Synové hor

Střídmá filmová řeč přibližuje skutečné životní osudy dvou skromných severočeských tkalců z Podkrkonoší a s nimi kus děje z tohoto českého regionu na někdejším německo-českém vnitřním jazykovém rozhraní. Vzpomínky dnes již mrtvých někdejších českých hraničářů, že mezi prostými lidmi byly národnostní problémy vždy ztlumeny, že více je spojovala blízkost práce, nouze, společně sdílených skromných životních existencí, než dělil rozdíl jazyka, jsou tu převedeny do dvou typických osudů vyjadřujících za jiné obsah těcho zdánlivě banálních slov a vět. Bohatý společenský i kulturní a posléze také tělocvičný život, jímž tito skromní, hrdí lidé, naši předci plně a šťastně žili, je tu představen ve svých skutečných konturách. I to byl český národ, i tak vypadalo skutečné vlastenecké - ne šovinistické - češství. Jsou to naše kořeny, jimž jsme tolik dlužni. Je to úcta, kterou si odpíráme a již se sebeochuzejeme. Je to poklad, jehož hodnota uplývajícími desetiletími, která se pomalu začínají proměňovat v staletí, stoupá a neustále se zhodnocuje. Krkonošské stráně zásluhou lidí, jakými byli Hanč i Vrbata, venkovští učitelé, jejich ženy, rodiny, i těch, kteří dokázali jejich osudy zživotnit na stránkách knih i ve svitcích filmových pásů, zůstávají osobitým, výrazným českým regionem. Krajinou s nezaměnitelným osudem. Výzvou i snem. Českým údělem. (21.12.2008)

Tento film je na mne už moc velká prehistorie a vizuálem to působí jako prvorepublikové veselohry, ale musím dát čtyři hvězdy za 1) námět sportovní tragédie lyžařů Hanče a Vrbaty z roku 1913, důstojný filmový pomník 2) herecký koncert sympaťáka Beka 3) je to snad první československý film se sportovními záběry ( hned úvodní sjezd na horách byl na svou dobu asi velkou podívanou v kinech ) zimních sportů točené v přírodě. (23.12.2019)

V dětství jeden z mála hororů, které byly k vidění. Umrzlý umrlec s bílým (ojíněným) obočím mne strašil ve snech. K tomu ta dramatická hudba. Brrrrrrrrr! Ta jména (Hanč a Vrbata) jsem doposud nezapomněl. Ale i po letech působivý film, byť ta sportovní motivace, která vedla k tragédii, je pro mne vlastně dost nepochopitelná (07.03.2017)

Sice se zub času na tomto filmu hodně podepsal, ale i tak jde o kvalitní rekonstrukci smutné události, jejíž hlavní devizou je kontrast mezi počáteční idylou Krkonoš jako ráje lyžařů a jejich odvrácenou tváří, která dává naplno najevo svou nelítostnost (ona sněhová bouře byla provedena tak ralisticky, že mi začala být doma v teple pěkná zima!), v tomto ohledu funguje film na výbornou, ve všech ostatních trochu pokulhává. (28.01.2007)

Film ponúka hrubý, ale srdečný hlas Jaroslava Vojtu, krásne zábery lyžovania a sympatických hlavných hrdinov. Nadšenie, ktoré z tohto filmu ide, je veľmi nákazlivé. Ktovie, či taká atmosféra za socializmu naozaj niekde bola, ale široký úsmev, krásna príroda a radosť zo života sú hlavným prínosom filmu s dejom pred prvou svetovou vojnou. Štyridsaťosem minút príhod zo života hlavnej postavy sa nezdá, žeby niektorá udalosť mala zásadný vplyv na ostatné, všetky len prirodzene zapadajú do seba ako každodenný život, až sa človek pýta, či má tento film nejaký cieľ. Niečo vyše posledných dvadsať minút sa film zaoberá už celou svojou pointou, a to poslednými pretekmi českého pretekára Bohumila Hanča. Wikipédia aj respekt.cz hovoria o osudných pretekoch čosi iné, ako film, a to, že Hanč dosiahol prvenstvo medzi 7:55 až 09:00 a odvtedy ho nikto nepredbehol, nie že potreboval predbehnúť nemeckého pretekára Bartela. Nezrovnalosti sú aj v osobnom živote Bohumala Hanča, poznamenaným tragédiou, ktorá bola z filmu vynechaná, ako aj vo vyobrazení idealizovaného bojovníka proti Nemcom, rivality medzi českým a nemeckým pretekárom, ako aj záchrannou akciou. Nebyť týchto úprav skutočného príbehu, mohol to byť áčkový film. https://www.respekt.cz/tydenik/2012/51/osudny-den-v-krkonosich (28.04.2020)