Výlet

Už to bude dávno, co tenhle film dávali v televizi a já jsem se dívala. Zdálo se mi to místy hektické a chaotické, ale ještě si většinu pamatuju, takže to svědčí o kvalitě. Alici Nelis jako mladé režisérce fandím a paní Janžurová tu byla opět dokonalá. Tohle je takový normální příběh o dost nenormální rodince, místy celkem vtipný, moc se nenudíte... (19.06.2013)

Výlet byl ve své době zjevením. Alice Nellis se totiž ukázala jako mimořádně schopná práce s charaktery a tvorby uvěřitelných životních komplikací a mezilidských konfliktů. A také objevila pro český film Igora Bareše. S opakovaným shlédnutím ten film již nepřináší nic nového, kvalitní řemeslo je to ale stále... (07.07.2010)

Tak tohle dílo je pro mě osobně docela zklamáním. Paní Janžurová (která podle mě patří k našim nejlepším současným herečkám) mě svým hraním zaujala až zhruba posledních 10 minut filmu, což mi nepřipadá jako moc vyrovnaný herecký výkon; zbytek filmu jsem si jí skoro nevšiml. Ostatní protagonisté, vyjma Kotršové jako babky, taky nic moc a zápletka s popelem mě téměř minula. Na filmu mě nejvíc zaujala ta partnerská krize, ta byla opravdu jako z reálného života. Docela zvláštní byla hudba; sice se mi docela líbila, ale chvílemi se sem vůbec nehodila. Nezlob te se na mě, ale ač se mi většina českejch filmů natočenejch po roce 1989 líbí a dokážu některé ohodnotit i 4 či 5*, tenhle mě prostě nějak nenadchnul a neoslovil, takže hodnotím jen průměrem. (24.08.2008)

Druhý celovečerní film svérázné a talentované režisérky Alice Nellis je skutečným překvapením - plnohodnotný, dospělý a hluboký film, tahle psychologická road-movie. Symbolická česko-slovenská cesta z Rakovníka do Nového Mesta nad Váhom, spojující duchovní prostor nejen hrdinů tohoto filmu (opět symbolicky (i vtipně) usazených do dvou epochálně i generačně různorodých osobních automobilů), ale i zhruba 15 milionů obyvatel více než 70 let trvajícího státního celku, je prezentována jako výlet, všichni ale jistě cítí, že v tomhle případě šlo o něco mnohem závažnějšího. Motiv daleké cesty je jedním ze základních témat naračního světa všech civilizací a i tady slouží velmi zajímavě v rovinách možné interpretace. Alice Nellis má nadto obrovský talent odpozorovat běžný, všední hovor a přetransformovat ho do podoby scénáře, který je navíc skutečně excelentní, krásně vypointovaný a vpravdě nosný a zábavný... Nedílnou částí filmů Alice Nellis je nádherná kamera, zde charakterizovaná dvěma typickými záběry - ,,plakátovým" celkem (ponejvíce zeleně tónovaného obrazu) rámovaným dopravní komunikací a polodetailem tváře některého z hrdinů. Převažujícím je rys civilnosti, což podtrhují i herecké výkony všech aktérů - jestli se Alici Nellis v tomhle filmu něco podařilo především, pak to bylo přesné herecké obsazení úplně všech hereckým partů. Velký cameback jedné z nejlepších českých hereček všech dob Ivy Janžurové je dokonalý, zdatně jí sekundují i její dvě dcery, Igor Bareš je typově přesný, atd. atd. Výlet se Alici Nellis zkrátka vydařil a výstižně ho lze charakterizovat citací textu písně Oldřicha Janoty, jakož i prastaré buddhistické moudrosti: ,,I cesta může být cíl..." (21.11.2006)

Film nastavuje neúprosně zrcadlo současnosti. Vším prostupuje přítomnost absurdity a PRÁZDNOTA. Jak se takový film liší od filmu před 50 lety! Žádné ideály, žádné pevné body, které všichni respektují. Zde jsou lidé ponecháni ve své zdánlivé "svobodě" sami sobě a jsou stejně nešťastní a možná ještě nešťastnější než dříve... Po formální stránce (včetně hereckých výkonů), jde o takřka bezchybný, důsledně realisticky -místy až naturalisticky nechutně- pojatý snímek. Avšak po stránce obsahové je to úpadkové. Jakýsi dokument rozkladu. Tím smutnější. (24.08.2008)