Zákon gangu

Je cosi shnilého ve státě dánském. Kurt Sutter, jedna z vůdčích osobností za kultovním The Shield, se na svém vysněném dítku o motorkářském království vyřádil, a dnes, po sedmi letech, je setsakra sympatické vidět, že se i přes všechny více i méně ladně vedené odbočky svého konceptu moderního Hamleta udržel. A co je ještě lepší je fakt, že z rozpačitých začátků první a druhé řady postupně vyrostl, a posledními dvěma sériemi nakonec uzavřel jednu z nejlépe fungujících zločineckých kronik - a že konkurenci neměl vůbec slabou. Je možná škoda, že se trochu víc nesoustředil na vedlejší postavy, kterých se za tu dobu na všech možných stranách a ve všech možných konfliktech vystřídá habaděj, ale když to ve výsledku znamená, že se o to víc mohl zaměřit na členy SAMCRO, nemám s tím nakonec nejmenší problém. Samotní motorkáři, i všichni, kteří se kolem nich točí, jsou totiž naprosto bez chyby. Zpočátku se může zdát být družina kolem mladého prince na seriálové poměry zbytečně jednoduchá - všichni do jednoho trpí tou nejextrémnější verzí machovství - ale Sutter je (stejně jako sebe) postupně vybarvuje a zoceluje jednou tragédií vršenou na druhou, a každý z nich je u konce svého času v seriálu tak naplno propracovanou postavu, jak je to jen možné. Prakticky jakékoli konkurenci se pak vzdalují tím, že dokážou být nejen sympatičtí, jako je to v seriálech obvyklé, ale zároveň se nikdy nezbaví jinde tolikrát zanedbávaného zločineckého odéru. Protože když na to dojde, všichni do jednoho postrádají byťjen náznak soucitu a lítosti a je jasné, že z hloubi duše se jim fandit nedá. Dají se pochopit, při nejlepším se s nimi dá soucítit, jsou ostatně stále vykreslení jako obyčejní chybující lidé, ale to je tak vše. A to platí i o hlavní postavě, nejednou tolik připomínající Vica Mackeyho. Od původních šarvátek se soupeřícími motorkáři, přes neúprosné pletky s IRA, přes pokusy vycouvat z vražedného podniku, až po smíření se s realitou; od černobílého mládí dědice království, přes naivitu i pochyby dospívání, přes odhodlání odevzdat se rodině v dospělosti, až po završení jednoho života a kruhu; od mladého jednoduchého motorkáře, přes nekompromisního gangstera, až po životem ošlehaného matadora; autor Jaxovi cestu životem nijak nezjednodušil. Spolu s povedenou akcí jsou na ní mrtvoly, které se kolem něj kupí, jen ponurým pozlátkem. Cesta je to proto stylová a zábavná, a přestože se ani poslední série nezbaví nešvarů jejího zbytečného natahování, nakonec jsem rád za každou minutu, kterou jsem na ni spolu s vránami zažil. The crow flies straight - a perfect line. (11.12.2014)

[První série:] Zklamání. Aneb když se tváříte o moc více macho než ve skutečnosti jste... zatímco postavám Shieldu (ze stejné stáje) to vychází perfektně, tak Sons nevěříte ani nos mezi očima. Můžou za to nic moc herci, nezajímavé postavy, slabší akční scény a žádný humor či hlášky. Pár posledních dílů ale ukazuje, že je kam se vydat a další příběhy z tohoto atraktivního prostředí mohou být zajímavé. Možná právě seriál dojíždí na srovnávání s geniální Shieldem. Btw: úvodní titulky a písničkovej soundtrack jsou fajn - s tím správným stylem. První sezóna 55 % (05.05.2009)

Velké překvapení...charisma druhého muže ve vedení Sons of Anarchy - Jaxe (hraje Charlie Hunnam) - člověka vtáhne a nepustí:-) Obrovsky mne také překvapila Katey Sagal a její ztvárnění šedé eminence gangu - matky Jaxe. Netušil jsem že "Peggy" z "Married with Children" je tak skvělá herečka a vypočítavou a manipulativní svini dokáže zahrát tak úžasně. Klobouk dolu. The Shield to rozhodně není...ale na druhou stranu Shield je naprostý unikát a dal laťku možná až moc vysoko:-) (20.08.2011)

Musím říci, že Sons of Anarchy není kdovíjak skvělý seriál, ale mě si přesto získal!!!! Nejspíš je to hlavně Perlmanem, protože toho herce mám fakt rád. S postupem času se mi díl od dílu, líbí čím dál tim víc!!! Doufám, že to takovým tempem bude pokračovat i nadále. Btw. Peggy alias Katey Sagal vypadá docela fešně :) (03.02.2011)