Krásná Junie

Jaký to rozdíl oproti například filmu Mezi zdmi! Také se jedná o středoškoláky, také se celý děj odehrává ve škole, ale zatímco v Mezi zdmi se řešily otázky rasové diskriminace, šikany žáků i učitelů, sociální problémy a celkově věčné otázky spojené se školou a učením, Krásná Junie nabízí "jen" sladkobolný příběh o tom, jak 17 leté děti hledají své lásky a sexuální orientaci a věnují tomu veškerý svůj čas na škole. Není to špatné, film je zručně natočený, scénář je moderní adaptací jednoho z vůbec prvních (psychologických) románů - La Princesse de Clèves od Madame de La Fayette, což je také zajímavý postup, ale nějak mě to nevzalo. Asi nejsem cílový divák:) Do postav jsem se nedokázal vcítit, jednali všichni tak podivně, nepředvídatelně a nepochopitelně, jak to vídávám snad jen v jihokorejských dramatech, což mě u francouzského filmu vážně překvapilo. (02.12.2010)

Jsem opět stejně v rozpacích jako po Chansons d´amour, Christophe Honoré točí zvláštní filmy. Připadá mi, že jejich nejslabší stránkou jsou scénář a postavy, které jsou všechny nějak citově vyšinuté, zmatené a chovají se mnohdy nepřirozeně. Přesto Belle personne výbornou hudbou a některými překrásnými poetickými scénami mé hodnocení zvyšuje na čtyři. (03.02.2010)

Francouzský film bych poznala i kdyby nepronesli jedinou větu. Mají svá zvláštní specifika, že se to nedá přehlédnout, mimo jiné i hudební podkres. Co na Krásnou Junii říct je pro mě tentokrát velmi obtížné. Něco jako sen, kde se prolínají životy pár mladých lidí, kterými zmítá láska v různých podobách. Jen se v tom trochu vyznat, proniknout víc do mysli a emocí všech zúčastněných by mně možná pomohlo k trochu většímu ocenění. Christophe Honoré chtěl divákům jistě něco sdělit, žel já budu patřit mezi ty, kteří to plně nepochopili. Třeba někdy příště. (22.09.2015)

Artové Beverly Hills 90210. Všichni jsou tu sympatičtí, usměvaví a nejspíš i věčně nadržení. Tedy až na jednu tajemnou krásku jménem Junie, díky jejímuž kukuči (a poprsí) jsem dokázal přečkat oněch devadesát šíleně dlouhých minut. Ovšem jakmile se objevily závěrečné titulky, byl to pro mě tak opojný moment, jako když pustili Donnu k maturitě .. (26.03.2016)

Nejen postavy, ale i děj je lehce přitažený za vlasy. Zvraty a osudy příběhů jednotlivých hrdinů, kterých je mimochodem zbytečně moc a divák se často kvůli tomu ztrácí, působí jako z jiného světa. Od francouzského dramatu by se naopak mohla očekávat reflexe současného světa, zvlášť když se většina příběhu věnuje mladickému zamilování. (09.11.2011)