Ip Man

Viděl jsem koně blejt, hada chcát a žábu bušit pěstí do skály, ale tohle jsem ještě neviděl. Kromě toho, že je to takový krásný romantický vizuál, je to vymakaný bojový historický film podle skutečné události (ne, je to fantasy). Ale k věci. Yip man se svým stylem Wing Chun, zdánlivě jemným bojovým uměním, tvrdě pořáží své protivníky v cestě za osvobození Číny během druhé světové. Je to aristokrat jemných mravů. Posedává a pokuřuje a snaží se bránit konfliktům. Když ale dojde na lámání chleba, dojde i na lámání kostí. Wing Chun udeří nelítostně a tvrdě. Kamera dovoluje celistvé přehledné záběry, takže bitkám věříme. A to i v případě, kdy Donnie Yen alias Yip Man doslova ubije k smrti deset japonských karatistů během lusknutí prstů. Předpokládám, že tato emotivní scéna vejde do dějin Martial Arts ale i kinematografie jako takové. Jen si na ni vzpomenu, hned bych šel do nějakýho kumite mlátit japončíky. Závěrem bych ještě poukázal na ty rychlé pěsti, kterými Yip Man obšťastňuje k jisté nelibosti své protivníky. Z tak rychlých a tvrdých ran pěstí do všech možných citlivých míst mám dodnes mokré sny. (27.04.2011)

Pokud se zrovna nerozvíjí kolaborantský motiv, nebo není na plátně naprosto neuvěřitelný Siu-Wong Fan (jako bandita a tulák Jin Shan Zhao), případně mistr Ip Man nemydlí tucty nepřátel, jedná se spíše o pomaleji odsýpající kostýmní vyprávěnku s šíleně toporným Donniem Yenem v hlavní roli. Těžko říct, jestli je otravnější jeho naivní představa o herectví, nebo naivně bezelstná a bezchybná postava, kterou se hrát pokouší. Právě hlavní charakter je tak hlavním problémem tohoto, jinak velmi zajímavého a místy skutečně mistrovských kvalit dosahujícícho snímku. Ip Man vs. 10 Japonců je bezesporu nezapomenutelný moment... (11.06.2010)

V detsve som na videokazetach zaciatkom 90-tych rokov u kamaratov velmi rad pozeraval vsetky mozne kung-fu filmy s Bruce Leem alebo s Jackie Chanom a taktiez som rad chodieval na podobne filmy do kina. Nikdy nezabudnem na podobnu historicku dramu ako Ip Man na UDER OTVORENOU DLANOU (1983), CAROVNY VRKOC alebo dobrodruznu komediu LEGENDA O ZLATEJ PERLE (1985). Priznam sa, ze tieto filmy som nevidel asi zo 20 rokov, ale spomienky zostali a preto mi prave IP MAN tieto filmy alebo skor zazitky na ne pripomenul. Film ma podla mna kvalitny scenar, bitky su na vysokej urovni a je ich tam dost a taktiez nemozem zabudnut na krasnu smutnu hudbu, ktora posilnila cely film. Tento film mozem odporucit kazdemu, kto ma rad azijske bojove filmy s kung-fu bitkami, pretoze toto je jeden z najlepsich, aky som za poslednu dobu videl. _________ Donnie Yen - (Ip Man) +++ Simon Yam - (Zhou Qing Quan) +++ Siu-Wong Fan - (Jin Shan Zhao) +++ Ka Tung Lam - (Li Zhao) +++ Yu Xing - (Master Zealot Lin) +++ (23.02.2011)

