Rozkaz

Film vychází z ceněné předlohy finské spisovatelky Leeny Lander a právě v tom je jeho úskalí. Bez znalosti předlohy snímek uchvátí svým psychologicky a eticky vyostřeným příběhem, který představuje úvahu o humanismu vystavenému válce, coby stavu absolutního bezpráví a tedy i beztrestnosti. Bohužel se znalostí předlohy se ukazuje, že se jedná o poměrně nezdařilou adaptaci, která zůstává na povrchu a přináší úlitbu divákům v přemíře tělesnosti a prvoplánovosti. Absence minulosti a na ní vázaných motivací postav sice napomáhá obecnému vyznění snímku, ale lineární vyprávění zase zbavuje film potencionálního napětí. Nejvíce do očí bije mnohoznačný konec, který sice skýtá možnost výkladu vážným směrem, ale spíše vyznívá jako kýčovité rozmělnění dopadu předchozího dění na diváky. Přes to se jedná o dílo, které má řadu kladů, při čemž předním z nich je fakt, že pojímá závažné téma domácí historie (finskou občanskou válku) a problematizuje její vnímání. Sloučením závažného historického tématu a diváckého potenciálu se nabízí srovnání s německými 6ivoty těch druhých či Hřebejkovými počiny o komunismu a druhé světové válce. Nicméně oproti nim je finský snímek v naprosto odlišné kategorii, neboť ačkoli také chlácholí, dělá to jen pro vyvážení soustavného tíživého náporu, kterému diváka vystavuje po větší část vyprávění. (01.09.2010)

Válka je plná silných příběhů a já mám samozřejmě raději ty, které vyprávějí o osudech obyčejných lidí nebo jednotlivcích než o armádách a velkých bitvách. Snímek "Rozkaz" je přesně takovým zaměřený na několik postav, ale popravdě jsem se celou dobu nemohl rozhodnout, jestli je to dobré, nebo je to vše jen na efekt. (21.08.2017)

Zatímco ve zbytku Evropy se během roku 1918 1. světová válka postupně chýlila ke svému konci, tak ve Finsku si to mezi sebou v občanské válce rozdávali "bílí" s "rudými" o budoucí nadvládu země. Toto jejich národní trauma bylo filmově zpracováno už několikrát, při čemž tento snímek je specifický příběhem dvou lidí z opačných táborů, které válka svedla dohromady a jejichž osudové setkání jim jednou provždy změnilo život... Jak už to tak v dějinách bývá - vítězové poraženým žádnou čest neprokázali a naopak se na nich krutě pomstili, a právě tíživou atmosféru údalostí té doby se podařilo tvůrcům dostat i do filmu, k čemuž nemalou měrou přispěly herecké výkony i působivá kamera ve filmově neokoukané severské krajině. Být lépe obeznámený s touto tématikou, možná bych dokázal více docenit i pro mě jinak nevyvážený scénař. (26.02.2013)

Pôsobivá dráma s výborným Eero Ahom. Osobne ma zaujalo vo filme také postupne odkrývanie charakterov či vojaka Harjulu, či ženy Miiny, alebo samotného sudcu. Chvíľa ked sudca recitoval Goetheho Kráľa duchov a vzápätí do toho réžia zakomponovala Beethovenove Alegretto zo 7. Symphonie ma totálne dostala. (25.08.2018)

Film z obdobia fínskej občianskej vojny sa pevne drží hlavnej predstaviteľky, ktorá si prejde peklom. Pred istou smrťou ju zachráni veľká dávka šťastia a vojak Aaro Hurjala, ktorý sa rozhodne dopriať jej spravodlivý súd. Je tu vraj jeden sudca, známy spisovateľ, dobrý človek -humanista... Takého "humanistu" som už dlho nevidel. Ten "dobrý" človek má takmer všetky vlastnosti, ktoré by sudca nemal mať a neváha revolverom doraziť popravených. Navyše skrýva jedno tajomstvo, ktoré je kľúčom k rozuzleniu a vyvrcholeniu filmu. Akčné scény, ak ich tak môžem nazvať pôsobia reálne, tak ako celý film. Pôsobí drsne, otvorene, nahota sa tu neskrýva ani vojnové zločiny v tej najhoršej podobe. Dobro medzi všadeprítomným zlom stelesňuje iba hlavná dvojica a ja som im fandil. Vtedajší i ten dnešný svet je však príliš krutý na to, aby prežili obaja. Pomalšie tempo, jemná hudba a drsný príbeh o spravodlivosti a prežití. To je Kasky. 80%. (11.10.2014)