Mrtvý sníh

Poetika červené a bílé dostává nový rozměr aneb estetika krve ve vtipně pojatém béčku. (Té větě sám nerozumím, ale ozvala se potřeba komentovat). HUDBA: Christin Wibe - originální hudby moc neuslyšíte, ale rozřezávání zombíků za zvuku norského metalu je cool. (09.06.2009)

Některá žánrová pravidla dodržuje, jiná (možná trochu zmateně a krkolomně) modifikuje. Výchozí nápad špatný není, pointa ale za moc nestojí. Vtip na začátku schází, během závěrečné konfrontace graduje. Ženské osazenstvo na severský film poměrně ucházející, jejich motivace (a nejen jejich) dost podivné. A tak je to s celým filmem - jako při projížďce na sněžném skútru v kopcovitém terénu, občas slušně pobaví, občas dost nudí, ale nakonec docela rychle uteče. Slabší 3*. (17.11.2014)

MOVIE: „Dle GPSky to měla být k lunaparku zkratka, však místo kolotočů prdele, vnitřnosti a jatka. Než pak stihl rozšlapat přístroj v návalu hněvu, vykonal bungee na svém tlustém střevu“ aneb krvavý steak na sněhu bez oblohy a spousta mražených nacistů k tomu. Až mi z toho byla zima člověče. O svébytném kouzle a chladné osobitosti severské kinematografie kolují zvěsti už nějaký čas. Skandinávie expanduje do všech žánrů a tentokrát vystrčila omrzlý půlky směr stoosmdesátihektolitrový gore shit. Nutno podotknout, že nemálo šmrncovní! Tommy Wirkola určitě nezapře inspiraci v Jacksonově nenapodobitelné klasice Braindead (1992) , kterou přetváří v obdobně bizarní, lokálně podchlazenou řež za zvuků podladěných kytar, vyřvávaných textů v norštině s malebnou kulisou půvabných severských hor a fjordů za zády. Kde jste vy zbabělý svině? Bojíte se vyjít na přímý světlo? Kurva nebylo to příliš? Myslíš, že je to nasralo?“ Jako horor úsměvné s pár příjemně atmosférickými momenty a dvěmi, třemi lekačkami. Jako nekompromisní úlet účinné, bláznivé, zapamatovatelné a do jisté míry originální. Jako nadšenecké béčko slušně odvedené, svižně nasnímané, maskérsky kvalitní a i přes velký počet klišé do budoucna jistě vyhledávaný kousek v dvd sbírkách. Pokud k Død snø přistoupíte s tou správnou porcí nadhledu a nebudete se ho snažit příliš srovnávat či řešit, pobavíte se. Pokud nadhled nevlastníte, zkuste dobře vychlazenou sedmičku finské vodky, třeba se dostaví. MUSIC: Hudba je tu jako přesně padnoucí frak. Energický, dynamický mix metalu, severského rocku i akustiky, svižné soudobé elektroniky a pitoreskní úvodní motiv k tomu. Christin Wibe namixoval k danému tématu přesně to, co ho nebrzdí a s čím příběh (nebo snad „příběh“) funguje. RATING: atmosféra: 7/10, realizace: 7/10, originalita: 8/10, obsazení: 6/10, hudba: 7/10, vizuál: 7/10 [final rate: 80%] (19.07.2009)

Co se zábavnosti týče, dvojce se to ani zdaleka nepřibližuje. Proto, když jsem tenkrát na ČSFD porovnával hodnocení obou filmů, tento jsem neměl ani v plánu. Nicméně vzhledem k velkému úspěchu druhého dílu, jenž jsem si prakticky ihned oblíbil, jsem nakonec podstoupil i počátek. Již mé prvotní dojmy potvrdily, že to nebude stejné. Zde se jedná spíše o horor se zombie tématikou, než o komedii. A to v několika momentech i docela strašidelný horor. Vyskytují se zde i odlehčené, humornější scény, ale ze začátku spíše sporadicky. Většina filmu se odehraje ve vší vážnosti a já si tu krvavou řez vážně užíval. Mé dojmy pokazilo až bláznivé finále. Tam se všechno zvrtne a dílo nabírá úplně jiný směr. Parodie tohoto typu na mne tentokrát nezapůsobila, přičemž mne asi nejvíce namíchla scéna ke konci. V ní vlastně pouhá dvojice neschopných troubů vyřídí celou armádu, i když měli do teď nesmírné problémy s jednotlivci. Uznávám, že to bylo i tak celkem humorné, ale když to porovnám s podobnými kousky, je to spíše průměrné. Zůstávám proto u tří hvězd. 60% PS: Ve filmu byla porušena snad všechna nepsaná hororová pravidla, není divu že nikdo nevyvázne živý. (15.08.2022)

Hororově žánrový hybrid, jehož často nečekané přechody mezi děsivou a komediální částí nejsou v žádném případě tak bravurně zvládnuty jako u pánů Raimiho a Jacksona, což z Dead Snow činí nepříliš soudržný mix, v němž je vám zatěžko si kvůli neustálému přepínání módů kupříkladu k postavám vytvořit/ujasnit vztah a zároveň jeden z nejzvláštnějších žánrových počinů z poslední doby. Při rozdělení na jednotlivé části se seriózní jeví jako neurážející, ale absenci atmosféry vyvažuje v podstatě jen evropským lookem, zatímco té sebeparodické nechybí nadhled ani odvaha hodit vše za hlavu, leč některým gagům by zkrácení i vyšperkování jen prospělo. (01.05.2009)