Jmenuji se Khan

Třeba si časem vzpomenu, jestli je něco podstatného, co ve filmu nezaznělo, nebylo ukázáno nebo mu cokoliv nevyšlo. Teď však budu naopak nějakou dobu přemýšlet nad tím, co ve snímku bylo a v závěru jsem se s radostí nechal vláčet krásným a upřímným vykrystalizováním, ke kterému vedla trnitá cesta. A mám pocit, že jsem opět viděl něco navíc, něco, co mi rozšířilo obzory... (31.12.2016)

Film, který mi v hlavě zůstává ještě hodiny po zhlédnutí. Vzpomínám na ta krásná slova a úžasné výkony Khana. I já tu vidím určité spojitosti s Forrestem Gumpem. Délka mi rozhodně nevadila, protože se bylo od začátku na co dívat. V průběhu filmu mě mnoho situací emočně zasáhlo. Konec naopak trošku zklamal. 5* (20.12.2011)

Dobry, misty lehce dojemny, jindy zase usmevny pribeh o zivote jednoho muslimskeho Inda v USA, trpici Aspergerovym syndromem. Herecky vykon Shahrukha Khana byl fenomenalni a myslim, ze strcil do kapsy Hankse (Forrest Gump) a dost mozna i Hoffmana (Rain man). Kajol kocka jako prase, jde videt, ze neni problem vybrat nejakou peknou babu z pul miliardy Indek:-). Jasne, je to na hranici kyce, je to barevne, plne chytlave hudby..., kdo ale zna trochu indicky film, nemuze ho to prekvapit a Khan zcela urcite patri k tomu nejlepsimu. Mne se to libilo. (01.05.2015)

Začnu od konce: Barrack Obama [zde si představ můj hlasitý smích]. Já sice nevím, jak by měl vypadat takový autista, ale toto? Rainmano-Ježíš? Ani mi nevadilo, jak pan režisér skáče z extrému do extrému, mírumilovní muslimové, zhovadilí amíci, zhovadilí muslimové, muslimští amíci a mírumilovní zhovadilci. Ani mi nevadily drobné nedostatky při Khanově růstu a chování. Problém mám s nadsázkou při Khanových heroických projevech, která filmu ubírá na věrohodnosti. Vždyť každý blbec by tu vodu dostal ven tisíci jednoduššími způsoby a co teprve ty záplavy? Velmi vážné téma, které jsem nakonec nemohl brát úplně vážně. Takže nejzásadnější otázka zní: Je nadproporční momma Jenny neuvěřitelně obézní černá žena nebo neuvěřitelně černá obézní žena? My name is Otto Flick and I’m not a total dickhead! 65% (20.02.2012)

Těžko říct, proč se právě indičtí filmaři nejvíc zabývají komplikacemi v životech amerických muslimů po 11. září a ani nemá cenu o tom v tomto komentáři spekulovat. Mnohem důležitější je, že My Name Is Khan je z této vlny indických filmů ten nejvyrovnanější a nejlepší. _____________________ Ostatně je také poměrně prostý a (záměrně) naivní, avšak ve svých simplifikacích nestaví muslimy do pohodlné role ukřivděných obětí (jako New York), ani netrpí nekoncepčností (jako realističtější a sebekritičtější Kurbaan). V zásadě prosazuje tři základní myšlenky: lidé se profilují jen dle svých skutků, problémy se nemají přehlížet, ale řešit a všechno (krom smrti) je vždy možné napravit. _____________________ Že půjde o milý a dobrosrdečný film, od Karana Johara každý čekal; na rozdíl od jeho předchozí počinů je však výrazně civilnější a daleko méně expresivní co se emocí týče. Tato vlastnost je přímo ukotvena v ústřední osobnosti Rizvana, jemuž Aspengerův syndrom výraznější projevy emocí nedovoluje a při klíčovém zvratu filmu tak vlastně stojí za jeho rozchodem s Mandirou. Je rozhodně fajn, že za patáliemi hlavních postav nestojí jen předsudky jejich spoluobčanů a film má daleko do toho být hysterický (akty proti-muslimského násilí, které se v něm objevují, vychází ze skutečných incidentů) . _____________________ Pokud Rizvan při své podařené a úspěšné cestě někde zakopnul či zavrávoral, tak to jistě bylo u způsobu vyprávění, které je znázorněno jako čtení jeho deníku. Ten byl ovšem psán pro Mandiru a proto je nelogické, aby v něm byly uvedeny i události, o nichž musela dávno vědět. Další drobný problém představuje pasáž s hurikánem, jenž je sice vizuálně nejpůsobivější částí filmu, ale ve vyprávění přebývá a jen zbytečně odsouvá rozuzlení. (Dodatek 2. 5. 2010: Čímž jsem ale rozhodně nechtěl naznačit, že je třeba film hodnotit podle prvních deseti minut :/ ) (24.04.2010)