Povolání: Reportér

Musím říct, že se mi to líbilo víc než Zvětšenina... Je to velmi natahované (hlavně na začátku), ale pokud se dostanete do děje a vcítíte se do hlavní postavy, jste v Antonianiho sítích a velký filmový zážitek vás nemine - možná vám to nedojde hned jak začnou běžet titulky, ale kdesi snad v podvědomí vás začne hlodat a nutit hledat smysl nejen filmu, ale všeho kolem nás ( - tak jako by to mělo být u všech "filmů"). (12.09.2005)

Reziser Antonioni /Zabriskie Point, La Notte/ natocil jeden zo svojich najlepsich filmov, ktory kludne znesie porovnanie s Il Deserto Rosso 1964 alebo s La Notte 1961. Sice to nema dej, ale tym boli Antonioniho filmy vseobecne zname. Filozoficno malo hodne do seba, Novinar v podani Jacka Nicholsona si dobre uvedomuje svoj osud novinara a socialnu podmienenost svojho konania + casto spatne medziludske vztahy. Maria Schneider /Herci/ bola skvela, potesili caste exteriery. Rezisersky na urovni, Antonioni ako reziser sa nikam neponahla, ale rozhodne tu nie je ospale tempo - divak sa musi na film proste navnadit - o to lahsie to ide, axte funda polizziotteschi filmov, blaznivych asexualnych komedii pre deti s BS/TH. Nicholson mal za rok 1975 na konte uz kultovy Formanov Prelet nad Kukaccim Hnizdem, ktory je u mna na rovnakom leveli ako toto. Antonioni dokazal ze je rezisersky megatalent aze kludne moze konkurovat velikanom ako bol povedzme Ingmar Bergman . 98 % (09.02.2016)

Pomaly sa ustaľujem v názore na Antonioniho tvorbu - Zväčšenina, po nej medzera a nakoniec všetko ostatné, vrátane dnešného filmu. Prekvapilo ma, že je považovaný za jeden z najatraktívnejších Antonioniho filmov. Keby niekto napísal o najpomalšie plynúcom, stotožnil by som sa skôr. Príbehovo to bol pomerne jednoduchý útekový film a filozoficko-existenciálne presahy v ňom presahujú akurát moje chápanie. Dokonca aj ospevovaný Nicholsonov výkon mi pripadal rozpačitý. Neviem, čo by ešte bolo hodné pozornosti, aby sa film dostal zo štandardného trojhviezdičkového hodnotenia. (26.12.2014)

Chytí, nepustí a hlodá a hlodá a hlodá. Dozrieva v obraz, ktorý čím je jasnejší, tým je strašnejší, ale už to nezastavíte... Opil som sa v snahe nájsť tie správne slová a teraz si utieram slzy (doslova). Vyprahlé, bez cieľa, unavené, stratené. Bez ozajstnej vôle, bez záblesku nádeje. Svinsky kurva brilantne zrežírované. A tá Schneider, to zjavenie, na čo tam bola? Aby to už vôbec nešlo rozdýchať?! Sartre, Camus a spol. by si lebedili, ja sa plazím do kúta, kde v prenatálnej polohe s palcom v puse strávim dnešnú noc. Ale inak vďaka - vďaka za takýto zážitok! [100%] (21.03.2007)

Pět let po americké premiéře Zabriskie Point, která byla přijatá s velkými rozpaky (Úspěch Zvětšeniny se napodobit nepodařilo.), se Antonioni vrací k evropské koprodukci. Navzdory tomu, že se film může pochlubit skvělými exteriéry, (Africkou pouští počínaje, Mnichovem a Barcelonou konče.), i hereckým obsazením, považuji jej za jeden z režisérových slabších, který se nemůže rovnat žádnému jeho filmu starší dekády. Kde je zakopán pes? Problém je, že film určený pro americkou i evropskou scénu zcela neodpovídá původní režijní koncepci. Film měl v původní verzi přes 4 hodiny. Když byl sestříhán na necelé dvě hodiny, mnoho se z něj ztratilo. Vlastně to nejcennější. Atmosféra. Sice i zde se objevují Antonioniho klasická existenciální témata o hledání významu lidského bytí a práva na sebeurčení člověka ve společnosti, ale v poněkud slabším a jiném provedení. Vzdání se své identity jako cesta k útěku před sebou samým a svým životem, je téma jako hrom. Režisér se znovu drží svých osvědčených konceptů a způsobu vyprávění. Jenomže psychologický rozměr se tentokrát nepodařilo předat. Vše jde prostě ve spěchu a nevhodném tempu. Narativní děj nabývá krácením stopáže na významu, což je u Antonioniho anomálie a zjevná chyba. Nicholsonův výkon, který je kritikou považován za jeden z jeho nejlepších, působí rozpačitě. Je to herec, který hraje obvykle v neustálém pohybu, při rychlém střídání výrazných grimas. V Antonioniho režii a statické kameře se tyto tradiční herecké zbraně nedají uplatnit. Proto Nicholson působí na diváka zcela jinak než ve všech svých tradičních rolích. Antonioniho mistrný um předávání pocitů pomocí dlouhých záběrů na tváře, opírající se o dokonalou symbiózu herce a režie, se mohl objevit i zde. Díky zásahům velkých studií se mnohé ztratilo a my sledujeme úplně jiný film. Místy jakoby se mistrův rukopis vytrácel, abychom ho pak zase na chvíli našli. Moc by mě zajímala původní koncepce. Koncepce, kterou Antonioni považoval za jedinou správnou. 66% (09.01.2012)