Donnie Yen nabral v poslednej dobe druhý dych a po niekoľkých výborných akčných filmoch predstavuje svoju životnú úlohu, majstra Ip Mana v možno najlepšom bojovom filme vôbec. Filmy o legendárnych hrdinoch vždy patrili medzi hong kongskými bojovými filmami medzi tie lepšie, keďže sa okrem prepracovaných bojových scén viac snažili aj o zaujímavejší scenár a lepšie vykreslenie postáv a v tomto patrí tento film medzi špičku a rozhodne z toho nie je len ďalší akčný film, ale plnohodnotná historická dráma. Tu som bol nadšený už od samotného úvodu, Donnie Yen stvárnil Ip Mana dokonalo, je to neskutočne charizmatický sympaťák, ktorý aj keď vlastne nič poriadne nerobí a rodinu prakticky zanedbáva, nedá sa mu nefandiť, tá jeho pokora a sebavedomie v jednom a riešenie jednotlivých situácií sa mi mimoriadne páčili a tak aj keď je film ešte dejovo jednoduchší a nemôže sa oprieť o silnejší motív, veľmi ma to bavilo. A navyše sa mu darí skvelo vykresliť jednotlivé postavy a vytvoriť si k nim vzťah. No a keď už dôjde k samotnej japonskej invázii, film už začne fungovať dokonalo v každom ohľade, získa perfektnú atmosféru, všetky dôležité postavy prejdú čiastočnou premenou, pribudne skvelá dávka čínskeho patriotizmu, presne v takej miere, aby vyhovoval najlepšie a celé to má taký silný náboj, že sa už o inom, ako maximálnom filmovom nadšení hovoriť nedá. Obsadenie už ani nemohlo byť lepšie, Donnie Yen v najlepšej forme a úlohe, jeho veľmi zaujímavá manželka Lynn Hung, nesmie chýbať skvelý Simon Yam, parádny záporák Hiroyuki Ikeuchi, ktorého postava ma veľmi bavila, aspoň má charakter a tak sa mu dá určitým spôsobom aj fandiť a množstvo výborných vedľajších postáv, ako policajt, chudobný majster, ktorý si chce otvoriť školu a veľa iných. Takže film ponúka toľko kladov, že by bol skvelý aj s priemernejšiu akciou, ale to ani omylom, ešte aj v tomto vyniká. Súboje sú rozmanité, nechýbajú jeden na jedného alebo proti presile, rovnako v niektorých nejde takmer o nič a v iných zase o všetko, takže ešte aj v tomto sú vyvážené, ale majú vynikajúcu choreografiu, jednu z najlepších, s akými som sa vôbec stretol, sú skvelo natočené a až na pár trochu upravených momentov, kedy sa použijú laná aj úplne realistické, Na wing chun v tomto prevedení sa neskutočne dobre pozerá. A aby to nebolo všetko, každý súboj nefunguje len sám o sebe, ale vždy mu predchádza niečo zaujímavé, takže sa mi páčila aj ich motivácia. Najlepší je rozhodne súboj s desiatkou karatistov, toto je jedna z najlepších bojových scén vôbec, ale všetky sú špičkové a v iných filmoch by patrili medzi ich vrchol. A film nezaostáva ani režijne, toto už nie je len akčný film, ale kompletne prvotriedne zvládnutá práca. A ani hudba nezaostáva, aj tá sa vydarila. Tu sa nedá nič vytknúť, Ip Man je jednoducho jeden z mojich najobľúbenejších filmov vôbec, ktorý je skvelý v každom ohľade. 94% (24.01.2009)

Ani po třetím sledování Ip Mana jsem nedokázala setřást pochybnosti, které ve mně vyvolal. Ano, na první pohled je to určitě výborný bojový film s rozmanitými a dynamickými souboji (pravda, lehce předrátováno na tak drsný a kontaktní styl), ale další věci ve mně vzbuzují rozporuplné reakce. Laděním do tmavších a tlumených barev se odklání od jasných barevných kompozic nedávných wu-xia nebo Fearless, připomíná temnou SPL přenesenou do tradičních kulis kung-fu filmů. Bohužel ale nepřebírá nejednoznačné postavy a je to vidět hlavně na Ip Manovi. Např. Fearless měl lidského a chybujícího hrdinu, který se překonáváním svých nedostatků vyvíjí v opravdovou osobnost. Ip Man je osobnost, ale je to idealizovaná osobnost, značně lichotící obraz. Ip Man se buď straní zásahů do kritických událostí nebo se vmísí pod tlakem vnejších okolností. Kde je nějaký vnitřní konflikt, vývoj, nějaký hnací prvek pro jeho jednání x nejednání? Něco takového tu není, protože Ip Man zkrátka žádné špatné vlastnosti nemá. Bohužel tu není ani žádné odlehčení, které by ho polidštilo. Humor (v jediném okamžiku – jsem přece ve válce) přináší situace, nikoli samotný hlavní hrdina, v tom se liší od sympatičtějšího Iron Monkey. Na mém hodnocení se tedy z velké části podílí nadšení z tvrdých a nápaditých soubojů ale zůstavá tu mírná výčitka k přehnané glorifikaci hlavní postavy. (24.03.2009)