Oddělené světy

Od první minuty filmu je jasné, že jde o vyjímečný snímek, hlavně co se týče atmosféry. Lovestory, které prožíváme s mimochodem velmi zajímavou mladou hrdinkou, je strhující zejména díky jejímu členství u Jehovistů. Nejedná se vůbec o nějaký sektologický rozbor, režisér prostě využívá nabídnutý prostor, a to velmi netradiční. Pro českého ateistického diváka to znamená až pobouření náboženskou demagogií Svědků Jehovových, to je však zde vedlejší. Jde o zásadní rozhodnutí postavit se na vlastní nohy i za cenu ztráty nejbližších. Většina z nás před toto extrémní dilema nebyla postavena, a z toho především režisér Oplev těží. To musí sebrat každého, pokud je to vyprávěno realisticky. Zde sice místy tvůrce sklouzává k zaujatosti, ale jakoby si to v poslední chvíli uvědomil, stáhne svůj odsuzující verdikt zase zpět a věnuje se jen popisu situace. A tak přesto, že jsme podvědomě tlačeni emocemi do výbuchu vzteku a zničení všech Jehovistů atomovou bombou, rozhodnutí zůstává jen a jen na nás, jelikož Oplev natočil vlastně jen "krátký film o lásce"....P.S. nepřeceňoval bych jeho protijehovistické poselství!!! (11.10.2010)

Víra v něco (nemusí to být hned bůh, klidně osud, či jen nějaké to neurčité mystično) je v určitých momentech i prospěšná. Například při nemoci, válkách, neštěstí atd. Člověk má v těch těžkých chvílích potřebu se obrátit pro pomoc někam jinam než k druhému člověku a to já plně chápu. Snímek nám ukazuje, jak víra je nepraktická v osobním a každodenním životě. Zvlášť specifická víra, která tě v plno každodenních činnostech omezuje. Bohužel, já celému tomuto dílu nemohl přijít jak na chuť, tak skoro ani na jméno. Žádné pocity, krom pocitu rozhořčení z neustálých změn názorů hlavní postavy, ve mě celý průběh filmu nevyvolal. Také osoba hlavní aktérky mi přišla nesympatická až skoro arogantní. Spíše nedoporučuji, možná jen jako odstrašující případ pro někoho kdo by chtěl začít koketovat se sektami. (16.03.2018)

Nie som si istý, či som potreboval vidieť film o problémoch ľudí, s ktorými nechcem a nebudem mať nič spoločné. A nemyslím tým iba Jehovistov, pretože tí sú iba špičkou ľadovca, voči ktorým sa ostatní veriaci vymedzujú (asi preto, aby si pripadali lepší). Je pravdepodobné, že každé náboženstvo veriacim viac berie, než im dáva. Inak by asi nemohlo fungovať. Takže pozitívami filmu bolo, že sa v ňom nevraždilo, nesúložilo bez zatmievačky, nefuckovalo do bezvedomia a telefonáty nekončili uistením, že toho na druhej strane drôtu milujeme. (11.11.2009)

A další dánský film, který se mi nelíbil. Řekl bych, že je to pohled na Svědky Jehovovy (kteří mimochodem v ČR nejsou oficiálně považování za sektu) pod zorným úhlem současné relativistické liberální společnosti. Jako by byly jen dvě možnosti, buď oddanost sektě nebo hedonismus okolní novopohanské většiny, zastávající heslo: "Dělej si, co chceš, co cítíš, co je příjemné atd." Rozhodně si nemyslím, že se jedná o kvalitní film. Místy až primitivně polopaticky ukázané principy Svědků Jehovových, většina postav naprosto bez hlubších charakteristik, přičemž scénář se hlavně soustředil na ukázání, jak jsou krutá oddělení osob v rámci rodiny. Idealizuje však zároveň okolní svět (neboť, jak víme - co např. dnes páchá nevěra a obrovská rozvodovost). Stejně tak by se dalo natočit drama např. na téma nedodržení věrnosti, zdrženlivosti u tzv. "normálních". lidí ---Navíc, vůbec mi nepřipadlo pravděpodobné, že by ten mládenec vzhledu recidivisty (pouze s egoistickými zásadami) měl zájem o trvalý vztah a je otázka, jak dlouho by tento pár byl spolu, ale to už je jen spekulace. (21.05.2012)

Skutečný příběh o vítězství srdce a zdravého rozumu nad zvráceným bohem, který nutí otce a matky vyhnat a již nikdy nespatřit své děti, pokud se „proviní“ něčím tak lidským, jako je láska (nebo taky čtením nedoporučených knih nebo sledováním TV...) Pokud nás tento Bůh odmítá přijmout se všemi lidskými chybami, potřebami a city, tak jaké nás tedy chce? Vygumované poslušné robůtky, kterým pak za odměnu nadělí věčný život? Takový Bůh, který vám sebere veškeré právo na vlastní úsudek a svobodnou vůli, aby za to vykšeftoval do svého rajského královstvíčka další rozesmáté šťastné figurky si má říkat Bůh?? A skutečně nás tento „Bůh“ počastuje svojí milosrdnou přízní jen když nosíme uniformu jedné z mnoha jeho politických stran, které si říkají církve nebo sekty? Jsem šťastná za Sáru, jejíž příběh jsem ve filmu sledovala, že zvolila tak, jak zvolila. Pokud bych také někdy musela volit mezi vírou, rodinou a láskou..a nepochybuji, že je to ta nejtěžší volba, zvolila bych stejně jako ona. (13.11.2011)