Jmenuji se Khan

Jmenuji se Khan je opravdu tak trochu indický Forrest Gump. Jedná se o snímek, kterému nechybí vynikající herecké výkony, obzvláště pak hlavní hrdina je perfektní, příjemná hudba, poutavý příběh a řada emotivních scén, přičemž je nutno podotknout, že někdy tvůrci možná až moc s emocemi tlačili na pilu, avšak celkově na mě film nepůsobil lacině a rozhodně bodoval ve všech aspektech, které chci vidět u filmu na 5*. (16.06.2014)

Film, který mi v hlavě zůstává ještě hodiny po zhlédnutí. Vzpomínám na ta krásná slova a úžasné výkony Khana. I já tu vidím určité spojitosti s Forrestem Gumpem. Délka mi rozhodně nevadila, protože se bylo od začátku na co dívat. V průběhu filmu mě mnoho situací emočně zasáhlo. Konec naopak trošku zklamal. 5* (20.12.2011)

Od tohoto snímku jsem na základě popisu mnoho nečekal a byl jsem připraven na nejhorší. Už po chvíli se ukázalo, že zcela zbytečně. Je to extrémní indická ždímačka emocí. Připravte se na hodně drsných zvratů, které byste v ději úplně nečekali. Indové umí jednotlivé scény strašně přepálit a umějí být až brutálně sentimentální, ale jaksi vám to v jejich filmech moc nevadí. Hlavní herec byl v roli aspíka úplně dokonalý, ale nikdo ze zúčastněných, co se týče hereckých schopností nikterak nezaostával. Děj je i přes tradičně indicky přepálenou stopáž neustále zajímavý. Už se stalo víceméně pravidlem, že když si večer pustím indický film, tak následně s hrůzou zjišťuji, že už jsou 4 hodiny ráno a měl bych jít spát. [82 %] (21.04.2024)

Dobry, misty lehce dojemny, jindy zase usmevny pribeh o zivote jednoho muslimskeho Inda v USA, trpici Aspergerovym syndromem. Herecky vykon Shahrukha Khana byl fenomenalni a myslim, ze strcil do kapsy Hankse (Forrest Gump) a dost mozna i Hoffmana (Rain man). Kajol kocka jako prase, jde videt, ze neni problem vybrat nejakou peknou babu z pul miliardy Indek:-). Jasne, je to na hranici kyce, je to barevne, plne chytlave hudby..., kdo ale zna trochu indicky film, nemuze ho to prekvapit a Khan zcela urcite patri k tomu nejlepsimu. Mne se to libilo. (01.05.2015)

Uff, vypořádat se s tímhle filmem dá docela zabrat... ta téměř tříhodinová délka, epicky neuvěřitelně rozmáchlý děj, brutální ždímačka emocí, moře patosu, kýče (už jenom ten plakát...), a megadojemný závěr (který je samozřejmě dokonale předvídatelný)... Karan Johar se prostě vůbec nebojí dávat tam srdíčko a neváhá použít cokoli, aby dostal diváka tam, kam chce, včetně velmi emotivního soundtracku, kterým si pomáhá takřka v každé scéně. Ačkoli mi způsob, jakým je ten film vyprávěný (a sestříhaný), přijde do jisté míry amatérský, až naivní, přesto se mu nevysmívám a rozumím tomu, proč si zde vysloužil tak vysoké hodnocení (navíc ho podle všeho vidělo docela dost lidí, na to, že to nikdy nešlo u nás v kinech, což mě docela překvapilo). Ostatně přišlo by mi pokrytecké se tomu filmu cynicky pošklebovat vzhledem k tomu, že i mně dojal k slzám, ale té emoční razanci prostě nejde vzdorovat, pokud má člověk v sobě aspoň kousek citu a pokud má podobné filmově nepravděpodobné příběhy v oblibě (osobně jsem si u toho vzpomněl na Benigniho snímek Tygr a sníh, který mě podobným způsobem zasáhnul). Přesto ten film beru spíše jen jako takové rozšíření obzorů, jak vypadá současná bollywoodská tvorba, a osobně mě tento - na můj vkus až příliš - exotický styl neoslovuje, protože je na mě příliš intelektuálně nekomplikovaný a celkově nezajímavý tím, jak je divácky přístupný - osobně dávám přednost, řekněme, rafinovanější filmové produkci. (25.02.2020)