Rozkaz

Pro mě velmi dobrý. Krásná seveřanka. Voják a jeho rudá zajatkyně. Málo známá část evropské historie. Kamera na výbornou, hudba na výbornou. Co už si více lze přát? Vždy v hotelích jižní evropy mám štěstí na Finy. Jsou milí, charakterní a většinou opilí, jako já. Vždy se spřátelíme. že ale tákle divokou historii mají, jsem pochopil až z tohoto filmu. (10.09.2011)

Výborné dramatické momenty utopené v mori slabšej, vodovej omáčky. Navyše snímok nemá ani zďaleka takú emotívnu úroveň na akú som pri severských drámach zvyknutý. Myslím, že išlo v tomto smere urobiť omnoho viac, pretože námet je celkom zaujímavý a pointa na záver nie je vôbec zlá. Koniec prišiel ani neviem ako a s ním aj otázka - No a čo? Pritom by ma to nemalo vôbec napadnúť. Silný priemer. 65/100 (09.01.2015)

Místní finská domobrana a původní myslivec Harjula je takovej jednodušší, ale o to hodnější kluk. Když je tedy svědkem scény, kde finská vojska znásilňují a pak hromadně povražďují sovětskou ženskou gardu, úplně to psychicky nedá. Já byl prvních patnáct minut také v rozpoložení obrovského lidského odporyáše, kde Finové pro mě v tu chvíli byli nejhorším národem na světě. Postupem času jsem ale zvolnil a přijal to, že válka je svinsto a každý národ má za sebou určité represe, na které by nejraději zapomněl. No a jelikož Seveřani jsou velcí sebekritici, tak tady to divákovi nakládají s celou parádou. Naštěstí je tu ale Harjula, který jednu holku zachrání. Je hezká, nemluví, ale přežila strašnou hrůzu. Ta ale neváhá a rozjíždí klasické ženské taktiky. No radost koukat. (27.06.2018)

Zřejmě tahání finských kostlivců z finských historických skříní, nebo-li i správní vlastenci se mohou chovat jako svině. Drsný film z občanské války v r. 1918, který jen potvrzuje známý poznatek, že prvními obětmi války jsou slušnost a pravda. Mimo to, že je to film drsný, je i velmi podivný, tedy alespoň v dost dekadentní pasáži v domě soudcově, kterou sám soudce stylově zakončí. Jinak i příběh o tom, že je někdy třeba zradit vlastní stranu, aby jeden nezradil sám sebe. Po těch všech zvratech a hrůzách pak našinec vceku uvítal ten malý happy end na konci, byť to možná není moc realistické. Dobrým pandánem k tomuto filmu je pak film Jedenačtyřicátý. (27.03.2016)

Európa je po 1. svetovej vojne a vo Fínsku zúri občianska vojna medzi sociálnymi demokratmi “Červení“ a silami konzervatívneho senátu „Bieli“. Desiatnik Aaro Harjula sa vracia z frontu z Nemecka a pridáva sa ku vládnemu vojsku. Je svedkom surových popráv a znásilňovania a nakoľko je zástancom riadneho zaobchádzania z väzňami, rozhodne sa dopraviť pred poľný súd jedinú ženu, ktorá prežila Miinu Malin. Občianska vojna vo Fínsku trvala iba 4 mesiace a zanechala za sebou tisíce mŕtvych, nenávisť a túžbu po pomste, ktorá fínsky národ dlhé desaťročia rozdeľovala. Mám slabosť na severské filmy a také vojnové skvosty ako Talvisota, Tuntematon Sotilas či novší Tali Lhantala sú pre mňa skvostami z obdobia 2. svetovej vojny. A aj tento film je iný, je to v prvom rade dráma o vojnových zločinoch, odopretí poslušnosti vojenskej mašinérie a o sebaobetovaní. Je na škodu, že nie je historický presný a viac film mohol objasniť získanie nezávislosti Fínska od Ruska. Ten, ktorý očakáva romantickú vložku, tak bude sklamaný. Hollywoodska limonáda sa nekonala. (09.04.2016)