Jazzový zpěvák

V jedné scéně jsou současně k vidění synchronizovaný zvuk s obrazem, němá kamera i obrazové titulky, což asi nejlépe charakterizuje historickou pozici filmu na křižovatce technologií a filmařských stylů. Více než samotný zvuk, který v té době dávno nebyl novinkou, byl tahákem filmu tehdejší přední showman Al Jolson, možnost ho vidět a slyšet zpívat. Díky jeho jménu zvukový film prokázal komerční životnost a to přesto, že v době uvedení stejně většina diváků mohla film vidět jen jako němý. Jeho další snímek "The Singing Fool" se posléze stal nejvýdělečnějším filmem do "Severu proti Jihu". Jedna z písní se také stala první vydávanou zvukovou stopou z filmu. Hodnotím jako fenomén, bez vědomí historického kontextu samotný film funguje jen stěží. (06.09.2008)

Zvuk nezvuk, ten film je fakt skvělej. Příběh sice banální, ale za to podán technikami, které se dokáží obhájit i v dnešní době a i v dnešní době dokáže film předat stejné pocity jako v roce 27. Herecké výkony naprosto parádní a moc by se mi líbil i nějaký remake třeba od Spike Jonzeho v hlavní roli se zpívajícím Joaquinem Phoenixem. Jó po tom bych mohl říct "you ain't heard nothing yet" (15.02.2021)

Trvalo to vyse 20 rokov, ale konecne som to dopozeral cele. A som z toho v rozpakoch. Skoda, ze jeden z piatich najdolezitejsich pocinov historie kinematografie je iba nadpriemernym filmom. To tych par slov nemohlo byt prvykrat v nejakej pecke od Chaplina, Murnaua, Ejzestejna, Langa, Sjostroma alebo Hitchcocka? Je to dobre, treba to vidiet, ale skor kvoli odskrtnutiu povinneho citania, nez kvoli zazitku. 8/10 (04.06.2018)

Jazz Singer přinesl filmovému divákovi poprvé synchronizovaný zvuk s obrazem. Jiné výjimečnosti už ale nikoli - sentimentální příběh o střetu generací, o povinnosti vůči své rodině a zároveň kariéře žádným způsobem nevybočuje (spíše se ztrácí) v řadě dalších tuctových dojemných filmových historek. Ani použití několika filmových technik (hlavně dvojexpozice) ho na konci dvacátých let nedělá už ničím novým. Zvuk do filmového světa nevtrhl jako stoprocentní a úplný - v tomto i v dalších snímcích rané zvukové éry se mísí mezititulky s mluveným slovem ("part-talkies") a nesmí chybět zpěv. Tak jako se s prvními pohyblivými obrázky na plátně objevuje často tanec, sport a jakákoli jiná činnost ukazující film "v plné kráse", tak se s prvním filmovým zvukem rozeznívá v potemnělých kinech především zpěv. A kam jinam zasadit tolik hudebních čísel než do prostředí hudební revue? A proto je Jazz Singer předchůdcem pozdějších "backstage" muzikálů. (17.05.2006)

V rokoch 1927-1929 sa pri výrobe filmov v Amerike prechádzalo z nemého filmu k zvukovému. Toto obdobie je nazývané part-talkie, je to istý hybrid nemého filmu s krátkymi zvukovými pasážami, zväčša išlo o prerozprávanie deja, či spievanie. Jazzový spevák bol priekopníkom vo filmovom svete, kde sa striedali klasické medzititulky so spievaním vtedajšej hviezdy Al Jolsona. Samotný film však zostal ďaleko za očakávaním, táto srdcervúca melodráma s teatrálnymi gestami a mimikou tváre, aké poznáme z raných čias kinematografie, ma neuspokojila. (17.01.2012)