nehlava). Klasické kulisy nekonečného lesa tu fungují (kamera tu pracuje lépe než rovněž „zalesněné“, španělské Chvění), herecké výkony – zejména dle mého brzy velmi vyhledávané Kelly Reilly – směle nakukují do slušné nadprůměru. Sociologicky nekompromisní thriller, který filmařsky nikterak neoslní, ale tématem je doslova alarmující. Nebojte se podívat pravdě do očí. Nebojím se ocejchovat coby žánrovou událost roku 2008!! (03.04.2009)

SKVĚLÝ - opravdu parádní horror. Bohužel, tohle je realita. Taky máme před panelákem takový gang nezaměstnaných puberťáků - zmrdů se sockou. Od rána do večera jen sedí na laviččce, chlastají, fetují a dělají bordel. Věřte mi, že kdybych měl kulomet tak ty zasrané zmrdy pozabíjím. Teď mají dokonce soutěž - kdo víc rozbije plastových oken a ještě se tomu smějí. Co se týče filmu, litoval jsem hlavní hrdinku a přál jsem si, aby ty parchanty zlikvidovala jednoho po druhém...... takže ten konec mne zklamal :-) Film je zcela jistě totální antikoncepce - po shlédnutí nemáte chuť zplodit dítě, protože tohle z něj na 100% vyroste! (16.11.2008)

Hned na začátku komentáře uvedu, že z technického hlediska filmu nemám co vytknout, snad jen slabší herecké výkony hlavních protagonistů, tedy milostné dvojice. Ty jsou ale naopak výborně vyrovnány excelentními hereckými výkony všech dětských protagonistů. Děcka hrajou naprosto špičkově. Osobně jsem s podobnými výrostky pracoval 7 let, takže můžu říct, že jejich výkony a chování jsou naprosto realistické a úžasně zahrané. A teď k obsahu filmu. Opravdu neuvěřitelně drsný, hutný, mrazivě chladný explotation masakr, který se povyšuje nad všechny ostatní tématem, které zpracovává. Ano, v roce 1972 bylo aktuální Deliverance a nehostinnost nedotčené přírody spolu s vidláky ji obývající. Pak v rámci explotation přišli s nimi sérioví vrazi, zabijáci, kriminálníci a úchyláci, a ještě nesmím zapomenout na "šílené rodiny". A těch se moderní explotation vlna drží dodnes. Mám tyto filmy rád a líbí se mi na nich právě to, že se mohou jako by stát ve skutečnosti, vycházejí z běžných skutečností a reálií. Ale na druhou stranu, vesnických buranů, úchyláků, vyšinutých rodin jsem již ve filmech viděl tolik, že je beru pomalu ale jistě jako typicky filmové horrorové postavy, třeba jako je Dracula, vlkodlak, apod. A stejně tak ve skutečnosti a v životě - sice jsem četl spoustu literatury o sériových vrazích, úchylácích, sadistech, psychopatech atd., ale pravděpodobnost, že nějakého potkám, je docela mizivá. Vyšinutých rodinek znám taky dost, ale nic zlého jsem od nich nikdy nečekal, spíš pomateného, vesnických buranů znám mraky díky mému částečnému životu na vesnici, jsou to drsní lidé, ale nikdy jsem se jich přímo nebál ... a tak bych mohl pokračovat dál. A tohle máme asi všichni podobně. A tak tvůrce filmu nepoužil klasické postavy objevující se v explotation žánrech od dob souboje městského matematika Dustina Hoffmana a jeho ženy ve filmu Straw Dogs, tedy počátku 70. let. Ale použil naprosto aktuální, možné a reálné postavy a prostředí, kterými nás do filmu přímo "zasadil" a přikoval tak, že výsledek byl mnohem intenzivnější, než u drtivé vlny explotation poslední doby (např. podobný pár čelící v lese útoku šílené rodiny v explotation Timber Falls je proti tomuto vyloženě čajíček a nereálný kýč). Nic fantastického, nic temného, nic nadpřirozeného. Syrová drsná realita. I když jsem do půli filmu jaksi nebyl přesvědčen o jeho neustále zmiňovaných kvalitách, od místa, kde dojde na "táborák" jsem šel skutečně k zemi. Zde jsem dostal od filmařů první direkt a už jsem se nezvedl ... Pak už mi připadalo, že mi film jen šlape po krku a já se nikdy nezvednu ... A nezvedl, po skončení filmu musím uznat, že tohle mi bude v duši zahlodáno ještě hodně, hodně dlouho. Tohle je film který nenechá žádného diváka chladným a od poloviny se již nejedná ani o čistou zábavu ... (16.11.2008)

Děkuji Jamesi Watkinsi, píši si další důvod, proč nejezdit stanovat k jezeru!! Budu upřímná, k tomuhle závěru jsem dospěla až když jsem konečně (na třetí pokus) film dokoukala do konce. Protože jak bývá hororovým zvykem, postavy jednají bez špetky rozumu a pud sebezáchovy jim taky nic neříká (možná jim křivdím, až se dostanu do nějaké situace, kdy mi půjde o život a přežiji, dám Vám vědět, zda je takové jednání normální). Ale tady se to dá i omluvit, kdo by se dětí bál, že? (evidentně nikdy nebyli v ČR) Při prvním střetu s těmi grázlíky bych chlapečkovi ukázala, co si myslím o tom jeho nářadíčku a poté bych sebrala dementního přítele a jela pryč, ale jak by řekla moje maminka: „Je to přeci film. Herci hrají, co mají na papíře. Nemůžou za to, že má papír trhliny.“ A tak se tam objevuje ještě několik situací, z kterých zůstává rozum stát. Jenže jako by pan scénárista tušil a z ničeho nic mě uzemní několika scénami, kdy jsem konečně začala terorizovaný litovat. Udělala se mi lehce nevolno a dokonce filmu se mi v hlavě opakovala věta: „Toto se už bohužel neděje jenom ve filmu.“ Takže přiznávám, že Jezero smrti má své temné stránky, které posouvají můj pohled na horory o stupínek výš :o) (07.06.2010)

Svou intenzitou a až nechutnou realičností si Eden Lake rozhodně nezadá s nejlepšími díly žánru. Obsáhlejší úvod umožní odpovídajícím způsobem přijmout postavy za své a zvyšuje tak dopady závěrečné půlhodiny, ve které není místo pro korektnost či slitování. To vše je samozřejmě výrazně umocněno identitou těch zlých a faktem, že tohle se může stát i u nás v lese. Některé scény (táborák, trn v patě) mají na to stát se nezapomenutelnými. (14.11.2008)