3 sezóny v pekle

3 sezóny v pekle mi nápaditě připomínaly Nesnesitelnou lehkost bytí, Kryštof Hádek mi zde připomínal jakousi chlapeckou verzi Katharine Herfurth a Karolina Gruszka zase Evu Green:) Tento film měl potenciál k tomu stát se mistrovským dílem, měl k tomu téměř všechny předpoklady. Výborné zpracování, povedený vizuál i dobová atmosféra, dobré obsazení. Všechny kvality filmu se však zasekávají na příběhu. Měla jsem pocit, že byl zpracován velmi nenáročně, jednoduše, bez nějakých zvratů, dramatizace či čehokoliv, co by děj posunovalo kupředu. Nedělo se zde téměř nic, co by vytvářelo nějakou zásadní stavbu příběhu, rozvíjelo ho. Myslím, že 3 sezóny v pekle měly rozhodně navíc. Takto se sice jedná o kvalitně natočený film, po jehož zhlédnutí ve Vás však nezůstanou jakékoliv silné dojmy. (20.04.2013)

Po řemeslné stránce vynikající a patřící skoro k evropské špičce. Jenže výborné kulisy,kostýmy, kamera atd. vám ještě automaticky neudělají dobrý film. Na to potřebujete také dobrý scénář, který tady chyběl. Příběhově mi to přišlo dost slabé a hlavní hrdina mi přišel dost nesympatický, i když hrál talentovaný Hádek. Režijně je to také celkem nevyvážené a celé se to dost vleče. Celkově tedy spíš průměr zabalený do pěkného hávu. (01.10.2010)

Láska je kurva, to je mi známá věc -- Natrefit na ní můžu při toulání se Prahou -- Zkouším ji slovy vojet, vošálit -- A ještě ten večír vidět nahou -- A pak ji píchám, píchám dokud můžu -- Nezapomínám, že jde vo vobyčejnej chtíč -- A než uslyšíš ráno cinkot tramvají -- Tak věz, že já už budu dávno pryč. Ne, tohle není Bondy, i když jsem se jeho poezií inspiroval. A stejně tak jsem si do té mé rychlokvašky se slovy vypůjčil něco z filmového Ivana Heinze .. prostořekost, namyšlenost, drzost. 3 sezóny v pekle jsou zajímavou výpovědí o době nástupu komunismu, o první velké lásce a také vyprávěním o prapodivných ideálech, které brzy vzaly za své .. (28.08.2014)

Hezká a v každém ohledu profesionální filmařina, ale vinou IMHO takřka bezkonfliktního děje mě to v podstatě nechalo úplně chladným. Holt mě asi příliš neoslovují příběhy o pozérských rádoby rebelech, kteří jsou ve skutečnosti spíš otravnými sockami (byť nepochybně inteligentními!). Na další projekt Tomáše Mašína jsem ale každopádně velmi zvědav, ten člověk je evidentně zručný a sebejistý fachman... 60 - 70 % (17.05.2011)

Ivan Heinz je na začátku takový zábavně nesympatický sráč, opojený vlastní velikostí a schopnostmi (které ovšem neexistují) a plny velkých ideálů. Chce být velkým marxistou a surrealistou a největším žijícím básníkem a zatím je pouze tím, o čem tak rád píše. Hovnem. A jeho poněkud natvrdlá revolta proti společnosti se projevuje tak, že občas někomu "ulpí na botě"... Hned od prvních minut jsem ho měl rád. Na tomhle filmu mě štvaly jen podivné hrátky s kamerou, kdy se některé záběry rozostří či okraje rozmažou (chápu to jako snahu odlišit představy postavy od reality, ale u některých jsem si nevšiml, že by to mělo nějaký důvod), nesedící postsynchrony a ztráta tempa někde kolem třetí čtvrtiny, i když je možné, že šlo o úmysl autora, aby se v tu chvíli divák aspoň trochu cítil jako filmové postavy. Co naopak extrémně potěšilo byla ta nádherná dekadentní atmosféra, jež bohužel vývojem v ději mizela. Jeden z nejlepších českých porevolučních filmů, co jsem viděl... Což není tak těžké :) (27.01.2010)