Drevená dedina

Film treba chápať z pohľadu obdobia, v ktorej vznikal, a aj z pohľadu nutnosti poplatnosti ideológie. Keď si toto odmyslíme, dajú sa nájsť aj pozitíva, ktoré však nie sú nejako výrazné. Sú v maličkostiach ako život vyzeral na dedine, aké boli vzťahy (aj nevraživosť) medzi ľudmi. Príbeh nesie jasné rysy, aj keď viacmenej budovateľské. Trochu mi vadil ten komediálny podtón na začiatku filmu. Ale známymi tvárami a neskôršími slovenskými hereckými hviezdami sa to tam hemží. Hodnotenie: 55% (10.09.2013)

Prisámbohu bol som z toho dáky zmätený... nemá žiaden zmysel hodnotiť Drevenú dedinu vzhľadom na jej ideologickú stránku, vznikla skrátka v dobe, v ktorej vznikla, Lettrich inú možnosť nemal. Pozrime sa skôr na formálnu stránku. No a ako hovorím, vyznať sa v deji môže zrejme len ten, kto má naštudované, prípadne túto dobu zažil. Množstvo predstavených postáv, množstvo scén, kde vystupuje naraz veľa postáv, viacero strán konfliktu a dokonca aj viacero milostných liniek. Kto sa v tom má vyznať, že. Každopádne sa tu dá vysledovať, ako to v tomto trojročnom medziobdobí na slovenskej a zrejme aj českej dedine vyzeralo, i keď si treba odmyslieť tu prítomné rozprávkové rozdelenie postáv na kladné a záporné. Film má spád, pekne vyzerá vďaka sýtym farbám a výprave, ale ťažko považovať v akomkoľvek smere túto hodinu a pol ako zábavu. Proste iba pre tých, ktorí chcú mať čo najväčší prehľad v slovenskej kinematografii. (07.03.2020)

František Hečko, laureát státní ceny, patří k nejvýraznějším představitelům slovenské prozaické literatury. Je to spisovatel osobitého pohledu a cítění. Živá, v pravém smyslu aktuální sociální nota, která tak výrazně zazněla zejména v jeho posledním románě „Drevená dedina", provází jeho dílo již od počátku. Hečko začínal jako básník. V r. 1931 vyšla jeho sbírka básní „Vystěhovalci". Hečko v ní podal citlivý popis bídy, která v té době vyháněla lidi z vlasti za výdělkem do ciziny. Brzy po osvobozeni (1946) vydává sbírku „Slovanské verše", v níž oslavuje pokrokové síly, které za vedení Sovětského svazu zvítězily v druhé světové válce nad fašismem. Jeho románová tvorba není sice početná, ale výrazná. Již v románě „,Červené víno" se projevil jako vynikající vypravěč. Vrcholu své tvorby dosáhl v románu „Drevená dedina", za který byl v r. 1952 vyznamenán státní cenou. Zobrazil zde bohaté osudy celé galerie živých postav, obyvatel chudé oravské vesničky Stodoliště, jak se utvářely po r. 1945. S působivou emocí ukázal velké politické a sociální změny a jejich odraz na životě lidí. Pro své všestranné kvality dosáhla „Drevená dedina" brzy velké popularity v nejširších čtenářských vrstvách na Slovensku i v Čechách (román byl převeden do češtiny). Autoři scénáře Ján Mináč a Jozef Tallo se zaměřili na hlavní dějový proud, soustředěný kolem starého Púplavy, Pava Šechnára a jeho rodičů, a na konflikt mezi chudinou a boháči. Děj doplnili novými výraznými postavami. Román je ve filmu poněkud zkrácen — scénáristé uzavírají děj již v únoru 1948, kdežto Hečko šel ještě přes tento historický mezník. ... POZNÁMKY: „Drevená dedina" je prvním uměleckým filmem režiséra Andreje Lettricha. Lettrich natočil dříve samostatně krátký film „Závodné predajne" a jako asistent režie spolupracoval na několika slovenských filmech („Priehrada", „Kozie mlieko", „Lazy sa pohly"). Nyní připravuje s J. Mináčem a J. Tallo (scénáristy „Drevené dediny") film „Harmanov dom"; je to současná látka s družstevní problematikou podle námětu K. Hrabovské. — Samuel Adamčík, který je představitelem starého Púplavy, hrál Húščavu ve filmu „Pole neorané" a Jaškuliaka v „Rodné zemi". V roli Zuzy Šechnárové vystupuje významná herečka bratislavského Národného divadla Mária Bancíková; je to její první vystoupení ve filmu. — Skutečným dějištěm Hečkovy „Drevené dediny (Stodoliště) je Dolní Lhotka na Střední Oravě. Filmový přehled 6/1955 (04.08.2003)

Odporná obludnost opěvující komunismus a bolševickou propagandu. Tohle je fakt nechutná ideologická agitka a nedivím se, že získala Státní cenu Klementa Gottwalda. Fuj a hanba!! Příběh vystavěný na zlodějinách komoušů, vůbec neštítící se jejich praktiky ukazovat, právě naopak. Všichni gazdové jsou zlí, jeden se ale přeci jen najde, kterej se pak ke komunistům přidá a pomůže jim. Představitelé Demokratické strany jsou zobrazeny taky jako svině. Nebo majitelé pily - zloději a podvodníci. Opravdu na blití. Jedna dobrá hláška se mě ale líbila, když ženská vyhazuje z chalupy svýho zetě a křičí na něj : "To radšej budem mať pod strechou cigána než komunistu!" Vyvrcholení přichází, když v osmačtyřicátém přebírají komouši moc a hlavní postava zahlásí : "Vy už páni súdiť nebudete, teraz už budeme súdiť my!" Děkuji pěkně, tohle mi stačilo. Zrůdnost. O hereckých výkonech ani nemluvě. (01.03.2020)

Dej sa odohráva v malej oravskej dedinke Stodolište od jari 1945, keď tadiaľ prechádzali ustupujúce nemecké vojska, ktoré prinášali ľuďom utrpenie a poníženie. V postavách rodiny Jána Šechnára sú vyobrazené všetky sociálne vrstvy obdobia po vojne. Najstarší Ján prijíma nové zmeny pozitívne, jeho syn Martin sa proti týmto zmenách búri a najmladší Pavol, ktorí sa vracia z koncentračného tábora sa stáva symbolom novej spoločnosti. Život po oslobodení bol veľmi ťažký, bolo potrebné sa vyrovnať s minulosťou, čo sa nie každému páčilo. Pomerne veľký priestor je venovaný opisu politických zmien na chudobnom Slovensku. Aj Stodolište je rozdelené na 3 časti : horný koniec obývajú boháči, dolný koniec strední roľníci a v Mrzáčke sú tí najchudobnejší. Škoda miestami až prisilnej agitácie, film má čo povedať staršej generácii, ktorá túto dobu prežívala, ale aj mladšej, ktorá všetko čo zaváňa červenou farbou odsudzuje a hanobí. Tú dobu trebalo prežiť a až potom sa môžu konkrétne činy hodnotiť. (18.04.2017)