Muži v říji

Těžko hodnotit film, který je těžko čitelný pro kohokoliv, kdo nestrávil část života na vesnici. Sedláček se sice vyhýbá estrádnosti a pokleslému humoru, herci se nepitvoří, nepřehrávají, a jsou sympaticky civilní, jenže v jádru scénář nahrazuje lidové přízemní Troškovo čecháčkovství, jakousi obskurní vznešenější formou: pseudo-intelektuálním čecháčkovstvím. Většina postav má nějakého ulítlého koníčka, který jim naplňuje život, a pomáhá jim přežít jednotvárnost vesnického života. Sedlaček své postavy miluje, miluje českou vesnici, a proto tu nenajdeme jediný skutečný konflikt, všichni jsou vlastně hodní a dobří, jen občas nešťastní, nenajdeme tu dramatický oblouk, protože vše je podřízeno láskyplnému pohledu na tu NAŠI vesnici. Během filmu jsem si zapsal tento sylogismus: (1) Češi se zabývají prkotinami a uniká jim celek (2) Sedláček je Čech (3) Sedláček se zabývá prkotinami a uniká mu celek. (18.09.2010)

Říjen. To jelen na krev troubí, laně se zachvívají v tříslech svých. Ach, jak se zachvívají v tříslech svých laně, když jelen na krev troubí. Ve filmu je zvláštní hláška a to je " AKUSTICKÝ SMOG ". Nejdřív jsem to pořádně nechápal, ale pak mi to došlo. Dnes, když vlezete do jakékoliv prodejny, pumpy nebo na záchod, všude vám do uší cpou hudbu. Převážně takovou hudbu, kterou neposlouchám. Proč a kdo jim dal právo nás tím otravovat ? A proto tleskám pojmu akustický smog. Jinak film samotný mně moc nezaujal, takový vesnicky jednoduchý a spíš k pláči než k pobavení. Tahle silnice nikam jinam nevede, jen do Mouřínova : http://mourinov.unas.cz/ (08.05.2010)

Tahle komedie celkem ušla, ale stejně jsem se po celou dobu nemohl zbavit pocitu, že měla na víc. Poklidnou hladinu malé moravské obce Mouřínov již brzy rozvíří dvě významné události. Mistrovství Evropy ve vábení jelenů a s ním spojený i příjezd premiéra. A hlavně v sázce je schválení výstavby nové silnice vedoucí do obce. Originální nápady tahle komedie solí jeden za druhým, ale bohužel horší už je to s výraznějšími nebo nějakými hláškami, které by časem "zlidověly", jak už to u těchto komedií bývá zvykem. Něco takového Mužům v říji vůbec nehrozí. Humor je zde totiž dávkován v dost limitované míře a prostor pro zasmání není dopřán, a tak jsem se zasmál jen párkrát. Herecké obsazení bylo celkem dobré. Trnavský, Dulava, Hanzlík nebo Bareš občas solidně "zaperlili", ale některým hercům naopak nebylo kvůli moravskému nářečí příliš dobře rozumět (zvukaři práci na filmu vůbec nezvládli). Tuhle komedii si asi hned tak znova nepustím, ale pro její originalitu se dá vidět, ačkoliv absence výrazných gagů a "živelnější" režisérské tempo dobrý dojem citelně kazí. 5/10 (03.07.2010)

Tak tomuhle filmu jsem se velmi dlouho vyhýbal, abych si ho pak na odpočinek střelil mezi dvě náročný klubovky. A byl jsem velmi příjemně překvapen. Vlastně si nevzpomínám, kdy mě něco takhle překvapilo. Jedná se o komplexní obraz společnosti na velmi kvalitní úrovni. Muži v říji komentují společnost, ale ne vtíravě, vulgárně a prvoplánově (jako to udělal třeba Vorlův v Miliardář). Naopak zde můžeme vidět snahu o velmi inteligentní vhled. Postavy nejsou jenom hloupé karikatury. Sedláček vsadil na inteligenci diváka - není třeba všechno zjednodušovat, třeba divák pochopí. Díky tomu se ve filmu objevuje místy naprosto úžasný humor, který je sofistikovaný, jemný, rafinovaný a vedle toho se zde objevují emočně silné situace, které jsou neuvěřitelně lidské a vlastně i o něčem vypovídající. Sedláčkovi se podařilo obě dvě roviny syntetizovat a klišovitě řečeno "nastavit nám zrcadlo". Přemýšlel jsem, že dám pět, ale k dokonalosti něco chybí, některé momenty mi ve filmu úplně nesedly (možná, že kdybych film shlédnul znova, tak vše zapadne). Přesto si dovoluji ještě vyjádřit znechucení nad zdejším hodnocení, které je pro mě nepochopitelné. Myslím si, že se jedná o sofistikovaný film, ale zároveň i o film, který nemá jak koho urážet. Sleduji hodnocení a lidé, jejichž názoru si vážím, hodnotí kladně. Nezbývá mi než předpokládat, že nízká hodnocení jsou pouze symptomem české hlouposti a neschopnost ve filmu vidět dál než k srozumitelnosti příběhu.. (29.08.2010)

Nikdy jsem nechtěla věřit, že může být tak težké udělat báječnou veselohru (ve stylu Zdeňka Podskalského nebo Zdeňka Svěráka). Po shlédnutí této rádoby veselohry, vidím, že je. Já jsem se neměla čemu zasmát, čekala jsem na spasný konec. A minuty se vlekly do nekonečna. 120 minut blbosti venkova i s jeho obyvateli. (10.09.2011)