Zákon gangu

Je cosi shnilého ve státě dánském. Kurt Sutter, jedna z vůdčích osobností za kultovním The Shield, se na svém vysněném dítku o motorkářském království vyřádil, a dnes, po sedmi letech, je setsakra sympatické vidět, že se i přes všechny více i méně ladně vedené odbočky svého konceptu moderního Hamleta udržel. A co je ještě lepší je fakt, že z rozpačitých začátků první a druhé řady postupně vyrostl, a posledními dvěma sériemi nakonec uzavřel jednu z nejlépe fungujících zločineckých kronik - a že konkurenci neměl vůbec slabou. Je možná škoda, že se trochu víc nesoustředil na vedlejší postavy, kterých se za tu dobu na všech možných stranách a ve všech možných konfliktech vystřídá habaděj, ale když to ve výsledku znamená, že se o to víc mohl zaměřit na členy SAMCRO, nemám s tím nakonec nejmenší problém. Samotní motorkáři, i všichni, kteří se kolem nich točí, jsou totiž naprosto bez chyby. Zpočátku se může zdát být družina kolem mladého prince na seriálové poměry zbytečně jednoduchá - všichni do jednoho trpí tou nejextrémnější verzí machovství - ale Sutter je (stejně jako sebe) postupně vybarvuje a zoceluje jednou tragédií vršenou na druhou, a každý z nich je u konce svého času v seriálu tak naplno propracovanou postavu, jak je to jen možné. Prakticky jakékoli konkurenci se pak vzdalují tím, že dokážou být nejen sympatičtí, jako je to v seriálech obvyklé, ale zároveň se nikdy nezbaví jinde tolikrát zanedbávaného zločineckého odéru. Protože když na to dojde, všichni do jednoho postrádají byťjen náznak soucitu a lítosti a je jasné, že z hloubi duše se jim fandit nedá. Dají se pochopit, při nejlepším se s nimi dá soucítit, jsou ostatně stále vykreslení jako obyčejní chybující lidé, ale to je tak vše. A to platí i o hlavní postavě, nejednou tolik připomínající Vica Mackeyho. Od původních šarvátek se soupeřícími motorkáři, přes neúprosné pletky s IRA, přes pokusy vycouvat z vražedného podniku, až po smíření se s realitou; od černobílého mládí dědice království, přes naivitu i pochyby dospívání, přes odhodlání odevzdat se rodině v dospělosti, až po završení jednoho života a kruhu; od mladého jednoduchého motorkáře, přes nekompromisního gangstera, až po životem ošlehaného matadora; autor Jaxovi cestu životem nijak nezjednodušil. Spolu s povedenou akcí jsou na ní mrtvoly, které se kolem něj kupí, jen ponurým pozlátkem. Cesta je to proto stylová a zábavná, a přestože se ani poslední série nezbaví nešvarů jejího zbytečného natahování, nakonec jsem rád za každou minutu, kterou jsem na ni spolu s vránami zažil. The crow flies straight - a perfect line. (11.12.2014)

