Zákon gangu

Tak nevím, ale já se do toho seriálu zamilovala. Zajímalo by mě kolik dílů viděli lidé s hodnocením "odpad až 2 hvězdy". Ano místy je to zřejmě přitažené za vlasy a někdy zase laciné (uřvaná old lady Peggy mi občas otevírá v kapse nůž) ale na trochu té akce proč ne. Lidi se koukají na Dextra a nevadí jim že je to masový vrah ale před partou motorkářů budou odvracet zrak? To si kluci nezaslouží. Jako holka ANO! Motorky, kůže a silný chlapy. ANO! 3 série zkouknuté za 3 dny :) (12.10.2011)

Já to "chápu", ale prostě ne - přece nejde "fandit" kokotům, kteří ani nedovolí kámošovi s krizí středního věku chodit s náctiletou lolitkou, no ne!________Viděn další díl - pani je naprosto zdrcená, když před ní její přítel zastřelí jejího fanatického bývalého, ale vzápětí se se svým současným začne milovat vedle mrtvoly bývalého. Rolf. (31.01.2011)

Je cosi shnilého ve státě dánském. Kurt Sutter, jedna z vůdčích osobností za kultovním The Shield, se na svém vysněném dítku o motorkářském království vyřádil, a dnes, po sedmi letech, je setsakra sympatické vidět, že se i přes všechny více i méně ladně vedené odbočky svého konceptu moderního Hamleta udržel. A co je ještě lepší je fakt, že z rozpačitých začátků první a druhé řady postupně vyrostl, a posledními dvěma sériemi nakonec uzavřel jednu z nejlépe fungujících zločineckých kronik - a že konkurenci neměl vůbec slabou. Je možná škoda, že se trochu víc nesoustředil na vedlejší postavy, kterých se za tu dobu na všech možných stranách a ve všech možných konfliktech vystřídá habaděj, ale když to ve výsledku znamená, že se o to víc mohl zaměřit na členy SAMCRO, nemám s tím nakonec nejmenší problém. Samotní motorkáři, i všichni, kteří se kolem nich točí, jsou totiž naprosto bez chyby. Zpočátku se může zdát být družina kolem mladého prince na seriálové poměry zbytečně jednoduchá - všichni do jednoho trpí tou nejextrémnější verzí machovství - ale Sutter je (stejně jako sebe) postupně vybarvuje a zoceluje jednou tragédií vršenou na druhou, a každý z nich je u konce svého času v seriálu tak naplno propracovanou postavu, jak je to jen možné. Prakticky jakékoli konkurenci se pak vzdalují tím, že dokážou být nejen sympatičtí, jako je to v seriálech obvyklé, ale zároveň se nikdy nezbaví jinde tolikrát zanedbávaného zločineckého odéru. Protože když na to dojde, všichni do jednoho postrádají byťjen náznak soucitu a lítosti a je jasné, že z hloubi duše se jim fandit nedá. Dají se pochopit, při nejlepším se s nimi dá soucítit, jsou ostatně stále vykreslení jako obyčejní chybující lidé, ale to je tak vše. A to platí i o hlavní postavě, nejednou tolik připomínající Vica Mackeyho. Od původních šarvátek se soupeřícími motorkáři, přes neúprosné pletky s IRA, přes pokusy vycouvat z vražedného podniku, až po smíření se s realitou; od černobílého mládí dědice království, přes naivitu i pochyby dospívání, přes odhodlání odevzdat se rodině v dospělosti, až po završení jednoho života a kruhu; od mladého jednoduchého motorkáře, přes nekompromisního gangstera, až po životem ošlehaného matadora; autor Jaxovi cestu životem nijak nezjednodušil. Spolu s povedenou akcí jsou na ní mrtvoly, které se kolem něj kupí, jen ponurým pozlátkem. Cesta je to proto stylová a zábavná, a přestože se ani poslední série nezbaví nešvarů jejího zbytečného natahování, nakonec jsem rád za každou minutu, kterou jsem na ni spolu s vránami zažil. The crow flies straight - a perfect line. (11.12.2014)

// "Hey. I don't know much about you. Your club or anything. But I can see you're in pain. I know how hard it is to look past the shit we do. I've lost track of all the people I've hurt. Disappointed. But you've been really nice to me. And-and kind. And you kept your word. Not a lot of people do that. You're really decent guy, Jax. I just hope you can see some of that." S1 - Hra o americký sen začíná, rychle, odvážně, ani zdaleka však v takovém měřítku, do jakého se později překlopí. 80% S2 - Když MC krvácí, nikdo není v bezpečí. 90% S3 - Povinný výlet do historie aneb lež má v tomhle případě dlouhé nohy. 80% S4 - No king rules forever. Poprvé mi to láme srdce. 100% S5 - Do sotva zahojených ran se začíná sypat sůl. Tady už se láme všechno. 110% S6 - Zapomínám na přirovnání k Breaking Bad, tohle už je vyloženě The Wire z opačného pohledu, akorát desetkrát osudovější, a mnohem, mnohem bolestivější. 110% S7 - Velké finále, kulminace všech lží a zrad, která vede k totálnímu peklu. Válka gangů, za kterou by se nestyděl ani G. R. R. Martin. Nechci, aby to skončilo, ale nějak nemám na vybranou. Těch 80 hodin sakra rychle uteklo, a já teď můžu jen kroutit hlavou nad tím, jak dlouho mi tenhle epickej emocionální nářez narvanej testosteronem až k prasknutí unikal. 110% "Every time I think maybe I'm heading in the right direction I end up in a place I never even knew could feel this bad." Jax Teller (03.03.2019)

Sons of Anarchy se mohou chlubit prvotřídní péčí o postavy. Jak z hlediska jejich vývoje, tak jejich vrstevnatosti, tvůrce seriálu Kurt Sutter si totiž na svých postavách, jejich přezdívkách, vztazích a příběhovém pozadí vždycky dává zatraceně záležet. Na ploše sedmi sérií se tady rozehrává výborně gradované drama o lásce (nejen romantické), o rodině, přátelství, loajalitě, ale také o nenávisti a pomstě. Drama plné drsných, stylových i dojemných scén, jež jsou vždy skvěle odehrané, ať už jde o veterány jako Ron Perlman a Katey Sagal nebo Charlieho Hunnama v dokonale padnoucí hlavní roli. Navíc mají Sons of Anarchy jeden z nejlepších písničkových soundtracků, který své převážně bluesrockové, rockové a občas metalové skladby neutíná rychle, ale nechává je patřičně vyznít. Pokud je rovnou nepoužije jako podkres do Sutterových takřka trademarkových dlouhých a skvěle sestříhaných koláží. (05.04.2020)