Oddělené světy

Na první pohled možná trochu nenápadné drama, ale o to silnější v celkovém vyznění. Vykreslení života této "náboženské společnosti" v tomto filmu mi přišlo velmi reálné, nesnažilo se přehánět. Hlavním hrdinům (myslím jimi ústřední pár) člověk fandí a zároveň se zájmem sleduje neustálý vnitřní boj Sáry, přestože (teď bude následovat čistě můj subjektivní názor) její víru nechápe. Snímek má několik silných momentů, nejvíc z nich mě ale dostalo rozhodnutí dětí z počátku filmu. Jako slabší prvek bych viděl rozpor mezi na jedné straně přísnými zásadami a na druhé až trochu úsměvným libovolným přicházením ke Svědkům a odcházením, skoro dle momentální nálady jednotlivých postav. (29.10.2011)

Tiez som si hovoril - co uz len moze byt zaujimave na zivote ludi, ktori patria do sekty Svedkov Jehovovych. Okrem toho ze chodia od dveri k dveram a hovoria s ludmi. Svet Svedkov Jehovovych je svet minulosti, ziju v strnulych nemennych pravidlach ...... ako plus mozno hodnotit to , ze reziser a filmari pristupuju k Svedkom Jehovovym bez demonizacie a nehadzu na nich spinu. Coz mne je jedno ked sa na tu sektu kyda spina od oklia - lebo maju svoje utkvele predstavy ze nesmu tusim prijat transfuzie krvi, odmietaju sluzbu v armade a neucastnia sa politickeho zivota - mno ale ako vieme, prepojenie ekonomiky s politikou je uz dlhodobo zname - a ekonomika sa dotyka kazdeho cloveka : 70 % (20.06.2019)

Sonda do hlubin jehovistovy duše aneb když vám silno jebe na kebulu, tak je jedno čemu věříte. Poměrně přípočarý pohled na konflikt rodiny jehovistů, kteří chudáci musej čelit svodům běžného života v nejehovistické společnosti. Po formální stránce v pořádku, po té emotivní typicky skandinávsky chladné a ani té severské produkci stále nemůžu zcela přijít na chuť. Jinak ale snímek nanejvýše doporučení hodný! (18.12.2013)

Film by klidně snesl 15 minut navíc, aby aby mohl jít trochu více do hloubky. Jinak ale velmi slušná rekonstrukce příběhu, který vyvolává spoustu otázek, na něž ve filmu bylo odpovězeno jen částečně... Rozhodně ale upozornil velkou měrou na fakt výmývání mozků a absolutní netoleranci vůči odlišnému. Pokud si totiž pevně stojím za svou vírou, mohu být absolutně bez obav otevřený všem ostatním... Představitelé některých náboženských směrů mají před sebou ještě dlouhou cestu k Bohu... Toto se filmu podařilo sdělit velmi decentně, přesto jasně. (23.10.2011)

Dánská režie se nám snaží uvědoměle ukázat lidské předsudky vůči jinému vyznání, odlišnému životu atd. Pěkná ukázka toho, jak jsou Jehovisté dementní a vlezlý a my je na druhou stranu nechceme pochopit. Vlastně ani nevím, k jaké straně se film přiklání. Znát postoj režiséra, mohla být tahle hádanka vyřešena. Takhle je to fifty fifty a asi to tak má být, jednoduše jen ukázat úskalí světa svědků Jehovových. To se povedlo, ale zajímá mě to úplně stejně, jako když mi nějaký to jejich jelito zabouchá na dveře. Stejnej nesmysl by se mohl natočit o každý organizaci a sektě. Norsko má ale potřebu světu ukázat situaci Jehovistů. Jako zarputilý ateista, pohrdající veškerou vírou a všemi náboženskými organizacemi jsem se snažil o nezaujatý postoj, ale tady je všechna snaha marná. Nuda k uzoufání, nesmyslný bláboly, nesympatičtí herci (až na Rosalinde Mynster - ta se opravdu snažila). Film je podle skutečného příběhu a mladým lidem v rodinách Jehovistů možná pomůže v jejich situacích a rozhodováních, pro ty ostatní je k ničemu. Pokud ale patříte mezi ty, kteří těmhle pošukům otvírají dveře rádi, a snad dokonce s nimi řešíte jejich apokalyptické vize a listujete v jejich kýčovitých knížečkách, pak se na film 100% podívejte. Pro vás dávám 100% a doufám, že vám film otevře oči. Pro ty, kteří jako já těmito lidmi víceméně pohrdají, bych doporučil pustit si úplně něco jiného. Hodnotím 15%, které patří pouze Rosalinde Mynsterové. (06.03.2012)