Muži, kteří nenávidí ženy

Zatím jsem neviděl novou verzi s Craigem, ani jsem nečetl knižní předlohu. Nevím tedy, do jaké míry se film drží linie originálního příběhu. Co ale konstatuju je fakt, že výbornej detektivní příběh na konci vyšumí v sentimentálním blábolu. Dcera se po letech setkává s nemocnou matkou, novinář konečně získá důkaz ve svém případu a finální zjištění, co se vlastně stalo s Harrietou mě, mírně řečeno, uvedlo do rozpaků. Škoda no. (28.01.2012)

První díl z takzvané "Millenium trilogie" mě vcelku potěšil hlavně věcí, kterou miluju na "severských filmech". Ta téměř až chladná reálnost. Např. vidíte scénu, kdy si detektiv prohlíží fotky zavražděných žen a vás (teda alespoň mě) vůbec nenapadne, že to jsou všechno jen dobře namaskované herečky. Podobné scény jsou v dalším skvělém filmu Let the Right One In, ale to už trochu odbočuju. The Girl with the Draggon Tattoo je působivým, místy až dokonalým filmem. Hlavní představitelka (Noomi Rapace) je bez nadsázky dokonalá. Už z jejího pohledu poznáte, že její postava není jen nějaká jednoduchá emařka, ale že pro vše, co dělá, má důvod. Nicméně film jako takový je poměrně dlouhý. A vy, jak se na něj koukáte, najednou zjišťujete, jak to skončí asi půl hodiny předtím (a to, aniž byste kdy četli knihu, nebo něco o tomhle snímku). Navíc, i ten začátek je dost nezáživný (ale chápu, proč tam musel být). Takže, shrnuto podtrženo - snímek je určitě nadprůměrný, nicméně nevyhne se pár hluchým místům a dokáže vás navnadit na zbývající dva díly. Jsem zvědavý, jak se tato trilogie vyvine. 80 %. P. S. A z připravovaného remakeu mám docela strach, i když jej režíruje někdo tak skvělý, jako je Fincher. Uvidíme, co z toho vzejde. (06.02.2011)

Všudypřítomná zima, šedá krajina a pocit, že vás všichni jebou (obrazně i doslova). Hrdinové z adaptace románů Stiega Larssona, novinář Mikael a hackerka Lisbeth, na tom nejsou nejlíp. Z ulity, do které zdrhli před osobními průšvihy, je vytáhne nabídka bohatého starce, který už čtyřicet let řeší záhadné zmizení své neteře. Prostě taková rešeršní práce. Jen místo článků se tu kupí mrtvoly dívek, vypadávající z šatníků i jiného, vesměs starožitného nábytku. Pátrání nabírá otáčky, které vás postupně nutí rozepínat košili. I během ostré skandinávské zimy tu začne být pořádné horko. On je trochu ňouma, ona zas rozbije vaše představy o povolných blonďatých sexbombách. Společně pak utáhnou poctivou, trpělivou detektivku. Noříte se do ní pomalu, ale o to hůř se pak opouští, když za sebou zatáhne oponu. Nečekejte na hollywoodský remake. Stejně jako u nedávného upířího dramatu Ať vejde ten pravý půjde už jen o nadbytečné opisování. (09.07.2010)

Valná většina rozladění v komentářích je způsobena obvyklým porovnáváním s knižní předlohou a končí stejně obvyklou lamentací nad tím, že ve filmu (logicky) schází či nemají prostor některé postavy, motivy či prvky. Tenhle problém mě minul, protože od narození dětí času dramaticky ubylo a ten, který zbývá, věnuji filmovému světu. Takže knižní bestsellery typu Milénia se ke mně pravidelně dostávají až prostřednictvím filmové verze. Muži, kteří nenávidí ženy se s lehkou nadsázkou dají označit za evropskou variantu temných thrillerů typu Mlčení jehňátek. Pátrání po dávno ztracené dívce z bohaté podnikatelské rodiny se postupně mění v honbu za běsy minulosti a ústí v odhalení pachatelů dlouhé série brutálních vražd mladých žen. Od rutinních hollywoodských blocbusterů se liší pomalejším tempem, určitou uměřeností (umím si opravdu představit nepoměrně akčnější, krvavější a celkově efektnější verzi téhož). Švédský snímek se řekl bych až záměrně vyhýbá velkým jménům a známým tvářím, které by i evropská kinematografie bez problémů dokázala poskytnout. Neokoukaní herci přitom hrají jako z partesu a bodují spolu s výbornou kamerou, která spolu se skvělým zneklidňujícím soundrackem vytváří pochmurnou atmosféru světa, kde můžete od kohokoliv čekat spíš ránu ze zálohy než vstřícnost a přátelství. Svou nikoliv bezvýznamnou roli hraje díky vé tvrdosti i švédština - je lepší dát přednost otitulkovanému originálu. Základem úspěchu snímku je ale propracovaný kvalitní scénář a především postavy, kde kontrastní dvojici tvoří tvrdohlavý, nicméně splehlivý a v osobním životě konzervativní investigativní novinář Blomkvist. Jeho akčnějšním a drnějším protipólem je pak punková hackerka Lisbeth, která s oblibou pátrá po zločinech, co sama nespáchala. Její charakter se stále pohybuje na hraně ať už činy nebo schopnostmi a jde o postavu, která jakoby pronikla do příběhu ze stránek komiksu. Díky svérázné otcově "výchově" a sexuálním lekcím od svého dohližitele nemá důvěru k mužům a experimentuje s lesbickými vztahy. Islanďanka Noomi Rapace jí sice zahrála přesvědčivě a dala jí zajímavou a přitažlivou podobu, jenže Lisbeth je už ze své podstaty natolik "cool", že mám s jejím přijetím určité problémy a kdyby se tady jen trochu víc tlačilo na pilu, ztratila by se úplně její uvěřitelnost. Film se díky své profesionalitě dá považovat za kvalitní výzvu současné americké dominanci v komerční oblasti. Nejde o žádný výlučný a odtažitý art, ale chytrý, napínavý midkult pro širokou obec filmových diváků. Celkový dojem: 80 %. (20.07.2010)

Výborná kriminálka s pořádně hutnou atmosférou, drsnými scénami a výbornými hereckými výkony. Detektivní zápletka je výborně budovaná a hlavním postavám se snadno dostanete pod kůži. Jen škoda místy pomalého tempa (hlavně v půlce filmu), který celý film trochu přibrzdí. Pak se to ale zase rozjede a není si pomalu na co stěžovat. A remake nechci.80% (31.10.2010)