Rozkaz

Film plný zvratů a překvapení, aspoň pro mně. Na některé scény jsem musela zavřít oči, bohužel si myslím, že taková válka skutečně je. Děj v poslední půlhodině jsem vůbec nečekala, nejdříve mi to připadalo laciné, ale později jsem uvěřila. Více si netroufám napsat, film je velmi, velmi zvláštní. A dobrý. (18.09.2014)

Film jako finská pálenka z bahna, březové kůry, staré vojenské škorně, předjarního vánku (a mraženého mamuta). Když se jí v jejím vlastním tempu propijete až do dna, všechny nuance se spojí v něco neuchopitelného, pradávného, co vítr šeptal už Goethemu... "Ký pozdní to jezdec větrem a tmou? To otec se vrací s chlapcem tmou, Bezpečně drží ho na rukou. - Můj synku, proč tiskneš se ke mně blíž? - Je tu král duchů, nevidíš? Má korunu, žezlo a bílý šat. - To je cár mlhy jen, noční chlad..." (17.07.2021)

Výborné dramatické momenty utopené v mori slabšej, vodovej omáčky. Navyše snímok nemá ani zďaleka takú emotívnu úroveň na akú som pri severských drámach zvyknutý. Myslím, že išlo v tomto smere urobiť omnoho viac, pretože námet je celkom zaujímavý a pointa na záver nie je vôbec zlá. Koniec prišiel ani neviem ako a s ním aj otázka - No a čo? Pritom by ma to nemalo vôbec napadnúť. Silný priemer. 65/100 (09.01.2015)

Mám rád škandinávske filmy z druhej aj prvej svetovej vojny. Toto je ale zmeska viacerých štátov ako aj Nemecko či Grécko a tak tu máme drámu, z obdobia prvej svetovej vojny, ktorá nedosahuje kvalít priemerného vojnového filmu. Jediné, čo ma udržalo na stoličke dívať sa do konca bola v skutku atraktívna árijka Pihla Viitala. Uvidíte jej kozy aj slušivého bobra, ktorého predvedie pred zrakom úchylného "oberstumbaumfírera", ale to je tak všetko. Celé to pôsobí lacno, prevažne natáčané na lúke, pôsobiaco ako B-čkový TV film, ktorý bol natočený len aby vyhral cenu na miestnom dedinskom festivale. To najhoršie však je, že ani necítite, že by to bolo z obdobia prvej svetovej vojny, ale iba ako z nejakej vojnovej šarvátky medzi dvoma štátmi. (26.12.2022)

"Zdá se, že dokážeme najít zálibu v čemkoliv..." Tak nevím, zdá dokážu mít někdy zálibu v dnes tak moderní snaze vkládat snad do každého druhého filmu homosexuální dějovou linku... Za mě něco, co mi zde rozhodně vadilo (aniž bych, zdůrazňuji, měl něco proti lidem této sexuální orientace, jen prostě mi to zde přišlo násilné). Jinak po opravdu drsných 15 minutách (mnohačetné znásilňování a hromadná "divoká" poprava), které ale do válečného filmu tak nějak žel asi patří, čeká na člověka řada vizuálních překvapení, ať už jde o nádherně nasnímané scenérie severské krajiny či poměrně hezké erotické záběry (zde musím uznat všeho druhu). Dost paradoxně tak vyznívají slova soudcovy manželky, když říká "všude utrpení a tak málo krásy"... Moc zajímavě ale působí i ty vizuální kontrasty dané střídáním prostředí, v němž se film odehrává (vězení versus soukromé sídlo soudce Hallenberga). Z dějového hlediska je už ale můj dojem poněkud rozporuplný. Na jednu stranu skvěle psychologicky vylíčená postava soudce Hellenberga, "spisovatele a humanistu, co učí lidí, aby se chovali jako zvěř". Na druhou stranu třeba poněkud nadbytečná postava jeho manželky, která si tu střihne sexuální scénu podbarvenou (nevím proč zrovna) hudbou z Beethovenovy 7. symfonie (konkrétně z Allegretta). Samotný závěr mi přišel poněkud nepravděpodobný, i když docela chápu, že nějaký maličko optimistický konec to po tom "nářezu" asi i chtělo. Celkově určitě typ filmu, který mi jednou stačil, i když mě určitě obohatil. (18.02.2019)