Galimatyáš

Bizarní svět. Svérázné postavičky bezdomovců, budující si jakési sídlo z železného šrotu. Ten svě je ale takový krásně optimisticky barevný. A tahle parta ví, co je to přátelství a když se do toho pustí a všichni dohromady táhnou za jeden provaz, dokáží pěkně zatočit i s nepřáteli v podobě mocných majitelů zbrojařských firem. Celý film je plný dobře vymyšlených gagů a zajímavých vychytávek. (07.01.2015)

5* tato netradiční komedie od mého oblíbeného režiséra není dokonalá, ale přesto od prvního momentu je to moje srdcovka. Především protože spojuje milý absurdní a naivní humor s krásným vizuálem, dobrými herci a pracuje s docela ožehavým tématem zbrojení a monopolů. Už od Delikates, přes Amélii si J.P Jeunet zachovává svou poetiku i styl a tak si zaslouží mít zastoupení v mých oblíbených filmů a nejen u režisérů. A film už delší dobu je v mé oblíbené TOPce, i když tady je jen v modrých číslech. A protože někdo z chytrých na ČSFD dal nový limit na zvýrazněné písmo, tak musím prodlužovat komentář, aby mé standardní podrobné hodnocení bylo pod deset procent ostatního textu .... takže ještě BLA BLA BLA BLA a je to;-) ... stojí Vám to za to? [ PŘÍBĚH: 2 /// ORIGINALITA: 3 /// NÁLADA: 2 /// ART: 0 /// STYL: 3 /// CASTING: 3 (3*MAX) ] (07.04.2013)

Uááá! Tak ze začátku jsem fakt nevěděla, jestli se mi ten film líbí nebo nelíbí. Nádherné umělecké zpracování, skvělé obrazy, super kamera a dobře zahrané charaktery. Místy to bylo trochu přehnané, ale ten film byl doslova kouzelný. Film bych definovala jako brutálně poetické zpracování Dannyho parťáků do homeless černé komedie. (16.06.2011)

Jeunetovská manýra, ve které jsou recyklovány odpadky ze snad všech jeho předchozích filmů a která svou neustálou snahou o ozvláštňování na rovině stylu začne být nesmírně ubíjející. Zjevně se mělo jednat o postmoderní poctu filmům noir, sociálním groteskám a animáčům od Texe Averyho, to celé v hávu heist a revenge movie. Nějak se ale přitom pozapomnělo na to, že první jmenovaný typ filmů se vyznačoval chytrostí z hlediska vyprávění, protože potěcha spočívala v určité překombinovanosti a specifickém dávkování informací; sociální grotesky měly postavy, s kterými divák cítí a zajímají ho jejich osudu, nikoliv jednorozměrné figurky... no a na Texe Averyho se fyzická deformita nezahání do krajností, poněvadž se vychází ze skutečných základů (muž-dělová koule, hadí žena ad.). Na podrazáckou podívanou jsou postavy příliš velcí idioti, aby mohli přechytračit i diváka (a závěrečná narativní finta s nespolehlivou montážní sekvencí, která je zpětně rekontextualizována do nového rámce, je jednak předvídatelná, jednak lacině efektní), na revenge movie zase chybí důvod k pomstě či jakákoliv motivovanost vůbec (a to nejenom postav, ale i světa jako takového). A nejhorší ze všeho je "nástavba" v podobě sociální kritiky, která vlastně ve výsledku na nikoho nemíří a nic neříká (tedy kromě "zbrojní korporace fuj"). Mírně nadprůměrné hodnocení je tak z mé strany znakem toho, že se jedná o Jeunetův nejlepší snímek z jeho tří posledních, i když je to hrozná manýra, a za to, že v závěru je vytvořeno alibi k formálním nedostatkům díla (vzhledem k tomu, kdo se vyjeví jako narátor). (11.04.2010)

Jeunet má lidi opravdurád a rád ukazuje jejich dobré stránky. Roztomilou hravost, vynalézavost, bizarní dovednosti, spontánní přátelství, lásku. I taková ztracená existence jako Bazil v Jeunetově světě najde spřízněné duše a odplatu za všechny křivdy. Více než pařížské Dannyhho parťáky zatápějící dvěma zbrojovkám mi Galimatyáš připomněl moderní pohádku, kde se nemáte ptát na logiku (kde sakra vzali tak promyšlený plán B?), ale užívat si ohňostroje nápadů, příběhových kliček a neskutečně sympatických postav. Název filmu může navodit pocit, že vás čeká bordel nebo příliš rozvětvený příběh. Kdepak, Galimatyáš má hlavu a patu, vše tu má vlastní smysl. Amélii sice Jeunet nepřekonal, ale citit se budete podobně příjemně. A přiznejme si, kolik se dneska točí takhle optimistických a rozjuchaných filmů? (02.12.2009)