Kanárek

Ten film mi vůbec nesedl. Téma je sice aktuální, ale to zpracování je nějak mimo realitu. Faktem navždy zůstane, že narkoman prakticky nemá šanci na vyléčení, zejména pokud užíval drogy dlouhodoběji. Dochází totiž k takovým změnám osobnosti, že i když se člověk dokáže okolnostma, okolím, vlastní vůli apod. dohnat k abstinenci, nikdy to už nebude on. Úvaha, že to jenom zkusím a pak včas přestanu je naprosto zcestná. (12.03.2012)

Atmosferu 90. let to ma zvladnutou dobre, tedy velmi zmatene a velmi svobodne! Nevim, do jake miry to byl zamer, film na me pusobi strasne amaterskym dojmem a i kdyz ma nekolik dobrych momentek, film nedrzi pohromade a dost nudi. Z ucinkujicich zaslouzi pochvalu Hybnerova, Hlavsa, Schmitzer, Cizkova a Kren. Dobra hudba, potesila hlavne Nico s Velvet Underground. Pres mirne zklamani jsem rad, ze jsem film konecne videl. (17.05.2014)

Pětadvacetiletého talentovaného studenta filmové režie (Viktor Tauš), budoucího druhého Quentina Tarantina, uvrhnou do drogové závislosti sexuální návrhy o dvacet let starší ženy (Hana Čížková). Mladík, který svým chováním v první polovině filmu rozhodně nepřipomíná posluchače kněžského semináře, je zničehonic zachvácen takovým šokem, že se před dotyčnou (mimochodem, poměrně přitažlivou) ženou zamkne na toaletě a tam si ve svatém znechucení vpraví do žil svoji první dávku heroinu v životě... Tak tohle bylo opravdu originální. Musím přiznat, že o podobné pohnutce, která by z člověka udělala feťáka, jsem nikdy neslyšel... Ale film má i jiné přednosti (tentokrát už bez ironie), a to především brilantní střih Aloise Fišárka. A ten by nakonec asi těžko ukázal co umí, kdyby neměl k dispozici řemeslně kvalitně natočený materiál. Takže i když je film ve výsledku jeden velký samožer, Taušův režijní talent tu rozhodně naznačený je. Zatím sice spíš jen z hlediska typicky reklamní estetiky, ale až režisér, scenárista a představitel hlavní role v jedné osobě dokáže potlačit sebestřednost - a kromě různých závislostí i tu na Tarantinovi -, mohl by to někam dotáhnout. (05.05.2013)

Prostě plod devadesátých let, v jiném desetiletí by tenhle film asi vzniknout nemohl. Ta fascinace Q. Tarantinem, milieu absolutní umělecké i osobní svobody, jež však může – řekne-li svobodomyslný bohém a volnomyšlenkář své ano drogám – vést do područí závislosti. Osobně mě fascinuje, nakolik dokáže být Tauš zároveň upřímný sám k sobě, seberefenční (jako by natáčel svou vlastní 13. komnatu; ano, odkazuju k tomu dokumentárnímu cyklu České televize), ale zároveň tu svou autentickou zpověď dokáže mistrně stylizovat, přijít s osobitým kódem. Palec hore. A nějaká ta hvězdička je i za Mejlu Hlavsu! 70 % (15.06.2024)

Hlavní hrdina (čili rejža, autor, herec, vlasáč a tak dále v jedné osobě) pro mě oplývá úžasným charismatem, takže mu s radostí odpouštím typicky neherecký projev. Celý film se nese na těžko přístupné, nepřátelské vlně, se kterou divák musí bojovat - a to jsem si parádně užila. --- 2.1.2020: Dala jsem si promítání po deseti letech a pořád dobrý. Viktor Tauš vskutku v jednu chvíli byl nejkrásnější muž na planetě, škoda, že jen takovou chvilku, a škoda, že z toho kromě Kanárka nic nebylo. (16.08.2010)