Tak dlouho tě miluji

Nazvat tohle mysteriozním dramatem mi přijde poněkud odvážné. Hlavní hrdinka je poněkud uzavřená, čili to, že ji právě propustili z vězení, kde si odseděla 15 let za vraždu vlastního dítěte, se divák dozvídá velmi pozvolna (pokud si ovšem nepřečte obsah na čsfd). Takže jediná "záhada" je to, proč to vlastně udělala. Ač v tomto směru nejsem žádný génius, tohle jsem asi tak v půlce filmu odhalila, když navíc vyšlo najevo, že je (byla) lékařka. Přesto mi předložený motiv přijde dost nevěrohodný. Navíc na to, aby za takový čin dostala u nás 15 let, by to nebohé dítko musela přinejmenším umlátit lopatou, a to ještě kdoví jestli. Celé to tudíž zachránilo civilní herectví Kristin Scott Thomasové a její krásná anglická francouzština, za což dávám tři hvězdy a neberu to jako zbytečně promarněné dvě hodiny života. (17.01.2011)

Docela mě to zklamalo. Jedná se o drama, kterým se divák musí vyloženě prokousávat, snažit se dostat na tu správnou vlnu, ale mně se tohle prostě nepovedlo. Zhruba od poloviny film ztrácí tempo, množí se scény, které jako by nebyly dotažené do finále nebo mi z nich zkrátka nic neplynulo.. Oceňuji, že se zbytečně netlačí na pilu a přesto má příběh uvěřitelnou hloubku, nicméně mě nedojal a na konci jsem si musel skoro oddychnout. (21.04.2009)

Velice jímavý film, téměř až drásajícím způsobem. Dal by se rovněž jinými slovy popsat jako depka - krystalicky čistá filmová depka, která na senzitivním divákovi nemůže nezanechat stopy. Osobně jsem blízko domněnce, že je to právě tento tklivý pocit, který ve mně sledování téhle depky evokovalo, na němž tento film stojí a padá - a přitom - co je pozoruhodné - je to současně ten samý faktor, který jsem v pokušení tomuto filmu zazlívat. Přijde mi totiž, že tahle podívaná není k divákovi tak úplně fér. Dejme tomu, že většina lidí se asi celkem pozná v postavě manžela Juliettiny sestry, který na svou švagrovou hledí se směsicí nedůvěry, předsudků a (ne)oprávněných obav z toho, že by - coby vražedkyně vlastního dítěte - snad nedejbože mohla ublížit jeho dětem. A tenhle film jako by říkal - nene, ty povrchní pokrytče, všechno je jinak, a kdyby sis dal tu práci, zjistil bys, jakým peklem si tato žena prošla, a skutečnost prostě bývá složitější, než se na první pohled může zdát. A to mi - a to se na mě nezlobte - nepřijde dvakrát fér. Krajní zkušenost, kterou si postava Juliette prošla, je natolik ojedinělá, že mi osobně přijde lidsky pochopitelné to, jak se k ní většina postav ve filmu chovala. Čili empaticky chápu vnitřní pochody lidí, kteří se na postavu Juliette dívali s krajní podezřívavostí (sám bych se na jejich místě nechoval jinak), a naopak nerozumím motivaci postav, kteří s ní jednali vlídně. Tohle je opravdu výborně natočený film se vším všudy, samozřejmě, ale osobně si myslím, že je toho zde už moc, a mám problém to rozdýchat. Závěr je k nesnesení tísnivý - jakoby mě ten film otočil vzhůru nohama, třískal se mnou o zeď a sdělil mi, že všechno je jinak. Tenhle film je velmi zneklidňující podívaná, a mám-li si z ní něco odnést - kromě nepříjemné depky a hluboké skepse z tohoto světa - pak je to snad můj dojem, že není fér naložit na diváka takovouhle zátěž, nota bene s nepochybnými ambicemi zabrnkat na strunu divákova svědomí a (bez)předsudečnosti. Jsme jen lidi, krucinál - člověk by musel být obdařen geniální intuicí (nebo naivní nezkušeností, chtělo by se cynicky dodat), aby vzal Juliette bez ptaní na milost. Kdož jsi bez viny, hoď kamenem, chtělo by se dodat... (20.05.2012)

Naozaj senzitívny a emotívny film, aj keď spočiatku sa javil dosť chladne. Po celý čas si človek snaží držať od hlavnej postavy Juliette odstup, pretože snáď nikto nedokáže pochopiť ako môže matka nad vlastným dieťaťom vyrieknuť ortieľ smrti. Ale je to tak ako sa často deje aj všade okolo nás: Každý súdi naše rozhodnutia, ale nikto sa nepýta aké boli príčiny. A napokon je všetko tak ako povedala Juliette "Najväčším väzením je aj tak smrť vlastného dieťaťa." Film mal ale naozaj úžasnú gradáciu deju, aj keď miestami trochu zdĺhavú - hoci na druhú stranu, neviem ktoré z časti deju by som odstránil. Ale naozaj veľmi hodnotný film, ktorý zanechá na človeka určite dojem. A k tomu ešte tá nádherná hudba, ktorá ešte viac násobí tú jemnú melanchóliu tiahnúcu sa celým príbehom. (21.01.2014)

Pomalu plynoucí film s dosti předvídatelným závěrem. Juliette se vrací po 15 letech z vězení a bydlí u sestry s její rodinou. Sestřin manžel ji příliš nevítá, děti si ji však časem oblíbí. Složitý vztah se sestrou, která Juliette nebyla navštívit ani jednou ve vězení, se postupem času stabilizuje a sestra začíná pomalu chápat Juliettinu uzavřenost. Nakonec se všechno rozuzlí. (10.06.2020)