Galimatyáš

Jeunetovská manýra, ve které jsou recyklovány odpadky ze snad všech jeho předchozích filmů a která svou neustálou snahou o ozvláštňování na rovině stylu začne být nesmírně ubíjející. Zjevně se mělo jednat o postmoderní poctu filmům noir, sociálním groteskám a animáčům od Texe Averyho, to celé v hávu heist a revenge movie. Nějak se ale přitom pozapomnělo na to, že první jmenovaný typ filmů se vyznačoval chytrostí z hlediska vyprávění, protože potěcha spočívala v určité překombinovanosti a specifickém dávkování informací; sociální grotesky měly postavy, s kterými divák cítí a zajímají ho jejich osudu, nikoliv jednorozměrné figurky... no a na Texe Averyho se fyzická deformita nezahání do krajností, poněvadž se vychází ze skutečných základů (muž-dělová koule, hadí žena ad.). Na podrazáckou podívanou jsou postavy příliš velcí idioti, aby mohli přechytračit i diváka (a závěrečná narativní finta s nespolehlivou montážní sekvencí, která je zpětně rekontextualizována do nového rámce, je jednak předvídatelná, jednak lacině efektní), na revenge movie zase chybí důvod k pomstě či jakákoliv motivovanost vůbec (a to nejenom postav, ale i světa jako takového). A nejhorší ze všeho je "nástavba" v podobě sociální kritiky, která vlastně ve výsledku na nikoho nemíří a nic neříká (tedy kromě "zbrojní korporace fuj"). Mírně nadprůměrné hodnocení je tak z mé strany znakem toho, že se jedná o Jeunetův nejlepší snímek z jeho tří posledních, i když je to hrozná manýra, a za to, že v závěru je vytvořeno alibi k formálním nedostatkům díla (vzhledem k tomu, kdo se vyjeví jako narátor). (11.04.2010)

už dlouho jsem takhle netrpěl, infantilnost tohoto snímku - počínaje zápletkou, pokračuje charaktery a konče stylem - je přímo odporná. Vskutku muka pozorovat jak se na sebe všichni ti bezdomovci smějí a pohlížejí na svět optikou pětiletého dítěte. Infantilní stylizaci přitom mám mnohdy rád, například ve snímcích Wese Andersona, tady je však k zblití samoúčelná, hloupá a otravná. (15.11.2009)

Jean-Pierra Jeuneta považuji za takového rodinného přítele. Za nějaký ten čas přijde na návštěvu, povíme si, co novýho, a já opět zjistím, že je to pořád ten starý dobrý Pierre. Jen tentokrát ty vztahy vzal trošku moc hopem, až mi bylo líto těch originálních postaviček, které žily v emocionálním vakuu. Tak zase za rok Jeane. (22.11.2009)

5.7.2010 ~ Satirická kriminální francouzská rádoby-komedie beroucí si na paškál prodej zbraní a podněcování násilí ve třetích zemích. Satira moc tlačila na pilu, komediálno minimalistické, krimi za vlasy přitažené, takže jen ta francouzská část je... francouzská. ~ Hlavnímu hrdinovi, ještě jako malému chlapci, zabila na vojenské misi nášlapná mina otce. O třicet let později mu udělala do hlavy dírku kulka od stejného prodejce zbraní. Po návratu z nemocnice už nemá ani bydlení ani práci. Je bezdomovec, který má štěstí a dostane se do "rodiny" potrhlých padlých existencí ze šroťáku. S jejich pomocí dokáže poštvat proti sobě dva největší domy prodejců zbraní a padnout na kolena před spravedlností. Pěkný pokus o pěknou pitomost. A vydařil se. Je to pitomost. ~ Parta houmlesů co stojí při sobě, má tolik kuráže a možností, že by se leckteré výzvědné službě možná tajil dech. Jsou tak schopni se dostat na kobylku i dvěma mocným prodejcům zbraní, přičemž jeden bydlí ve svém sídle a druhý v činžáku v Paříži (!). Oba mají naprosto nulové zabezpečení naprosto všeho a stačí malá lest, aby proti sobě zahájili malé tažení, aniž by mezi nimi neproběhla nějaká delší diskuze, která by vše vyřešila během deseti vteřin. Houmlesům vše vychází bez problémů a zbrojaři na vše koukají jak sůvy z nudlí. ~ Tahle komedie je tak absurdní, až není vtipná. Vše začíná smrtí ženisty, časem dostanou nakopáno normální lidé a na konci přijdou masy o práci Těch pár vtipných kousků ve filmu, kterých je vážně jen pár, donutí k pousmání, víc ze mě vyloudit nedokázaly. Vím, že to byly pouze dvě věci a na tu první už si nemůžu vzpomenout. A to jsem film dokoukal před pár minutami. Tak moc se mi to vrylo do paměti. (24.03.2013)

Galimatiášový mišmaš je vlastne celý príbeh, len sa naň netreba pozerať ako na zjavenie z iného sveta, ale treba si ho nechať vojsť pod kožu. Mne sa to podarilo už počas pár minút, takže celý film, i keď je teda poriadne strelený, som si naozaj užil. Ono podobné filmy naozaj treba brať s obrovskou dávkou nadsázky. Veď ak si divák odmyslí ten šialený námet, tak stabilná réžia, ktorá celé toto šialenstvo dokáže ustáť je ulážkou kvality, ale aj sympatickí herci, nápaditá kamera a vizuálna stránka, a celkové množstvo nápadov si naozaj zaslúžia uznanie. 80%. (09.05.2010)