Rozkaz

Film z obdobia fínskej občianskej vojny sa pevne drží hlavnej predstaviteľky, ktorá si prejde peklom. Pred istou smrťou ju zachráni veľká dávka šťastia a vojak Aaro Hurjala, ktorý sa rozhodne dopriať jej spravodlivý súd. Je tu vraj jeden sudca, známy spisovateľ, dobrý človek -humanista... Takého "humanistu" som už dlho nevidel. Ten "dobrý" človek má takmer všetky vlastnosti, ktoré by sudca nemal mať a neváha revolverom doraziť popravených. Navyše skrýva jedno tajomstvo, ktoré je kľúčom k rozuzleniu a vyvrcholeniu filmu. Akčné scény, ak ich tak môžem nazvať pôsobia reálne, tak ako celý film. Pôsobí drsne, otvorene, nahota sa tu neskrýva ani vojnové zločiny v tej najhoršej podobe. Dobro medzi všadeprítomným zlom stelesňuje iba hlavná dvojica a ja som im fandil. Vtedajší i ten dnešný svet je však príliš krutý na to, aby prežili obaja. Pomalšie tempo, jemná hudba a drsný príbeh o spravodlivosti a prežití. To je Kasky. 80%. (11.10.2014)

Film vychází z ceněné předlohy finské spisovatelky Leeny Lander a právě v tom je jeho úskalí. Bez znalosti předlohy snímek uchvátí svým psychologicky a eticky vyostřeným příběhem, který představuje úvahu o humanismu vystavenému válce, coby stavu absolutního bezpráví a tedy i beztrestnosti. Bohužel se znalostí předlohy se ukazuje, že se jedná o poměrně nezdařilou adaptaci, která zůstává na povrchu a přináší úlitbu divákům v přemíře tělesnosti a prvoplánovosti. Absence minulosti a na ní vázaných motivací postav sice napomáhá obecnému vyznění snímku, ale lineární vyprávění zase zbavuje film potencionálního napětí. Nejvíce do očí bije mnohoznačný konec, který sice skýtá možnost výkladu vážným směrem, ale spíše vyznívá jako kýčovité rozmělnění dopadu předchozího dění na diváky. Přes to se jedná o dílo, které má řadu kladů, při čemž předním z nich je fakt, že pojímá závažné téma domácí historie (finskou občanskou válku) a problematizuje její vnímání. Sloučením závažného historického tématu a diváckého potenciálu se nabízí srovnání s německými 6ivoty těch druhých či Hřebejkovými počiny o komunismu a druhé světové válce. Nicméně oproti nim je finský snímek v naprosto odlišné kategorii, neboť ačkoli také chlácholí, dělá to jen pro vyvážení soustavného tíživého náporu, kterému diváka vystavuje po větší část vyprávění. (01.09.2010)

Pôsobivá dráma s výborným Eero Ahom. Osobne ma zaujalo vo filme také postupne odkrývanie charakterov či vojaka Harjulu, či ženy Miiny, alebo samotného sudcu. Chvíľa ked sudca recitoval Goetheho Kráľa duchov a vzápätí do toho réžia zakomponovala Beethovenove Alegretto zo 7. Symphonie ma totálne dostala. (25.08.2018)

Výborné dramatické momenty utopené v mori slabšej, vodovej omáčky. Navyše snímok nemá ani zďaleka takú emotívnu úroveň na akú som pri severských drámach zvyknutý. Myslím, že išlo v tomto smere urobiť omnoho viac, pretože námet je celkom zaujímavý a pointa na záver nie je vôbec zlá. Koniec prišiel ani neviem ako a s ním aj otázka - No a čo? Pritom by ma to nemalo vôbec napadnúť. Silný priemer. 65/100 (09.01.2015)

Mám rád škandinávske filmy z druhej aj prvej svetovej vojny. Toto je ale zmeska viacerých štátov ako aj Nemecko či Grécko a tak tu máme drámu, z obdobia prvej svetovej vojny, ktorá nedosahuje kvalít priemerného vojnového filmu. Jediné, čo ma udržalo na stoličke dívať sa do konca bola v skutku atraktívna árijka Pihla Viitala. Uvidíte jej kozy aj slušivého bobra, ktorého predvedie pred zrakom úchylného "oberstumbaumfírera", ale to je tak všetko. Celé to pôsobí lacno, prevažne natáčané na lúke, pôsobiaco ako B-čkový TV film, ktorý bol natočený len aby vyhral cenu na miestnom dedinskom festivale. To najhoršie však je, že ani necítite, že by to bolo z obdobia prvej svetovej vojny, ale iba ako z nejakej vojnovej šarvátky medzi dvoma štátmi. (26.12.2022)