Posledná bosorka

Ani pohádkově laděná atmosféra, ani přehnaně poctivé herecké výkony, či naivní humor, ba ani tuctová stabilní režie, mi nezkazila krásný výpravný příběh, který se od poloviny mění v perfektní revoltu proti inkvizičními soudu, starým křivdám a nespravedlnostem. Boj proti nadvládě církve, nejen nad lidskými statky, ale i rozumem. Dokonalé vyobrazení namalované pravdy (obě verze), skvostné momenty (scéna, kdy Peter maluje Julianu na látku, je výborná, či Gašparovo zkouška z logiky) i slušný hudební doprovod. Zmíněné přehnané herectví kompenzuje výtečný Króner jako sluha Krivaj, František Dibarbora, ale i Oľga Zöllnerová. Ve chvíli, kdy se film plně přehoupne do dramatické části, jdou ty výkony nahoru i u ostatních. Pro československého diváka skvělá podívaná. (04.08.2013)

Byly okamžiky, kdy jsem si říkal, že tento film budu hodnotit vysoko, ale ten konec to hodně zkazil. Já jsem pro happy end, to je v pořádku, ono to k němu spělo, ale vyznělo to nějak naivně. Film celou dobu trochu váhal mezi tím, jestli to je historické drama, nebo pohádka, zvítězila pohádka. Takže nemohu dát víc jak 70%. (22.02.2009)

Tedy takhle.. mně se to v podstatě líbilo, je to takové historické drama v pohádkovém hávu, což mi asi nevadí, nicméně ubírá to dramatu na hodnocení a naivita tomu vážně nesvědčí.. Nicméně Mikuláš Huba se mi v roli malíře velmi zamlouval a rybářova dcera v podání Olgy Zöllnerové působila křehce, dojemně, nevinně, což kvituji.. Pravdou je, že ten střet s lidskou hloupostí, závistí a zlobou zavání nadčasovostí.. Hodnotím velmi shovívavě.. (29.12.2020)

S vypätím všetkých síl je možné pozrieť si optimistickú a vtedajšej ideológii poplatnú verziu Kladiva na čarodejnice, ktorá však bola na úplne odlišnej umeleckej úrovni. Neviem, čo pozitívne si môže z tohto filmu odniesť súčasný mladý divák. Asi nič, pretože sa počas prvých desiatich minút nič zaujímavé neudeje (tak ako aj v nasledujúcich 80 minútach) a po nich príde zákonité vypnutie premietania. Možno to nostalgici budú považovať za necitlivé, ale nakrúcať film, ktorý po 60 rokoch zaujme iba nežijúcimi hercami, vtedy v najlepších rokoch, nie je to najlepšie, čo sa dalo. (12.10.2020)

,,KDE SA SCHÁDZATE?" ,,V ORECHOVEJ ŠKRUPINKE." __ Keď  v roku 1957 krásna (a trocha naivná)  Oľga Zöllnerová zahodí do vody kľúč od klietky hanby a povie: ,,A už nebudú ľudí zatvárať" zákonite som zbystril. A to bolo všetko... Vzhľadom na dobu vzniku mohol názov evokovať, že ide v prenesenom význame o poslednú obeť komunistických procesov. Tomuto sa však film vyhýba, dokonca v závere tu nastupujúce osvietenstvo predstavujúce pokrok ľudstva k lepším zajtrajškom (,,...možno raz človek bude lietať, ale nie na metle...") zatlačí cirkev do úzadia, ako sa to reálne stalo.  Vážnosť film stráca aj pre svoju istú farebnú rozprávkovosť, ba kvôli hereckým prednesom pre naivnosť a komediálnosť (,,Volajú ma majstrom Petrom." ,,Si apoštol?" ,,Nie, maliar.").  Ide preto o neškodné dielko, v ktorom keby sa dalo zopár viet interpretovať inak, mohlo ísť o trezorový film. Museli sme si počkať ešte dvanásť rokov na Vávru. (57. komentár k filmu) (09.11.2022)