Na krásnom modrom Dunaji

I na východ od našich hranic se v době polistopadové najdou filmy, bez kterých by svět mohl existovat v klidu dál. U nás jich však najdeme rozhodně mnohem víc. Několikrát jsem se u tohoto dílka i zasmál. Už si bohužel nepamatuji, zda kvůli nějakému vtipu, nebo jenom z lítosti. Jsem ale rád, že jsem tento film viděl. Člověk by měl zkusit vše. Pro tento film se prostě hodí jedna trefná parafráze. Mnoho povyku pro nic. Rozhodně bych ho neřadil do škatulky s nápisem "kultovní". Toto označení čítám poměrně často u filmů podobného střihu. Jenže - neotřelost není v přímé úměře s kvalitou. (15.12.2006)

V strede Bratislavy bola raz taká kaviareň. Volala sa U Anjelov. A bola aj iná: Depresso. Chodili do nich bohémi, intelektuáli, homosexuáli. Do Anjelov chodil aj Egon Bondy, ktorý neďaleko býval. Nuž a mladá bohéma sa v týchto kaviarňach navymýšľala v euforických porevolučných časoch bláznovstiev, ktoré následne realizovala v bližšom či širšom okolí. Insiderské žartíky a vtipy jednej takejto "umeleckej minigrupy" sa stali základom pre príbeh filmu, ktorý možno oslovil v polovici 90. rokov lokálnych pamätníkov. Čiže uzulinký kult pre pár zasvätených. V 21. storočí ostala z uvoľneného filmu len nudná skapacina. Osloví maximálne bratislavskými exteriérmi a barovými interiérmi začiatku 90. rokov. To je ale tiež bude zaujímavé prevažne len pre miestnych, mestských tulákov či kunsthistorikov, zaoberajúcich sa premenami mesta v priebehu 20. storočia. (27.02.2014)

Na krásnom modrom Dunaji sa skladá asi zo 480 krátkych scén, čiže stále sa tam niečo deje. Dokonca ústredné trio robí z každej druhej situácie kovbojku - plazí sa po štyroch, lozí do auta cez strechu, obhadzuje sa všetkými vecami, ktoré prídu pod ruku, atď., čo pôsobí dobrodružným dojmom. Na základe uvedeného by ste možno povedali, že taký spád nemôže nudiť. Ale na strane druhej, už po polhodine ste videli dosť materiálu na iné dva slovenské filmy dokopy, ktoré by boli menej odvážne, ale so súvislejším príbehom. Toto je naopak svižný a originálny dej o hovne. Tým pádom tie dve hodiny trvajú fakt dlho, ale stojí to zato. Celkom ojedinelý úlet. Keď sa hovorí guilty pleasure, tak tu by sa hodilo guilty pride. Cítim sa hrdý, že tento dekadentný zázrak vznikol u nás. (16.02.2021)

Semjan preniesol cirkusovo-anarchistickú poetiku jakubiskovského charakteru do počiatkov modernej slovenskej republiky. Niekedy to vychádza, inokedy vôbec. Napriek tomu je NKMD tak trochu neprávom zabudnutý a nedocenený film. On totiž celkom zdarilo charakterizuje túto divokú dobu, "nesmrteľné" 90. roky a začiatok kapitalizmu. Taktiež genius loci dobovej Bratislavy je prvok, ktorý môžeme považovať jedine za prínosný. Začína to ako svižný akčný film, časom ale Semjan od deja značne odbočuje a venuje sa spomínanej anarchii, až to začne byť málinko ubíjajúce. Skrátenie a väčšie zameranie na dej by filmu iba pomohlo. (24.12.2015)

Nechápu, jak může mít tento film tak mizerné hodnocení, když je to jednoznačně nejsrandonější porevoluční komedie (která si - a to zřejmě někoho irituje moc - na nic jiného, než být komedií, ambice nedělá). Já jsem se prostě smál nahlas prakticky od prvního záběru. Je to také možná tím, že Slováci mají trochu jiný smysl pro humor, který Češi díky své provinční řevnivosti nedokážou přijmout, anebo je to prostě tím, že Slováci nemůžou být z principu lepší než Troškův Kameňákov, jako nemůžou být lepší v ničem. Dost ubohý postoj v tom případě. Kdybychom se o podobnou volovinu, jakou je tento film, pokusili my, bylo by to trapné, hrané, nepůvodní a nudné. Těmhle slovenským debilům já jsem po celou dobu věřil, že jsou doopravdy takoví debilové, jací v tom filmu jsou. Klobouk dolů! (11.10.2010)