Posledná bosorka

Ani pohádkově laděná atmosféra, ani přehnaně poctivé herecké výkony, či naivní humor, ba ani tuctová stabilní režie, mi nezkazila krásný výpravný příběh, který se od poloviny mění v perfektní revoltu proti inkvizičními soudu, starým křivdám a nespravedlnostem. Boj proti nadvládě církve, nejen nad lidskými statky, ale i rozumem. Dokonalé vyobrazení namalované pravdy (obě verze), skvostné momenty (scéna, kdy Peter maluje Julianu na látku, je výborná, či Gašparovo zkouška z logiky) i slušný hudební doprovod. Zmíněné přehnané herectví kompenzuje výtečný Króner jako sluha Krivaj, František Dibarbora, ale i Oľga Zöllnerová. Ve chvíli, kdy se film plně přehoupne do dramatické části, jdou ty výkony nahoru i u ostatních. Pro československého diváka skvělá podívaná. (04.08.2013)

"Chcem visiet v kostole, aby sa ku mne modlila celá Trnava."                                                                                 Podobně jako první slovenské filmy i tento sahá po národní předloze, opírá se o skutečné události, ukazuje život prostých slovenských lidí v 18. století . Je zde patrná výrazná stylizace, místy až přehnaná dramatizace, která ovšem dodává vcelku příjemnou atmosféru. Příběh je prostinký a je završen šťastným koncem. Dobro musí zvítězit nad zlem, pokrytectví musí být odhaleno a vysmíváno, církev zlehčována, aby by patrný jediný správný světonázor. Přesto nebo právě proto je tato pestrobarevná pohádka pro dospělé vlastně milá a dokáže zaujmout. Všichni hrají jako o život, ani malé role nejsou zde natolik malé, aby nebyly obsazeny dobrými herci, děj pěkně odsýpá, nejsou zde hluchá místa. Mikuláš Huba představuje chrabrého charakterního člověka, který se nebojí nastavit tvář, jeho protivník František Dibarbora má všechny panské manýry, které se dají očekávat od její magnificence rektora Trnavské university. Nechybí ani komické situace a figurky, madam rektorová je přímo k sežrání, pobaví i střety prostého lidu s biřici či manželské scénky s rektorovými. Nechybí lidové písně a řemesla. Takhle nějak mohla vypadat Pyšná princezna, kdyby byla v barvě. Pokud se necháme naladit na onu pohádkovou notu, nebudeme hledat ani velké drama ani příliš zkoumat historii, dostane se nám příjemné podívané.               "Alebo nemáme azda veriť v zázraky?!" (02.03.2015)

Formálně a umělecky výborný film, ale jde v podstatě o fiktivní příběh, který se snaží tvářit historicky. Postavy jsou naprosto jednoznačně typizované jako v pohádce. Ti dobří jsou lid (malíř, Julie a studenti), ti zlí jsou všichni zástupci církve a šlechty a jejich přisluhovači. Takže z toho na mne až příliš čiší komunistická propaganda 50. let. Proto nedávám vyšší hodnocení, které by si jinak toto slovenské dílo s dobrými hereckými výkony, malebnými scenériemi historických lokalit (Trnava, Budmerice, Jur aj.) a kostýmy určitě zasloužilo. (22.02.2009)

Moje hodnotenie sa počas filmu často menilo, bolo to tak od dvoch až po pät *. Na strane jednej je celé to poňatie čiernobiele a herecké výkony veľmi patetické, na strane druhej ma ale veľmi milo prekvapilo množstvo humoru, ktorý by som v historickej dráme o bosorke veru nečakala. Ale na škodu to nebolo. Práve naopak. (23.02.2009)

„Na rozkaz drevo narúbeš, ale obraz na rozkaz nenamaľuješ...“  Pěkná to barevná historická romance z dávných časů, líbila se mi. Nečekal jsem navzdory žánrovému zařazení tradiční historické drama a jestli mě něco překvapilo, tak že od okamžiku malování prvního obrazu Júlie mi Posledná bosorka svými motivy připadala v nejedné scéně jako film se slušným náběhem k horroru (v té původní romantické podobě) a silně evokovala jak temné příběhy o čarodějnictví, tak „malířské“ horrory typu Podobizna, i jistou tajuplnost si v pár scénách s atmosférou dokázala zachovat... ač se později děj obrátí úplně jiným směrem a cokoliv temného časem zahladí, minimálně u malovaného obrazu děsivého mučení, jeho popisu s příběhem matky hlavní hrdinky či u varhanní hudby v napínavou chvíli mě dost mrazilo. Tenhle film však v malebných padesátkových barvách ukáže více tváří a jindy mi naopak příjemně lichotil lidově muzikálovými popěvky studentů a jejich humoru v času tráveném s malířem, bavil mě chvilkovým skoro-parodováním filozofické diskuze (třeba s hláškou o tom, zda je Boží zákon nakonec také nedokonalý, když Bůh coby jeho tvůrce ho může porušit). Na dobu vzniku mě překvapilo i vyznění závěru, který s vyústěním (ač pravda, hodně doslovně) předkládá hned dvě možná vnímání události nazvané zázrakem, fantaskní i realistické. Klasické provedení starého mělo pro mě v Poslední bosorce své kouzlo, stejně jako mladá Oľga Zöllnerová v titulní postavě. [80%] (19.01.2024)