Rozbouřené vody

Seveřani prostě vědí, jak vás u snímku totálně vydepkařit. Flashbacky dodávají na neuvěřitelné autentičnosti a pomáhají ději tak, že jsem dlouho přemýšlela, zda jsem někdy viděla tak dobré jejich samotné použití. Až jsem se děsila každého dalšího a jen se modlila, abych už raději víc nevěděla. A celému snímku vévodí "smíření", ať už v jakékoli podobě. A právě ono samo bohatě stačí k tomu, aby si pohrálo s naším vlastním aneb rozhřešení hledej sám u sebe. (11.11.2015)

Téma, které se ve skandinávských filmech často opakuje - vina, falešné obvinění, nepřijetí okolím, trauma, pomsta. V mžiku mě napadne celý seznam. To je jeden z důvodů, proč se mi každý podobný film hodnotí těžko. Kdybych viděla pouze tento jediný film, vnímala bych ho jinak. Pokud se nějaký jev často opakuje, ptám se proč? Jakoby bylo v severských zemí národním zvykem rýpat se v negativních emocích a točit o nich filmy. Myslím si, že názor na tento film se může diametrálně odlišovat. Kdo moc severských filmů neviděl, bude patrně nadšen. Kdo jich viděl více, může se snadno cítit citově vydírán. Jakoby ve Skandinávii neexistovala presumpce nevinny, soudy se dopouštěli justičních omylů a filmaři jsou jediní, kde se na to snaží upozornit. Překombinovaný scénář, který není příliš věrohodný. Z mého pohledu se jednání osob vymyká našemu středoevropskému chápání. Patrná je snaha dosáhnout velkým emocí. Zařazení do žánru hudební je sporné. scénář: Harald Rosenløw-Eeg Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií (01.04.2015)

Škandinávci tie ľudské drámy s veľkým nádychom psychológie vedia. Vlastne oni vedia všetky tie atmosférické a pochmúrne žánre. Téma viny a odpustenia je vďačnou témou pre zobrazenie nekonečného utrpenia na strane vinníka aj obete. Je dobré, že tvorcovia tohto filmu nechali vysvetlenie všetkých príbehových súvislostí až na koniec. Aj vďaka tomu človek chce film dopozerať, pretože si nie je na istom, čo sa stalo a aká je miera viny. Konanie postáv je však v mnohých perspektívach nereálne a to je veľkou slabinou filmu. Fakt by ženská bola až taká šialená a odhodlala sa k takému niečomu ako únos? A ten chlapček zmení názor na chlapa, ktorého pozná, v jednej sekunde kvôli hysterickej ženskej? Až tak, že volí skočiť do vody? Prehnané až až. Film prináša tiež nové obzory, čo sa týka luteránskej cirkvi - že na svadbe nehrávajú našu tradičnú svadobnú pieseň a že farárky neváhajú smilniť, koľko sa len dá - asi sa im na desatoro vyliala káva a šieste prikázanie nepoznajú. (27.03.2021)

Ekte rechte, katarze byla, tak čím to, že nejsem uspokojená? Že by duchovním, morálním a dost průhledným kalkulem, kterému by ještě mohly nahnat bodíky sympatické postavy - tak to by tam ovšem nějaké musely být... No a co varhany? Ty to samy neutáhly... Život opravdu nevychází podle našich představ... a ani některé filmy - aneb severský chlad to ke mně tentokrát vzal přes nějakou blbou okluzní frontu. (20.09.2014)

Erik Poppe, můj další objev severské kinematografie a velmi milé překvapení. Někdy stačí malá chvilka nepozornosti, která nakonec vede k velké tragédii. A my můžeme sledovat jak jednu událost ze dvou úhlů pohledu prožívají po propuštění Thomase z vězení oba hlavní protagonisté. Jak viníka Jana Thomase, zatíženého stále špatným svědomím, který by tak rád chtěl začítl znovu žít normálně a Agnes matkou oběti. Erikovi se povedlo zkloubit oba pohledy velmi dobře a nenásilnou formou, doplněnou Janovou hrou na varhany, která nejen, že byla nádherná, ale celému dramatu přidala na tragičnosti. Film o bolesti, vině, odpuštění, svědomí a snad i svým způsobem o vnitřním vyrovnání se s takovou tragedií. Končím slovy, která zazněla ve filmu :"Život nevychází vždy podle tvých představ." (14.11.2012)