Lítám v tom

Reitmanův důkaz, že zatímco některým filmům dodá závěr smysl a pozvedne je o pomyslný stupínek výš, jiné může svou nepodařeností snadno srazit z nebeských výšin, k jejichž udržení pak nestačí ani štramák Clooney se svým nejlepším kamarádem batohem a platinovou kartou byznysového cestovatele-profesionála. Nemám nic proti rodinným hodnotám, ale pokud mi je Reitman nutí prostřednictvím uplakaných lidí bez práce, začínám mít na jazyku skoro stejně trpkou příchuť, jako když mi zní do uší už potřetí ta samá alternativní muzika, která je "přece tak cool, protože je indie". To možná je, ale sem se imho vůbec nehodí. (29.01.2010)

Patrně nejlepší Reitman, který se ale opět bojí radikálněji se přiklonit na jednu ze stran, a parkuje tak v bezpečném a nekonfliktním středu. To se dá vykládat buď jako přesvědčivé zobrazení reality (se všemi plusy i mínusy), nebo jako opatrnické přitakání statu quo. Záleží na vás a vašem úhlu pohledu. Faktem je, že manželství tu ve finále není malováno jako ten nejideálnější způsob života; spíše jako menší zlo v porovnání se samotou. Opakované promluvy anonymních hlav (propuštěných) na téma "ještě že mám rodinu, která mě podrží" ale z této myšlenky (nechtěně?) dělají jen další z frází, podobající se té o lidech, kteří změnili svět právě díky tomu, že se někdy předtím octli na dlažbě. Je to škoda, protože Reitman si vybírá poměrně kontroverzní témata, ale točí o nich takové hezké příběhy, ke kterým jako podkres hrají pořád ty samé, až příliš pohodové drnkačky. (27.01.2010)

Netradičně pojatý snímek s již tradičním George Clooney, který vypráví příběh jedné agentury, která funguje jako prostředník pro oznamování výpovědí zaměstnanců firem jejichž šéfové nemají na to, aby vyhodili zaměstnance, co u nich pracuje, již přes několik let a proto Ryan (G.C.) je neustále ve vzduchu a letí vyhodit další zaměstnance. Trpká satira, o tom že někdy je lepší být sám s hlavou vysoko v oblacích a prázdným batohem. 85 % (13.01.2010)

Ikdyž hlavní tématika, tedy vyhazování lidí (ať už osobně nebo přes web cameru) není rozhodně nic veselého, na mě film působil příjemným, uvolněným dojmem a až na pár hořkostí (já jim to přál ;-) ) z něj mám fakt prima pocit. Clooney si to hází skvěle, pak Anna Kendrick taky nebyla špatná, ale znovu jsem si velmi všímal Very Famingy; o téhle herečce jsem ještě tak před měsícem neměl ani ponětí a teď s ní vidím třetí film a znovu slušnej hereckej výkon. No, pak dobrá hudba, rozumná délka a konec nebyl nějak hrocenej (jak jsem původně čekal), spíš takovej vcelku střízlivej. Sice mi ta myšlenka: "Hele, nedepkuj se ze ztráty místa, nedostatku peněz, hlavně, že máš rodinu/partnera, který miluješ" příjde trochu moc účelová, ale když se nad tím zamyslím, tak si říkám vlastně proč ne. (07.04.2010)

Někdy bych chtěl letět letadlem. V dnešní době je až směšné, že jsem NIKDY NIKAM neletěl. Přitom ten pocit volnosti a svobody, které létání představuje mě tak láká... to Ryan Bingham v oblacích žije. Těžko mu nezávidět. Má príma práci, která ho baví (i ta se mi zamlouvala) a díky které může létat sem a tam. Jenže přijde den, kdy nemůže a jeho život se začne měnit. Sentimentálních filmů o životě jsme tu měli tisíce, ale proč UP IN THE AIR vyniká? Jsou to suché hlášky, příjemní herci nebo atmosféra? Možná všechno a možná, že je to tím, že v tomhle příběhu najde každý člověk kousek ze sebe. Kreditní kartičkáře, lepidla nebo nebo pracovité snaživce. Jason Reitman se naštěstí neutápí v tom, že všechno je v pohodě a fajn, ale ukazuje i druhou stranu mince. Lidi co přichází o práci. No a o tom to celé je. Musíte umět všechno vyvážit a to se Reitmanovi povedlo dokonale. Představte si, že máte batoh... (21.02.2010)