Bandu jednoduchých kreténů (kteří mi mají být asi sympatičtí protože neprodávají drogy dětem, ale zbraně teroristům) vláčí stejně jednoduchý scénárista naprosto absurdníma, nerealistickýma, telenoveloidníma a nekonečně zacyklenýma situacema vycucanýma z prstu narychlo někde asi na hajzlu.. Někonečně únavný kolotoč roztržek, příměří, spojenectví s druhou stranou proti třetí straně.. spojenectví s třetí stranou proti straně druhé (se kterou jsme ukončili příměří protože jednáme za každé situace jako impulsivní pětileté děcka a neumíme vést konstruktivní dialog).. spojenectví s policajtama proti druhé i třetí straně.. spojenectví s druhou stranou proti policajtům a třetí straně.. boj proti všem (prostě zase proto, že jsme kreténi a než si vysvětlovat nedorozumění, tak se radši budeme s bouchačkama nahánět na teploušsky brumlajících motorkách).. Fakt výsměch.. Herci jsou asi kvalitní a typově dobře vybraní (teda krom Perlmana, ten působí jako naprostá parodie), ale ve většině těch scénáristických debilit jsou naprosto bezradí.... Sem tam tam padně nějakej slušnej vtip a hrstka(z té hromady) postav se časem dopracuje k více než jedné vrstvě charakteru, takže bych to celé úplně nezatracoval.. ale jak se tahle prostoduchá slátanina stala tak populární, to nepochopím..EDIT: Takže po čtvrté (údajně nejlepší) sérii s touhle bezbřehou břečkou na dobro končím. Je to normální telenovela pro buzeranty(nemyslím homosexuály) kteří potřebují nějak maskovat před světem, že čumí na telenovely ( a že jsou buzeranti). Banda nekrofilních, šovinistických, rasistických (a bůhvíjak postižených ještě) kryplů si to drandí skrze scénář poslední cenové kategorie a tváří se u toho jako, že dělají svým pozérstvím bůhvíjakou díru do světa. 50%scén je tak nesmyslných, nelogických a absurdních, že Mr. Bean je oproti tomu hyperrealistická existenciální studie. Nechápu jak se kterákoliv z těch postav mohla navzdory své mentální retardaci dožít dospělosti. Nechápu jak může mít takový úspěch tak špatně natočený seriál o baně šulinů z nichž snad nikdo není schopný jednat konzistentně (když rozum by byl už z roviny sci-fi)... Hrůza a děs. Tohle by snad nebylo dobré ani v 80.letech... Končím a je mi upřímně u prdele jak to celé skončí. Klidně ať všichni chcípnou, nebo ať se přeoperují na zebry, nebo začnou vést řetězec rychlého občerstvení.. Fakt nezájem... (29.05.2019)

Poetický komentář dle skutečné události - Již nějaký čas slýchávám nad ránem z mého okna nad postelí velmi pozoruhodný krákot či co a nešlo mi do hlavy, kdo/co že ten podivný zvuk dělá a proč zrovna u mého okna téměř ráno za ránem? Už ale vím. "Zpívala" mi vrána (pouličně řečeno Anděl smrti). Lákala mě, abych se připojil k hejnu psanců, kteří se jako vrány charakterizují vzhledem k černým oděvům a samozvané svobodě. Já se (ne)vědomě připojil, byl jsem vysvobozen z "lidské pasti" a zažil jsem jízdu svého života. Ta vrána musela vidět svýma žhavě zlatavýma očima přímo skrz mě, protože se můj krk při posledních dílech řádně rozohnil a pálil jak pálivý kečup, který však skutečně pálí. Toto pálení předznamenávalo její úmysly - konec seriálu mě zdevastoval. Ano, je to tak!! Ve čtvrtek 12. března 2015 navečer okolo 19:04 s nádherným finále umřela část mého já. Část, která již jako vráná létá s hejnem a hledá další (ne)šťastníky, co se k nám přidají. Nechte se přemluvit, dotknete se rukou boha a on z Vás udělá KRÁLE. A jak praví Neil Young - "King is gone, but he's not forgotten". Tím chci říct, že budete králové navždy! Vesnický komentář - Stalo se ze mě psančisko jaxviňa a už tůruju ve sklepě pincka pYčo! (16.03.2015)

Sons of Anarchy je prvym serialom, ktory som spolocne s manzelkou pozrel od prvej epizody uvodnej, do poslednej epizody zaverecnej serie v jednom tahu s nevyhnutnymi prestavkami prinesenymi zivotom. Mozem veru povedat, ze v ziadnom inom serialy som nevidel tolko plakajucich a potlapkavajucich sa drsnakov ako prave tu :) Jax je sympatak jak svina, Tig ma vlasy ako moja mladsia dcera, Gemma je prvotriedna svina a ostatne osadenstvo je spravne namiesany mix poloblaznov, sociopatov a inych stvoreni, s ktorymi by clovek najradsej nic nemal. Pozeralo sa vsak na to vyborne a nemam dovod dat menej ako 4*. (18.01.2017)